KLDR a Írán se zpovídaly z jaderných programů

Výroba zbraní hromadného ničení: tato čtyři slova spustila oficiálně válku v Iráku. Spekulace o tajných zbrojních programech, konkrétně o nedovoleném jaderném programu, se však v roce 2003 pojily i s jinými státy: Severní Koreou a Íránem. Obě země byly nakonec vzaty Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) sdružující 35 členským státům "na milost". Jako první zahrozila světu svým jaderným programem KLDR. Ta v únoru sebevědomě prohlásila, že je schopna zasáhnout americké cíle kdekoliv ve světě. Představitel severokorejského ministerstva zahraničí Ri Kawng-Hyok zároveň oznámil, že jaderná elektrárna v Yongbyonu bude již brzy schopna zahájit produkci plutonia potřebného k výrobě jaderných hlavic. "KLDR má právo na sebeobranu a pokud bude vyprovokována, je schopna zasáhnout americké cíle kdekoliv ve světě," řekl podle agentury AFP Ri Kawng-Hyok. Prohlášení KLDR záhy potvrdil ředitel americké tajné služby CIA George Tenet.

Krize kolem jaderného programu KLDR ale propukla již v říjnu 2002, kdy podle oznámení amerických představitelů severokorejští činitelé přiznali, že obnovili práci na výrobě obohaceného uranu. USA a jejich spojenci pak přerušili dodávky topné nafty pro KLDR a Pchjongjang odpověděl oznámením, že obnovuje provoz v jaderném komplexu, v němž je schopen produkovat plutonium vhodné k výrobě zbraní. KLDR rovněž vyhostila jaderné inspektory OSN a odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Napjaté vztahy mezi Washingtonem a Pchjongjangem urovnávaly narychlo Evropská unie, Čína a Rusko. Napětí nakonec paradoxně zažehnala válka v Iráku. Bílý dům přesunul své aktivity do jiné lokality a KLDR začala s MAAE pozvolna spolupracovat. Peking hostil také šestistranné rozhovory o možnostech kontroly severokorejského jaderného programu. Rozhovory KLDR, Jižní Koreji, Ruska, Spojených států, MAA a Číny jako hostitelské země zatím nevedly k žádnému výsledku. Jednání ale budou pokračovat i v roce 2004. Shodly se na tom všechny zúčastněné strany.

Vzpurný Írán ustoupil
Teherán provedl "spásné pokání" v listopadu. "Írán připustil, že vyrobil malé množství mírně obohaceného uranu ...a že neinformoval o značném počtu aktivit souvisejících s úpravou, výrobou a ozařováním za pomoci jaderného materiálu, včetně oddělení malého množství plutonia," uvedla zpráva MAAE. Podle této organizace Irán v rozporu s předchozím prohlášením rovněž "přiznal, že v letech 1999 a 2002 provedl v Kalaje několik testů s použitím malého množství hexafluoridu uranu". Teherán dále připustil, že v roce 2000 zřídil v Laškaru továrnu na obohacování uranu, kterou utajil před agenturou.

Se zprávou MAAE však nejsou spokojeny Spojené státy. Ty obviňují Írán, že se snaží tajně vyvíjet jaderné zbraně. Teherán to popírá a tvrdí, že byl nucen před OSN skrývat mnohé stránky svého jaderného programu, protože desetiletí trpěl mezinárodními sankcemi, které považuje za nespravedlivé.
Teherán rozsah svého jaderného programu přiznal až po několikaměsíčním tlaku MAAE. I přes počáteční vzdor ale splnil termín posledního možného data (31.10.) k odtajnění pokusů před uvalením sankcí. Sedm dní před vypršením lhůty byly příslušné dokumenty předány.

"Írán neměl v úmyslu sestavit jaderné zbraně," řekl k aktu vůdce Íránu ájatolláh Alí Chámeneí ve vůbec v prvním prohlášení, které dal na adresu íránského jaderného programu. "Vždy jsme říkali, že nepotřebujeme nukleární zbraně. Jejich vlastnictví totiž neznamená moc a sílu," citovala ho íránská státní televize. Země se navíc zavázala dočasně zastavit s obohacováním uranu a otevřít svá jaderná zařízení inspekcím.