Velká Británie začala řešit spor dubajské princezny Háji s jejím manželem, šejchem Muhammadem bin Rašídem al-Maktúmem. Žena vládce Dubaje uprchla ze země a s sebou si kromě sedmiletého syna a jedenáctileté dcery odvezla asi 31 milionů liber (okolo 900 milionů korun).

Šejch Muhammad, viceprezident a premiér Spojených arabských emirátů, rozpad manželství potvrdil už koncem června na sociálních sítích, kde odchod ženy označil za zradu. Hája se poté před ním ukrývala v Německu, kde zkoušela získat azyl, na konec se ale s dětmi vydala do Británie, kde vlastní luxusní nemovitost poblíž Kensingtonského paláce.

Prominentní absolventka Oxfordské univerzity, jordánská princezna, jež má blízko k britské královské rodině, následně koncem července požádala britskou justici o vydání příkazů, které se používají na ochranu obětí nucených sňatků a domácího násilí.

Manželský spor nebyl první známkou problémů v rodině emíra Maktúma. Ten se šesti ženami zplodil více než 20 dětí. V únoru 2018 se jeho dcera princezna Latífa pokusila uprchnout ze Spojených arabských emirátů, avšak byla dopadena a přivezena zpět do Dubaje.

Při bouřích s krupobitím zemřelo v Řecku nejméně šest zahraničních turistů, mezi nimiž byli i dva starší Češi. Ti skonali poté, co se kvůli silnému větru převrátil jejich obytný přívěs na poloostrově Chalkidiki. Při bouřích bylo navíc nejméně 100 lidí zraněno.

V českém karavanu v době, kdy živel udeřil, byli starší manželé. Oběti pocházely z kraje Vysočina. Cizinci umírali i v jiných částech severního Řecka. Nevyzpytatelná bouře udeřila po několika dnech s tropickými teplotami blížícími se 40 stupňům.

S plnou silou zasáhla hlavně Chalkidiki a okolní oblasti. Vítr vyvracel stromy a ničil střechy budov. Právě jeho poryvy zabíjely. V oblasti bylo v tu dobu přes deset tisíc Čechů. Po úderu bouře tam nešla dlouhé hodiny elektřina, napáchané škody dosáhly milionů eur.

Čeští manželé byli pohřbení v Jihlavě koncem července. Rozloučit se s nimi přišly stovky lidí.

Europoslanci v hlasování ve Štrasburku uvedli do funkce novou předsedkyni Evropské komise (EK). Stala se jí Ursula von der Leyenová. Šedesátiletá německá politička ve funkci vystřídala Jeana-Clauda Junckera a stala první ženou v čele komise.

Hlasování bylo těsné, nová šéfka EK prošla o pouhých devět hlasů. Její nominace získala podporu 383 poslanců europarlamentu, minimum přitom bylo 374 hlasů. Proti bylo 327 členů Evropského parlamentu.

Dosavadní německá ministryně obrany a matka sedmi dětí von der Leyenová vzešla počátkem července z třídenních jednání lídrů jako kompromisní kandidát. Vzápětí po zvolení do funkce začala sestavovat svůj nový kabinet. Česká republika do něj nominovala Věru Jourovou, členku již předchozí komise, v níž měla na starosti spravedlnost, rovná práva mužů a žen a ochranu spotřebitele.

Ačkoli český premiér Andrej Babiš (ANO) tvrdil, že ČR usiluje o ekonomické portfolio, Jourová se 10. září stala „jen“ jednou z osmi místopředsedů Evropské komise. Na starosti má dohled nad dodržováním hodnot EU a transparentnost. Česká opozice skutečnost označila za selhání v Babišově vyjednávání.

Čtyřiatřicet lidí zemřelo při požáru studia animovaného filmu v japonském Kjótu. Založil jej jednačtyřicetiletý žhář, který byl mezi zraněnými. Svůj čin vysvětlil tím, že mu společnost ukradla jeho práci, konkrétně námět na román.

