Zajímavá alba roku 2003
Podle redaktora serveru Novinky.cz Alexe Švamberka
Rok 2003 se do análů pop music nezapíše červeným písmem, neobjevil se žádný nový
styl, jenž by rozbouřil usedlé vody, nu-metalová vlna definitivně
opadla a po ní nic nepřišlo. Velké hvězdy, jako Madonna na
American
Life či David Bowie na
Reality,
sice potvrdily své kvality, ale jen opakovaly už dříve vyřčené.
Propast mezi Evropou a Amerikou se neprohloubila jen v politice
kvůli válce v Iráku, ale i v hudbě. R´n´B, které kraluje za oceánem,
se v Evropě neprosadilo.
Podobné je to v Čechách a na Moravě, Nohavica sice potvrdil své kvality, ale Divné století nepřekonal, totéž platí o Radůze, Už jsme doma, Filipu Topolovi či Té Janě z Velké Ohrady. Záplava kapel čerpajících z folklóru většinou jen opakuje postup Čechomoru, výjimkou je Marcipán, který ovšem čerpá ze Sušila, o českém funky škoda mluvit.
A tak bych upozornil spíše na nahrávky, u nichž by bylo škoda, kdyby zapadly. Maraca natočila vynikající album world music, plné expresivity, Michal Kořán ukázal, že tuzemský ambient nezaostává za zahraničním enovským, Tara Fuki neustrnuly a Jaromír Honzák potvrdil, že česká jazzová kontrabasová škola žije. Doma je nejzajímavější asi táborská scéna.
Stále více se také ukazuje, že zajímavější než písňová alba bývá hudba pro scénická představení, což je jak případ Minimalisty Steve Reicha, který opět spolupracoval s Beryl Korot, věnující se videu, tak reprezentantů alternativního country Woven Hands, kteří složili hudbu pro nové představení tanečního souboru Ultima Vez.
Podle redaktora deníku Právo Jaroslava Špuláka
Nic progresivního, stejně jako obraz hudební scény v roce 2003. The Strokes a The Darkness se dokonce vrátili do šedesátých, respektive sedmdesátých let. S patřičným nadhledem a tahem po melodiích. Bowie je klasika udělaná se šlechtickou bohorovností, Muse zase progrese v něčem, co už bylo dávno objeveno a co nabízí mnohá druhoplánová překvapení. Návrat Oskara Petra je největší české překvapení roku, Kabát, Nohavica a Bárta zdůvodnili své renomé.
Podle redaktora deníku Právo Jaroslava Rudiše
Kraftwerk nadchli návratem do vlastní minulosti. Stejně tak Bowie nebo Nick Cave. Vypsaná Fixa má síly za deset jiných skupin a dobré texty. Navarová hladí a hudebně baví - možná natočila svou nejlepší desku. Blur nejbarevnější, Massive Attack nejtemnější - jejich koncert na festivalu Creamfields byl podle mě koncertní událostí roku.