Osobnosti

George Walker Bush

Narodil se 6. července 1946, v letech 2001 až 2009 byl prezidentem Spojených států. Jeho administrativa po teroristických útocích na USA z 11. září 2001 navzdory nesouhlasu OSN prosadila invazi do Iráku. S touto zemí kvůli přepadení Kuvajtu zkraje 90. let válčil už jeho otec George Herbert Walker Bush (narozen 12. června 1924).

Podezření americké rozvědky vůči režimu iráckého prezidenta Saddáma Husajna, která sloužila jako bezprostřední záminka pro válku, se sice později prokázala jako mylná, Bush nicméně vpád do Iráku a odstranění Husajna až do konce svého mandátu obhajoval.

Vleklý konflikt a finanční a hospodářská krize, jež propukla v roce 2008, srazila Bushovu popularitu mezi Američany na historické dno.



Anthony Charles Lynton Blair

I na nejvyšší diplomatické úrovni titulován Tony Blair. Narodil se 6. května 1953. V letech 1997 až 2007 působil v úřadu britského premiéra a byl hlavním Bushovým spojencem při tažení do Iráku.

Už v září 2002 Blair před poslanci řekl, že podle zprávy rozvědky MI6 disponuje Husajn chemickými a biologickými zbraněmi, které je schopen do 45 minut použít. Když ale pár dní před invazí ve Sněmovně útok na Irák obhajoval, argument "45 minut" už nevznesl. Na Blaira se začala snášet kritika, že zprávu rozvědky upravil. Vyšetřovací komise Lorda Butlera o více než rok později uvedla, že argument nebyl dostatečně podložený a v říjnu 2004 tehdejší ministr zahraničí Jack Straw v parlamentu řekl, že MI6 od tvrzení odstoupila.

Británie nicméně zůstala nejvěrnějším spojencem USA v Iráku i poté, co kvůli válce stále méně populární Blair z vlády odešel ještě než mu skončil mandát. Blair při odchodu litoval, že dostatečně nevysvětlil, že chtěl bojovat proti vzmáhajícímu se zlu.



José María Aznar

Další čelní představitel tzv. koalice věrných (alespoň zpočátku) Aznar, celým jménem José María Alfredo Aznar Looopez, se narodil 15. února 1953 a byl ministerským předsedou Španělska. Jeho podpora USA a Británie a vyslání vojáků do Iráku se u Španělů oblibě netěšila. Také on později litoval mylných informací zpravodajců o irácké hrozbě.

11. března 2004, pouhé tři dny před parlamentními volbami, zaútočila skupina islamistů s náložemi na příměstské vlaky v Madridu. Způsobili smrt téměř dvou set lidí a následný neúspěch vlády ve volbách. Nový socialistický premiér José Zapatero splnil slib a vojáky z Iráku stáhnul. Svůj post ve volbách o čtyři roky později uhájil.



Saddám Husajn Abd al-Madžíd al-Tikrítí

Narodil se 28. dubna 1937 a zemřel na šibenici 30. prosince 2006. Téměř čtvrt století byl iráckým prezidentem. Jeho sekulární režim nejprve zemi ekonomicky pozvednul, později však Irák zatáhl do ničivé války s Íránem a následného úpadku. Etnicky a nábožensky roztříštěnou společnost udržoval za cenu teroru.

Poté, co počátkem devadesátých let napadl Kuvajt, přestaly Husajna definitivně podporovat Spojené státy. Husajn změnil tvář a začal se více přiklánět k islámu, což už ale propad Iráku v době ekonomických sankcí OSN nezastavilo. Invazi, kterou Spojené státy a Británie Iráku hrozily po teroristických útocích na USA z 11. září 2001, údajně nevěřil.

Po vpádu Američanů do země se půl roku skrýval, spojenci ho však objevili. Po soudu kvůli masakru 148 šíitů v Dudžailu v roce 1982 byl koncem roku 2006 oběšen. Pohřbili ho v jeho rodném Tikrítu.