Pachatel si na místo přinesl kanystry s benzínem a vykřikoval, že všichni zemřou. V době požáru bylo ve studiu společnosti Kyoto Animation 74 lidí. Oheň se šířil tak rychle, že mnozí neměli čas uniknout. Začalo v 10:30 místního času.

Více než dvě hodiny trvalo, než se podařilo plameny dostat pod kontrolu. Vyšetřování ukázalo, že žhář se jmenuje Šindži Aoba. V minulosti měl psychické potíže a byl trestán za krádež peněz v obchodě. Budovu si obhlížel několik dnů před tím, než na ni zaútočil. Mezi mrtvými byla řada skvělých výtvarníků, animátorů. Fanoušci tradičního umění anime začali řešit, jak budou jejich oblíbené seriály bez osvědčených tvůrců vznikat.

Kdo to byl? Odpověď na tuto otázku zajímala nejednoho Čecha poté, co z pražského Karlova mostu záhadně zmizelo nelegální graffiti. To v půlce července na jeden z pilířů vzácné památky nastříkali dva němečtí turisté. Policie je zadržela vzápětí po činu.

Protože bylo graffiti velkého rozsahu, měřilo pět metrů na délku a dva metry na výšku, museli postup čištění schválit památkáři z magistrátu i generálního ředitelství Národního památkového ústavu. Než se rozhodli, vyřešil to za ně někdo jiný a přes noc malůvku odstranil. K činu se následně přes média přihlásil Miloslav Černý, který se čištěním graffiti zabývá. Použil vysokotlaký proud páry a trvalo mu to dvě hodiny, zatímco restaurátoři chtěli plánovali pracovat dva týdny. Rozhodl se tak proto, že nápis byl na mostě už dva týdny, což je podle něj hraniční doba, kdy jde lépe smýt. Následně vyšlo najevo, že Černý byl v minulosti odsouzen za vraždu manželky a jejího milence. Smytím nápisu se podle policie nedopustil ani trestného činu, ani přestupku.

Obvodní soud pro Prahu 1 v listopadu rozhodl, že graffiti na pilíř Karlova mostu nastříkali třicetiletý Benjamin Wittig a jeho třiadvacetiletý bratr Niclas Steiger. Oběma uložil roční podmínku, pokutu sto tisíc a zároveň je na pět let vyhostil z ČR. Zatímco mladší z bratrů vinu od počátku přiznával a již v závěrečné řeči uvedl, že rozsudek přijme, starší obvinění odmítl a podal odvolání.

Na hlavním nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem shodil muž matku s osmiletým chlapcem pod projíždějící vlak ICE. Dítě na místě zemřelo, matka pád přežila a skončila v nemocnici. Pachatelem byl 40letý muž původem z Eritreje. K obětem neměl žádný vztah.

Incident se odehrál kolem desáté hodiny dopoledne na nástupišti 7. koleje. Habte A., který ženu s dítětem strčil do kolejiště, se pokusil shodit do kolejiště ještě další lidi a poté z místa činu chtěl utéct. Další cestující ho ale pronásledovali až před budovu nádraží, kde ho zadrželi. Policisté si ho vzápětí převzali. Během vyšetřování události zjistili, že se nejednalo o teroristický čin. Habte A. přišel do Evropy v roce 2006. Šest let pracoval v Aarau jako zámečník. Když práci ztratil, dlouho nemohl žádnou najít.

Od roku 2017 byl zaměstnán v Dopravním podniku Curych (VBZ). Od ledna 2019 byl ale na neschopence kvůli duševním problémům, dokonce byl v psychiatrické léčebně. Ve Švýcarsku žil s manželkou a třemi dětmi. Koncem srpna skončil pachatel na psychiatrii s tím, že je pro společnost nebezpečný. Lékaři také uvedli, že trpí některou z „chorob spektra schizofrenie“.