Barbora Tachecí

Bývalá ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí byla po hlasitých protestech veřejnosti odvolána a ve čtvrtek 7. února se psychicky zhroutila. Byla odvezena do psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích.

Barboru Tachecí odvolal z funkce šéf Českého rozhlasu Václav Kasík. (více na Novinkách) Podle lidí z jejího okolí čelila od ledna, kdy začal Radiožurnál vysílat pod jejím vedením v nové podobě (více na Novinkách), velmi často výhrůžkám, a to údajně i smrtí. Ve středu po svém odvolání odjela na dovolenou do zámoří, ale vzápětí se z ní vrátila.

Pod vedením Tachecí se Radiožurnál začal podobat komerčním rádiům a někteří odborníci i běžní posluchači veřejnoprávního média z toho byli zděšeni. Začali organizovat petice a útočili na Tachecí v médiích. (více na Novinkách)

Poslanci a senátoři se po šesti letech opět sešli k volbě hlavy státu. Proti sobě stanuly dvě výrazné osobnosti. Proti dosavadnímu prezidentovi Václavu Klausovi byl po mnoha týdnech vyjednávání navržen ekonom Jan Švejnar.

Zatímco Klaus se mohl spolehnout na podporu ODS, jejímž je čestným předsedou, Švejnar našel podporu u zelených, části lidovců, sociálních demokratů a komunistů. Souboj o post hlavy státu tak byl do poslední chvíle otevřený.

Ústavní proceduře předcházely nekonečné dohady politiků o způsobu volby. Zatímco ODS prosazovala od počátku volbu tajnou, ČSSD spolu s komunisty se přikláněla k veřejné volbě. Politici se nakonec usnesli na veřejném hlasování.

V úvodních dvou kolech první volby, která o novém prezidentovi nerozhodla, se Klaus opíral o většinovou podporu v Senátu, zatímco Švejnara prosazovala většina poslanců.  Rozuzlení nepřineslo ani třetí kolo, které se konalo další den. V něm rozhodovala prostá většina a Klause dělil od zvolení jediný hlas. Komunisté ve třetím kole nehlasovali ani pro jednoho z kandidátů. Třetí kolo bylo navíc poznamenáno spekulacemi o tom, že za absencemi některých zákonodárců nejsou zdravotní problémy, ale politický nátlak z té či oné strany.

Do druhé volby, konané 15. února, byla vedle Klause a Švejnara nominována i poslankyně Evropského parlamentu Jana Bobošíková, kterou jako kandidátku na prezidentskou funkci představili komunisté. Ještě před začátkem druhé volby vyloučila ČSSD ze svého klubu poslance Evžena Snítilého, který již dopředu avizoval, že podpoří Klause.

Bobošíková ještě před hlasováním svou kandidaturu vzdala, neboť neměla vyjednanou dostatečnou podporu. Komunisté následně oznámili, že podpoří Švejnara pouze v prvních dvou kolech. I druhá volba byla veřejná. První ani druhé kolo ani tentokrát nerozhodlo. Pro Klause byla tentokrát vedle ODS i podstatná část lidoveckých zastupitelů a poslanec Snítilý.

Krátce před šestou hodinou byl po celodenním zasedání zvolen prezidentem opět Václav Klaus, který obdržel 141 hlasů z 279 možných.  Klaus bezprostředně po svém znovuzvolení řekl, že:  "Rozpolcenost politické scény se nesmí stát brzdou cesty vpřed."

Čtěte také: SPECIÁL: Volba prezidenta

Osmý únorový den měl velké D pro bývalého policistu Tomáše Čermáka. Muže obviněného z napadení nynější poslankyně Strany zelených Kateřiny Jacques právě tento den osvobodil Obvodní soud pro Prahu 2. Svou vinu od začátku popíral a soudci mu dali za pravdu.

Podle obžaloby ji Čermák zbil při protestu proti prvomájové demonstraci neonacistů v Praze v roce 2006. Podle obhajoby Čermák jako policista Jacques několikrát vyzval, aby nevstupovala do míst, kde by se mohla dostat do kontaktu s průvodem neonacistů. Ta údajně policistu "záměrně a účelově" neuposlechla.

Státní zástupce se proti rozsudku na místě odvolal. Soud podle něj špatně vyhodnotil důkazy a Čermákův zákrok byl nezákonný. Čermák se svěřil, že by se rád k policii vrátil. (více na Novinkách)

Zeď v kosovském městě Kačanik zdobí obří albánská vlajka
doplněná nápisem „Šťastná nezávislost“ a po stranách
také americkými prapory.

