Ve věku 89 let zemřel světově proslulý ruský spisovatel Alexandr Solženicyn. Byl dlouho vážně nemocen, neobjevoval se na veřejnosti několik měsíců.

Autor, který byl v roce 1974 zbaven občanství Sovětského svazu a násilně vypovězen ze země, se proslavil svými grafickými popisy života v pracovních táborech. Jeho tvorba se hluboce zapsala i do povědomí českých čtenářů: Jeden Den Ivana Děnisoviče se objevil v českých knihkupectvích už roce 1963, rok po svém vydání. Jeho nejslavnější dílo Soustroví Gulag (1973) vyšlo česky nejdříve v zahraničí, v Česku pak v roce 1990.

Solženicyn se za 2. světové války dobrovolně přihlásil do armády a odešel bojovat na frontu. Za své zásluhy byl jako důstojník dělostřelectva dvakrát vyznamenán za zásluhy.

V roce 1945 se mu vymstil dopis, který poslal svému příteli a kritizoval v něm sovětského vůdce J. V. Stalina. Byl poslán do trestního tábora, odkud se dostal až po osmi letech v roce 1953. Následující tři roky strávil ve vyhnanství v Kazachstánu. Do Ruska se vrátil v roce 1957, kdy byl rehabilitován a začal pracovat jako učitel.

V roce 1968 ale Solženicyna ze svých řad vyloučil Svaz spisovatelů. O dva roky později, v roce 1970, mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Z obavy, že by ho ruské úřady nevpustily zpět do země, si ji však nevyzvedl.

Ruského občanství byl nakonec v roce 1974 stejně zbaven, a to poté, co vyšlo na Západě jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag. Úřady ho nechaly násilně vypovědět ze SSSR. Žil pak v Německu, ve Švýcarsku a v USA. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. (více na Novinkách)

Jedna z největších železničních tragédií v historii země se stala v pátek 8. srpna ve Studénce na severu Moravy. Rychlík EuroCity Comenius dopoledne narazil do mostní konstrukce, která se těsně před jeho příjezdem zřítila na koleje. Při nehodě zemřelo sedm lidí, další mladá Polka podlehla zraněním po několika dnech. Zraněno bylo více než 60 lidí.

Severomoravská policie obvinila kvůli nehodě dva inženýry česko-německé stavební společnosti Bögl a Krýsl, Oldřicha Magnuska a Zdeňka Malého týden po nehodě. Podle kriminalistů věděli o špatné statice mostu, a přesto ho dostatečně nezabezpečili. Kdyby dodrželi předpisy, mohlo se tragédii předejít, sdělili vyšetřovatelé. Oběma hrozí v případě prokázání viny až desetiletý trest vězení. (více na Novinkách)

Ruská vojska vstoupila 8. srpna do Gruzie. Důvodem byla rozsáhlá gruzínská operace proti separatistické Jižní Osetii. Tbilisi do správního střediska Jižní Osetie Cchinvali vyslalo těžkou techniku včetně tanků. (více na Novinkách) Rusko tvrdě odpovědělo a jeho jednotky postupovaly do nitra Gruzie. Po konfliktu nebyl obnoven status quo, Jižní Osetie i Abcházie vyhlásily nezávislost a Moskva ji uznala.

Konflikt si vyžádal podle oficiálních údajů asi 200 obětí, i když se jich původně uvádělo mezi 1600 až 2000.

Vzhledem k době konfliktu jej gruzínský prezident Michail Saakašvili často srovnával se sovětskou invazí do Československa z 21. srpna 2008, neboť malá země čelila mohutným silám vyslaným Moskvou. Pozadí však bylo trochu jiné.

Saakašvili po svém znovuzvolení vsadil na nacionalistickou kartu a snažil se dostat pod kontrolu obě separatistická území. Střety z Abcházie byly hlášeny po celý rok. Bylo střeleno i několik bezpilotních letadel - ruských i gruzínských.

Rychlá reakce Ruska v Jižní Osetii se dala očekávat, protože pouhý den před gruzínským útokem na Cchinvali Moskva oznámila, že má informace o gruzínské akci. (více na Novinkách) Terčem útoku se navíc stali i příslušníci ruských jednotek, které byly v Jižní Osetii hlavní součástí mírových sil Společenství nezávislých států.

Konflikt však neskončil vytlačením gruzínských sil z Jižní Osetie, ruské jednotky pokračovaly dále do hloubky gruzínského území.

Příměří se podařilo dojednat francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu. Pětibodová dohoda ale byla kompromisem, který řešil jen ukončení aktuálního konfliktu. Stahování ruských jednotek začalo 18. srpna, podle Moskvy mělo skončit 22. srpna, ve skutečnosti však část ruských sil zůstala v Gruzii ještě v první zářijové dekádě a ruský prezident Medvěděv uvedl, že odejdou, až je vystřídají mezinárodní síly.

