Propad do násilí a chaosu

Situace se nelepšila ani přes pád Husajna, volby prozatímní vlády z konce ledna 2005, další hlasování do parlamentu z prosince a schválení ústavy v referendu. Atentáty a útoky převážně sunnitských vzbouřenců byly na denním pořádku a vyžádaly si v průběhu let tisíce obětí. Terčem byli jak koaliční vojáci, tak příslušníci nově vznikajících iráckých bezpečnostních složek - policie a armády. Únosci se v roce 2005 zaměřili i na arabské diplomaty, aby jejich země v Iráku neotvíraly své zastupitelské úřady.

Vleklé boje bez vyhlídek na jejich brzké ukončení donutily iráckou vládu, aby se opakovaně obrátila na OSN se žádostí o prodloužení mandátu mezinárodních sil. Vleklá válka v Iráku bez šance na rychlý konec přispěla k poklesu popularity amerického prezidenta, v USA se opakovaně konaly desetitisícové protiválečné demonstrace.

Během roku 2005 také vyplývaly na povrch další skandály. Ukázalo se, že ještě před válkou se na programu Ropa za potraviny obohacovala řada lidí včetně některých zaměstnanců OSN. Prozatímní vláda dosazená Američany v roce 2004 byla zkorumpovaná a její příslušníci se často obohacovali. Někteří ministři po ustavení nové vlády v dubnu raději emigrovali.

Americká administrativa se dostala do podezření také při březnovém osvobozování italské novinářky Sgrenové, která natáčela ve Fallúdži. Italského agenta, který ji odvážel na letiště, zabili Američané. Sgrenová měla informace o brutálním postupu Američanů ve Fallúdži, kde použili nepovolený fosfor. To ukázaly i další reportáže a Pentagon to nakonec přiznal.

V irácké politice vznikaly nové třenice mezi zástupci různých sunnitských, šíitských a kurdských stran. Po prosincových volbách se vedly dlouhé tahanice kolem složení nové vlády. Teprve 22. dubna 2007 se podařilo zvolit premiéra Núrího Málikího.



Útoků v Iráku bylo tolik, že USA nebyly schopné své vojáky ze země stáhnout. Úpadek bezpečnosti nezastavilo ani zabití šéfa irácké Al-Kajdy Abú Musy Zarkávího u Bákuby v červnu 2006.

Počátkem roku 2007 se zdálo, že se situace neustále zhoršuje. Každý měsíc hlásili Američané rekordní ztráty svých vojáků. V květnu zaznamenali druhé nejvyšší měsíční ztráty od invaze, denně v Iráku v průměru umírali čtyři jejich vojáci. Iráčany však sektářské a politicky motivované násilnosti zasahovaly více. Ve stejný měsíc jich, podle údajů amerického ministerstva obrany, zemřelo asi patnáctkrát víc než Američanů, a to nejméně 1980. Do počátku stejného měsíce podle OSN ze země uprchlo přes dva milióny lidí, většinou do okolních zemí v regionu. Podle OSN šlo o největší proud uprchlíků od vyhlášení Izraele. Další téměř dva milióny Iráčanů zůstaly bez domova ve své vlasti.

Metody útočníků se staly agresivnějšími. Neváhali použít cisterny s chlórem a brzy měly přijít na řadu i sebevražedkyně s náložemi na těle. Vzbouřenci často nechali na jednom místě vybuchnout v krátkém intervalu dvě mohutné nálože - ta druhá zabila lidi, kteří se seběhli na pomoc obětem prvního výbuchu.

Vůbec nejkrvavější atentát zažil Irák 15. srpna, kdy u Mosúlu zahynulo 250 příslušníků sekty jazídijů. Terčem útoku se stal také irácký parlament a řada vysokých iráckých představitelů.

SPECIÁL: Irák