V polovině února vyhlásilo Kosovo nezávislost. Jednostranný krok kosovských Albánců se očekával. Několikaletá jednání o budoucím statutu srbské provincie, která vedl finský vyjednavač OSN Martti Ahtisaari, nevedla k cíli. Kosovští Albánci byť jen formálně omezenou svrchovanost odmítali. Srbsko, jemuž byla předchozími dohodami garantována nedotknutelnost hranic, odmítlo odtržení akceptovat.

Odtržením Kosova od Srbska se dovršil rozpad Jugoslávie, který začal na počátku 90. let. Naštěstí se nepotvrdily katastrofické scénáře, že krok bude počátkem dalšího přepisování hranic na Balkáně. Bělehrad již předem deklaroval, že v Kosovu vojensky nezasáhne, a jeho odtržení od Srbska ustála i etnicky rozdělená Bosna.

Srbové ovšem dali najevo svou nespokojenost. Po vyhlášení následovaly demonstrace, přičemž došlo i na zapálení americké ambasády v Bělehradě. Mohutné protesty se konaly i při hranicích mezi Srbskem a Kosovem, kde museli zasahovat příslušníci KFOR včetně českých sil. Kosovská Mitrovice se změnila ve válečnou zónu. Hořely transportéry a došlo třeba i na obsazení budovy soudu.

V Srbsku se nechopili moci nacionalisté, i když se po odtržení rozpadla vláda. V předčasných volbách ale zvítězila proevropská koalice vedená prezidentem Borisem Tadičem, který se v únoru stal prezidentem.

Česká republika Kosovo uznala až 21. května, nesouhlasil s tím prezident Václav Klaus. Uznávání probíhalo pomaleji, než si přála vláda v Prištině i USA. EU nechala na jednotlivých členech, zda Kosovo uznají, protože země sužované separatistickými hnutími a iredentisty, jako Španělsko, Kypr a Slovensko, se bály, že by je to mohlo posílit.

Rozpaky budili politici v čele Kosova. Premiér Hashim Thaci stál v čele sporné a později rozpuštěné Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) a spekulovalo se, že je navázán na mafie. Vládě navíc přitížilo obvinění bývalé žalobkyně ICTY Carly del Ponteové, že v roce 1999 kosovští Albánci kšeftovali s orgány zajatých Srbů.

Rusko hned po vyhlášení nezávislého Kosova svolalo Radu bezpečnosti a pohrozilo, že by mohlo uznat nezávislost Jižní Osetie a Abcházie. K tomu došlo po letní válce v Gruzii.

Martti Ahtisaari byl za své vyjednavačské schopnosti oceněn Nobelovou cenou za mír.

Čtěte také: SPECIÁL: Rozpad Jugoslávie

Nestor socialistické revoluce Fidel Castro se po téměř půl století vládnutí nad Kubou rozhodl přepustit místo mladším. Takto alespoň počátkem února upozornil, že už nehodlá kandidovat do vedoucích vládních funkcí. Nikdo nepochyboval, že po tehdy 81letém Fidelovi převezme otěže jeho bratr Raúl, mladší od něj jen o necelých pět let.

Comandante stanul v čele státu v roce 1959 po druhém převratu, který vedl proti režimu generála Fulgencia Batisty. Socialismus po latinskoamericku pak v zemi cukrem a bičem tužil téměř pět desetiletí do léta 2006. Ustál i rozpad sovětského bloku.

V polovině roku 2006 byl kvůli krvácení do trávicího traktu nucen podstoupit hned sérii operací a nejen americké zpravodajské služby mu dávaly nanejvýš pár měsíců. "Je na tom zle," potvrzoval i ropný sponzor Castrova režimu, venezuelský prezident Hugo Chávez, jenž Fidela považuje za svého velkého přítele a vzor.

Jako už několikrát dříve v politickém životě, utekl Castro i tentokrát, a to doslova, hrobníkovi z lopaty. Z aktivního politického života však odešel, i když jako důchodce občas přispěje článkem do státního deníku Granna, aby si šťouchl do USA. (více na Novinkách)

Koncem února byl jeho nástupcem formálně zvolen jeho mladší bratr Raúl Castro, který jej od začátku nemoci zastupoval.

Ač se prý stal zarytým komunistou a stoupencem tvrdého postupu ještě dříve než Fidel, Raúl si uvědomuje, že ekonomika ostrova je na kolenou, a plánuje její oživení. Převratné změny se ale nečekají, zatím povolil Kubáncům počítače, mobilní telefony (více na Novinkách), soukromé taxíky (více na Novinkách), mzdové odměny (více na Novinkách) a soukromé rolničení. Přes dvě stě lidí zůstává kvůli nesouhlasu s režimem za mřížemi. (více na Novinkách)

Petr Zelenka u Vrchního soudu v Praze.