Celý konflikt měl značný geopolitický dopad. Oslabil šance Gruzie na brzký vstup do NATO, o který usilovala a který podporovaly Spojené státy.

Čína se v červnu dočkala vytoužené olympiády, kterou se značná část světa chystala bojkotovat, ale dost dobře jí to nešlo. Očekávání, že komunistický režim z her učiní za každou cenu spektákl, jenž mu pomůže k politickým bodům doma i v zahraničí, se potvrdila. Nejnákladnější hry v dějinách a mezinárodní tlak Čínu nedonutily přiklonit se k dodržování lidských práv. V pekingské oblasti se však alespoň snížily emise škodlivin a obyvatelé metropole po dlouhé době pár dní viděli na nebe.

Západ v olympiádě viděl prostředek, jak rostoucí ekonomickou mocnost nasměrovat k lidským právům. Kritické hlasy zesílily po březnovém zásahu čínských sil v Tibetu, který Čína více než půl století okupuje. Tibetské zdroje uvedly, že zemřelo přes 150 lidí, Čína přiznala 19 mrtvých. Nemálo západních politiků v reakci uvedlo, že na olympiádu nepojedou. Svá rozhodnutí pak postupně odvolávali.

Organizátoři chtěli, aby hry překonaly všechny dosavadní v co nejvíce aspektech. Turné olympijské pochodně bylo nejdelší v dějinách a olympijský oheň byl vynesen i na nejvyšší horu světa. Její cestu z Olympie provázely zejména v Evropě a Americe silné protesty. V Londýně a Paříži dokonce pochodeň hned několikrát zhasla.

Že Peking zvládne v rekordním čase postavit všechna závodiště, olympijskou vesnici, nové stanice metra či desítky kilometrů tratí pro rychlovlaky, o tom pochybovali jen někteří. Málo by se ale našlo optimistů, kteří by věřili, že se pořadatelům podaří rozehnat mraky a snížit koncentrace škodlivých emisí v jedné z nejznečištěnějších metropolí světa na míru snesitelnou pro sportovce. Skutečnost, že se emise podařilo několikanásobně snížit a bylo vidět na víc než jen pár metrů, byla pro organizátory vítězstvím. Peking by chtěl dosažený standard udržet a dopravní restrikce ponechal i po hrách.

Jinak se olympiáda nesla ve znamení avizovaných superlativů a tedy i z toho rozpačitých kuriozit. Snaha o dokonalost působila místy až syntetickým dojmem, což ovšem sportovní fanoušky nemohlo odradit. Ani průběh her se však neobešel bez protestů a zatýkání aktivistů. S pouty na rukou se nakrátko ocitl i britský novinář John Ray. (více na Novinkách)

Úterý 12. srpna bylo v roce 2008 důležitým datem pro nejznámějšího českého pornoherce Roberta Rosenberga. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl o ročním podmíněném trestu se zkušební dobou na jeden rok. Trest dostal za nedovolenou výrobu a držení drog. Mnohem důležitější ale byl verdikt druhý.

V něm byl Rosenberg žalován z obchodování s lidmi a kuplířství. V tomto případě ho ale soud obžaloby zprostil. Čtyřměsíční trest s roční podmínkou si odnesla jeho žena Žaneta, stejně jako manažer Martin Patzelt. Oba shledal soud vinnými z krádeže.

Všechny tři obžalované vinili žalobci z toho, že donutili ženu, kterou dříve načerno zaměstnali jako uklízečku, k natočení pornosnímku poté, co z jejich studia zmizelo nejméně 50 000 korun. (více na Novinkách)

Na devět miliard korun vyčíslil rozhodčí senát odškodnění v kauze Diag Human. Spor, v kterém šlo o krevní plazmu, se táhl dvanáct let. Podle arbitrů musí stát odškodnit firmu za to, že zmařil její lukrativní obchody s krevní plazmou na počátku 90. let.

Ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) posléze uvedl, že arbitráž narostla do obludných rozměrů. Podle něj verdikt odráží nečinnost ministerstva zdravotnictví od poloviny devadesátých let.

„Je to daň za alibismus,“ uvedl Kalousek, který se sám v roce 2003 angažoval v jednom z mnoha pokusů o smír mezi Diag Human a státem. (více na Novinkách)

Na konci srpna se Češi rozloučili s padesátníky a papírovými dvaceti korunami. V Česku tak definitivně zmizely haléřové mince. V tuzemsku bylo v oběhu přes 427 miliónů padesátníků, přičemž ČNB počítá, že se jich vrátí zhruba pětina.

Návratnost mincí a jejich klesající obliba jsou jedny z hlavních důvodů, proč centrální banka k tomuto kroku přistoupila. Lidé, kteří mají tyto peníze ještě doma, je v komerčních bankách mohou měnit do konce srpna 2009. Poté je bude možné směnit pouze v České národní bance, a to do konce srpna 2014.

Lidé se obávali, že kvůli "zmizení" haléřových mincí obchodníci podraží. To se však v září nepotvrdilo. (více na Novinkách)