Hans Martin Blix

Švédský diplomat a politik Blix se narodil 28. června 1928 v Uppsale. Po odchodu ze švédské vlády (byl ministrem zahraničí) vedl Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE). Už tehdy působil opakovaně na území Iráku, konkrétně prováděl inspekce v zařízení Osirak před i po jeho vybombardování Izraelci.

Do Iráku se Blix vrátil jako šéf inspekční zbrojní komise při OSN. V jejím čele stanul v roce 2000 a od roku 2002 v Iráku zjišťoval, zda Husajnův režim nevyvíjí tajný zbrojní program. Američany žádal o odklad plánového vpádu do Iráku kvůli podezření, že Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení. Čas pro inspektory však nezískal a svou frustraci po americkém útoku projevil několikrát veřejně. Spojenci v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nenašli. Blix svůj post opustil v červnu 2003.



Jacques René Chirac

Prezident Francie (1995 – 2007), narodil se 29. listopadu 1932. Schvaloval zadržení iráckého prezidenta Saddám Husajna, byl ale proti válce. Francie hrozila, že bude vetovat posvěcení amerického zásahu v Iráku Radou bezpečnosti OSN.

Chirac byl jediným, kdo v období francouzské páté republiky sloužil i dvě období jako předseda vlády. V roce 1981 vedl kampaň za odsouzení Izraele po vybombardování iráckého jaderného zařízení Osirak.

Než opustil Elysejský palác ovšem varoval, že jaderná velmoc Francie nebude váhat použít své útočné prostředky proti zemi, která by podpořila útok proti zájmům Paříže.



Dominique de Villepin

Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin. Narodil se 14. listopadu 1953. Jako ministr zahraničí v Radě bezpečnosti OSN hájil francouzský nesouhlas s útokem na Irák. Francie zablokovala i druhou připravovanou rezoluci, s níž přišly USA a Británie.

Villepinův postoj proti Iráku mu přinesl ve vlasti popularitu a nepřímo mu v roce 2005 pomohl do premiérského křesla. Nic na tom nezměnila tvrzení tisku, že i přes oficiální kritiku vpádu do Iráku francouzské tajné služby spolupracovaly s americkou CIA při převozech osob podezřelých z terorismu do tajných věznic.



Gerhard Schröder

Narodil se 7. dubna 1944, celým jménem Gerhard Fritz Kurt Schröder. V letech 1998 až 2007 byl německým kancléřem. Jako první poválečný ministerský předseda poslal německé vojáky do bojových misí, a to v Kosovu a Afghánistánu.

Společně s francouzským prezidentem Chirakem a jinými světovými vůdci byl proti válce v Iráku a Američany nepodpořil.






Sergej Viktorovič Lavrov

Ruský zástupce v OSN v době amerického vpádu do Iráku Lavrov (narozen 21. března 1950) byl dalším kritikem úderu. Po boku Francouze Dominiquea de Villepina hájil v Radě bezpečnosti odpor Ruska vůči druhé rezoluci, kterou na obhajobu útoku předkládaly USA a Británie. Lavrov opakovaně spojeneckou koalici vyzýval ke stažení z Iráku. Kritikové tvrdili, že stejně jako v případě Spojených států je ruský postoj motivován ropnými zájmy. V roce 2004 se Sergej Lavrov stal šéfem ruské diplomacie.





Sajjid Rúholláh Músaví Chomejní

Vůdce islámské revoluce v Íránu se narodil 17. května 1900. Konzervativní náboženský kritik s nejvyšším titulem ajatoláh se stal autoritativním představitelem země v roce 1979. Krátce poté, co převzal moc, napadl Írán irácký prezident Saddám Husajn. Válka se vlekla deset let, Íránci irácká vojska vytlačili a operovali na území Iráku. I když měli navrch, rozhodujícího vítězství nedosáhli. V konfliktu zahynul milión lidí.

Chomejní zemřel rok poté 3. června 1989. Systém nadvlády ajatoláhů zůstal v Íránu zachován.

SPECIÁL: Irák