Petr Zelenka, který několik let pracoval jako zdravotní bratr v nemocnici v Havlíčkově Brodě a připravil o život sedm lidí, dostal doživotí. Soud rozhodl, že kromě sedmi lidí, které zavraždil, se pokusit zabít i dalších deset. Pacientům podával lék Heparin, který snižuje srážlivost krve. Lék neměli předepsaný a dostávali jej v mnohem vyšších dávkách, než je obvyklé. Zemřeli na vnitřní krvácení, které jejich tělo neumělo zastavit.

Svůj čin Zelenka zdůvodňoval velmi cynicky. „Chtěl jsem, aby se něco dělo.“ Fascinovalo ho prý, když se k pacientovi seběhli lékaři a začali ho zachraňovat.

Na případ přišel v roce 2007 primář oddělení Pavel Longin, který posléze na Zelenku upozornil.

Doživotní verdikt posléze potvrdil i odvolací soud. Zelenka ještě podal dovolání k nejvyššímu soudu, o němž se zatím nerozhodlo.

Nyní jednatřicetiletý chladnokrevný vrah může z věznice odejít nejdříve v roce 2038, pokud požádá o podmínečné propuštění a soud mu vyhoví. (více na Novinkách)

Čtěte také: TÉMA: Vraždy v nemocnici

Jako první česká zpěvačka v historii dostala v noci na pondělí 25. února Oscara Markéta Irglová za píseň Falling Slowly z filmu Once, kterou natočila spolu s irským muzikantem Glenem Hansardem.

Neuvěřitelný úspěch 19leté dívky z Valašského Meziříčí, která svět filmu a celebrit nebere příliš vážně, byl těsně před vyhlášením Oscarů ohrožen, protože píseň Falling Slowly byla zveřejněna před uvedením filmu, což podle pravidel není přípustné.

Výkonný výbor americké filmové akademie ale nakonec rozhodl, že skladbu z nominací nevyřadí. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že „spoléhal na detailní chronologii a ujištění, která jim poskytli autor písně Falling Slowly, režisér filmu Once a společnost Fox Searchlingt“.

Při předávání ceny promluvil nejdříve jen Hansard. Irglová stačila jen poděkovat a hned začala hrát hudba. Moderátor Jon Stewart ale po chvíli Markétu Irglovou znovu pozval na pódium, což v historii předávání Oscarů nikdo nepamatuje. Češka pak řekla, že tohle je důležité nejen pro ni, ale i pro ostatní nezávislé umělce. "Nebojte se snít a doufat, ta naděje nás všechny spojuje," uzavřela.

Od chvíle, kdy obdržela Oscara, koncertuje Markéta Irglová s velkým úspěchem převážně v zahraničí. Její písničky vydané před nominací na Oscara u malého nezávislého vydavatele v ČR téměř nikoho nezajímaly, ale po nominaci se soundtrack k filmu Once stal nejprodávanější deskou na domácím trhu. (více na Novinkách)

Český premiér Mirek Topolánek předal pří své návštěvě USA bratrům Josefu a Ctiradu Mašínovým Čestnou plaketu předsedy vlády. Vyznamenání následně v Praze obdržel i Milan Paumer, který se spolu s Mašíny probil v 50. letech na Západ. Premiér chtěl dle svých slov tímto krokem otevřít diskusi o třetím odboji, neboť česká veřejnost je v názorech na některé skutky bratří Mašínů značně rozpolcená.

Čestná plaketa předsedy vlády byla vůbec prvním uznáním kontroverzního činu bratří Mašínů, při němž začátkem 50. let přišlo o život šest lidí, od jednoho z nejvyšších představitelů státu. O jejich ocenění se každoročně spekuluje i v předvečer 28. října, kdy prezident na Hradě předává řády a medaile za zásluhy a chrabrost.

Synové válečného hrdiny podplukovníka Josefa Mašína, popraveného v roce 1942 nacisty, se po komunistickém převratu v únoru 1948 odmítali smířit s novou diktaturou. Spolu s Milanem Paumerem prováděli různé sabotáže, až se nakonec všichni tři probili do západního Německa.

Při jejich útěku ovšem zemřelo šest lidí včetně oloupeného pokladníka, což dodnes vyvolává v české společnosti nejednoznačné hodnocení. Členové odbojové skupiny bratří Mašínů, jimž se nepodařilo uprchnout, byli odsouzeni k hrdelním trestům nebo k mnohaletému vězení.

Koaliční politici většinou označili Topolánkovo rozhodnutí vyznamenat Mašíny s Paumerem za jeho osobní rozhodnutí, opozice premiéra tvrdě kritizovala. "Občané nemohou mít důvěru v člověka, který oceňuje vrahy,“ uvedl tehdy na adresu premiéra předseda KSČM Vojtěch Filip. (více na Novinkách)