Významné knižní tituly roku

Podle redaktora deníku Právo Jaroslava Rudiše

• Karel Kuna: Cesta do Malšic
• Vladimir Sorokin: Fronta
• Igor Malijevský: Bělomorka
• Tomáš Míka: Nucený výsek
• Tobiáš Jirous: Počkej na mě, Valentýne
• Marcel Reich-Ranicki: Můj život
• Miloš Urban: Stín katedrály
• Chuck Palahniuk: Zalknutí
• Květa Legátová: Pro každého nebe
• Jindřich Štyrský: Sny 1925-1940

Objevoval jsem současnou českou poezii, o které jsem si myslel, že už jen spí někde v koutě u kamen. Nespí. Řve. Míka nebo Malijevský stojí za to. Překvapením jsou oprášené rozhlasové hry Květy Legátové, vtipné storky Karla Kuny, strhující je životní příběh německého literárního kritika a provokatéra Marcela Reich-Ranického. A kouzelně melancholické jsou povídky berlínské autorky Judith Hermann, které snad také brzy vyjdou česky.

---

Podle redaktora Salonu, literární přílohy deníku Právo, Zdenka Pavelky

• Thomas Bernhard: Imitátor hlasů
• Péter Esterházy: Hrabalova kniha
• Ivan Wernisch: Blbecká poezie a Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel)
• Egon Bondy: Prvních deset let
• Pavel Telička/Karel Barták: Kterak jsme vstupovali do Evropské unie
• Ladislav Sutnar: Design in Action
• Alexis de Tocqueville: Starý režim a Revoluce
• Pavel Juráček: Deník (1959-1974)
• Zbyněk Havlíček/Eva Prusíková: Dopisy Evě/Dopisy Zbyňkovi
• Avatár Prabhu: Vrať se, ó, Kámasútro!
• Patrik Linhart: Měsíční povídky. Opárno

O jednu jsem přetáhl desítku, protože by jich bylo možné napsat dalších deset krát deset, tahle jedenáctka (vlastně dvanáctka, když Wernischovi musím připsat dvojštych) je orientační a z voleje. V Česku v prvních letech 3. tisíciletí prý vychází (tuším, že dle údajů od Svazu knihkupců a nakladatelů) asi 15 000 knih ročně, to je téměř jedna každou půlhodinu. No tak nevyberte si alespoň něco.

---

Podle redaktora deníku Právo Františka Cingra

Událostí pro mě byl román Josefa Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů, jehož vázaná verze se prodávala (a převelice úspěšně) v dřevěné krabičce. Jde o prvotinu, která hrozí tím, že se ji autorovi nepodaří překonat. Je to pořádný uzel příběhů v prostoru celé Země i několika staletí upomínající přítomnost metafyzična. O zájmu čtenářů svědčí, že v listopadu, měsíci obchodně takřka předvánočním, ho Dům knihy Neoluxor v Praze na Václavském náměstí vyhlásil neprodávanější knihou.

Z překladové literatury mě nejvíce zaujaly vzpomínky Gabriela Garcíi Márqueze Žít, abych mohl vyprávět, které se ke čtenáři dostanou až v prosinci. Zatím první díl, "jenom" obraz třiceti let života nositele Nobelovy ceny končící počátkem 60. let minulého století. První polovina knihy je kouzelné čtení opravdu magického realismu, druhá je už sušším výčtem dějů, přesto událost.

Překvapila Petra Hůlová prózou Paměť mojí babičky nebo Emil Hakl O rodičích a dětech, že napíše Petr Šabach Čtyři banány na vodě nebo Miloš Urban Stín katedrály, už tolik ne. Z překladové literatury bych ještě rád uvedl také dva svazky napsané podle populárního seriálu televize BBC Jistě, pane ministře 1 a 2 Jonathana Lynna a Antonyho Jaye.
Z literárně historického hlediska žijeme ve šťastné době, kdy můžeme rekonstruovat podle pamětí, dobových dokumentů včetně policejních výslechů život mnoha zajímavých postav, v roce 2003 třeba osudy velkých českých filmových hvězd a sice v knihách Prokletí Lídy Baarové Stanislava Motla, Adina Mandlová, fámy a skutečnost Arnošta Tabáška i Život tropí hlouposti Aleše Cibulky, ctitele Nataši Gollové. Všichni si pořádně mákli a je to znát.

Skončil bych slovem básníka. František Novotný, průvodce rozhlasovým ránem Českého rozhlasu i otřískaný textař skupiny Spirituál Kvintet a řady zpěváků loni překonal snad sedmitisícovou hranici sbírkou Ozvěna tenká jako vlas, poetickým šperkem s grafikami Jiřího Andrleho, v listopadu 2003 k němu oba dva přidali pokračování s názvem Blažení.