Saddám Husajn prezidentem

Saddám Husajn hrál klíčovou roli už při převratu v roce 1968 a v následujících letech byl silou udržující nemocného prezidenta Bakra u moci.

Než se stal v roce 1979 sám hlavou státu, inicioval znárodnění Irácké petrolejářské společnosti, kterou odejmul západnímu vlastníkovi, a vybudoval pevný policejně represivní aparát. Země vydělávala na ropě, jejíž ceny vyletěly po krizi z roku 1973 nahoru.

Husajnovi se čistkami a zvyšováním životního standardu načas podařilo potlačit třenice mezi různými sociálními, etnickými, náboženskými a ekonomickými skupinami. Modernizace zahájená v sedmdesátých letech, během nichž mohl Irák zaměstnat i statisíce zahraničních dělníků, pokračovala. Husajnův režim ke zděšení islámských konzervativců téměř úplně upustil od tradičního práva šaría a zlepšil postavení žen.

Přesto si prezident šíity ani Kurdy na svou stranu nenaklonil a dál se musel spoléhat na menšinovou podporu dělnických a zemědělských vrstev a sunnitů ze středních tříd. Kurdská opozice k baasistickému panarabismu se neměnila, šíité se zase zhlédli v roce 1979 v íránské islámské revoluci.

Prezident nabízel v kombinaci nacionalismu a panarabismu vizi sjednoceného arabského světa vedeného Irákem. Pro ty, kteří nevyužili Husajnových výhodných nabídek, měl v záloze tajná paramilitaristická komanda, mučírny a popravčí čety.

Irák zároveň nabral víc prozápadní kurz, přízeň mu po ropné krizi projevovala zejména Francie. Rozkol s Íránem byl ještě v roce 1975 odvrácen dohodou, která se mimo jiné zakládala na ústupcích Bagdádu v při ohledně pohraničních území. Írán na čas upustil od podpory Kurdů. O čtyři roky později navíc stanul Husajn v čele arabské opozice proti dohodám Egypta s Izraelem v Camp Davidu.

SPECIÁL: Irák