Prvního března se v pražské Lucerně rozdávaly filmové ceny Český lev. Cenu za nejlepší film roku sice získaly Tajnosti režisérky Alice Nellis, ale nejvíce Lvů si odnesly Vratné lahve Jana a Zdeňka Svěrákových.

Vratné lahve byly nominovány v deseti z dvanácti kategorií. Sošku si tvůrci filmu odnesli za divácky nejúspěšnější film, za režii (Jan Svěrák) a za scénář (Zdeněk Svěrák).

Po skončení televizního přenosu odpověděl Jan Svěrák na otázku Novinek, zda ještě plánuje rodinnou spolupráci s tatínkem, takto: "Není to vyloučeno, ale teď se tatínkovi nechce". Zároveň dodal, že měl během ceremonie rozporuplné pocity, protože jak Vratné lahve tak Tajnosti, které produkoval, byly nominované na nejlepší film a on nevěděl, kterému má fandit. Když cenu získaly Tajnosti, řekl si, že je to dobře, protože Vratné lahve už mají úspěch u diváků. "Tajnosti jsou hezký film a přitom o něm málokdo ví," poznamenal.

Podle jeho slov se nedá říct, jestli je cennější filmová cena nebo přízeň diváků. "I na blbý filmy chodí lidé davově," řekl Svěrák s tím, že kritici však často vychválí film, na který "když potom jdete, tak zíráte".

Režisérka Nellis dodala, že je ráda, že nedostala cenu za režii, ale za nejlepší film, protože film je vždy dílem více lidí. Myslí si, že cena patří více Svěrákovi než jí jako režisérce.

Na začátku večera získal sošku za dlouholetý umělecký přínos dvaaosmdesátiletý režisér a scenárista Vojtěch Jasný, tvůrce zhruba sedmi desítek filmů, včetně legendárních titulů Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci. Předal mu ji ministr kultury Václav Jehlička. (více na Novinkách)

Po prezidentském postu pošilhávali také komunistický předák Gennadij Zjuganov, lídr nacionalistů Vladimir Žirinovskij a do té doby neznámý Andrej Bogdanov. O úřad se chtěl ucházet i liberál Michail Kasjanov, tomu ale volební komise kvůli nesrovnalostem ve volebních listinách kandidovat nedovolila.

Medvěděv nakonec roli favorita se ziskem téměř 70 procent hlasů potvrdil. Kritici však volby označili za nerovné, kandidáti neměli stejný přístup do médií a státní televize nadržovala Putinovu chráněnci. (více na Novinkách)

Druhého Zjuganova volilo necelých 19 procent lidí, s deseti procenty na třetím místě skončil Žirinovskij. Outsider Bogdanov získal jen něco přes jedno procento hlasů.

V květnu Medvěděv složil slavnostní přísahu a Rusko se konečně mohlo chlubit svým třetím prezidentem. (více na Novinkách)

Nový prezident poté za premiéra navrhl Vladimira Putina, čímž se mocenská rošáda v Kremlu završila. Analytici předpokládali, že za nitky moci bude i nadále tahat Putin. Přeli se ale, zda se Medvěděv z vlivu své šedé eminence pokusí vymanit.

Po několika měsících se ukázalo, že oba působí jako sehraná dvojka. Jedním z mála momentů, kdy se o tom dalo pochybovat, bylo Medvěděvovo červencové vystoupení. Prezident tehdy prohlásil, že úřady musejí "přestat děsit podnikatele." Jeho poselství se vykládalo jako signál Putinovi, který proslul svými útoky na Kremlu neposlušné byznysmeny.

Později se však ukázalo, že Medvěděv má svého stvořitele přeci jen v úctě. V listopadu navrhl prodloužení prezidentského úřadu na šest let, což má podle médií Putinovi pomoci se do funkce vrátit. (více na Novinkách) Medvěděv by mohl mandát složit již příští rok a uvolnit tak současnému premiérovi cestu k opětovnému převzetí moci. (více na Novinkách)

Čtěte také: TÉMA: Rusové volili nástupce Vladimira Putina

Po závažné nemoci zemřel 10. března ve věku 88 let herec Radovan Lukavský. Ač se zdravotními obtížemi, zkoušel Lukavský do téměř posledních chvil svého života nové divadelní představení a několik týdnů předtím se zúčastnil nominačního večera Českých lvů. V Národním divadle zkoušel v nové inscenaci Dona Juana, jejíž premiéra je na programu 13. března. Hostoval také ve Višňovém sadu na pražských Vinohradech.

Radovan Lukavský se narodil v roce 1919 v Praze. Jeho matka, ochotnická herečka Marie Lukavská, ho od malička vedla ke křesťanství, v mládí se proto chtěl stát knězem. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu, a univerzitní studium proto mohl dokončit až později. Jako profesionální herec poprvé vystoupil v Divadle na Vinohradech, kam ho spolu s Jaromírem Pleskotem pozval Jiří Frejka.

Lukavského herecké umění uchoval pro budoucí generace také film a televize. Na filmovém plátně se nejprve objevoval v rázných a spravedlivých chlapských postavách, jakou byl jeho poručík Kott v Králi Šumavy, nebo v rolích věcných, leč rozhodných intelektuálů, jakým byl jeho velitel vesmírné lodi ze sci-fi Ikarie XB1.

Jeho nejslavnější rolí je pravděpodobně Václav Thám v seriálu F. L. Věk. Podobným ztroskotancem byl i jeho Hafner ze seriálu Zlá krev. Hrál také ve filmech Pouta či Opera ve vinici. (více na Novinkách)

Těžko uvěřitelné představení předvedl Robert Novák, zeť spisovatele Ondřeje Neffa. Zabil svou ženu Irenu, Neffovu dceru, její tělo zakopal v lese a posléze policii nahlásil, že zmizela. Vyvěsil plakáty se zoufalými prosbami o pomoc. Dokonce podal trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli omezování osobní svobody. Příliš platné mu to ale nebylo.

Policisté nakonec přišli na to, že svou ženu zabil právě on. Při výslechu ho zlomili a Novák, který s oblibou používal „slavné“ příjmení Neff, přestal zapírat. Přiznal, že se se ženou hádal a posléze ji uškrtil. Ukázal i místo, kde tělo zakopal.

Soud ho za jeho čin poslal na 13 let do vězení. Novák se při procesu odmítal jakkoliv vyjadřovat. Pouze se omluvil za své chování.  Vraždu vysvětlil tím, že jej žena neustále urážela ponižovala a při hádce 24. února, která skončila její smrtí, byla prvním agresorem ona.

Rodina jeho ženy ale tvrdí, že Neff svou lítost pouze hrál, aby získal nižší sazbu. (více na Novinkách)

V Afghánistánu padli v roce 2008 dva čeští vojáci. Poprvé zahynuli přímo následkem bojové činnosti nepřítele. Dalších 16 příslušníků české armády bylo zraněno.

První českou obětí se stal Milan Štěrba. Zahynul 17. března při útoku sebevraha ve městě Girišk na konvoj NATO. Zabil také dva dánské a čtyři afghánské vojáky. Mezi 11 zraněnými byli dva Češi, zranění jednoho byla vážná. (více na Novinkách)

Další obětí se stal 30. dubna rotný Radim Vaculík, povýšený in memoriam na praporčíka. Podlehl zraněním, která utrpěl při explozi nálože, jež vybuchla pod vozidlem vracejícím se na základnu Shank rekonstrukčního týmu v provincii Logar. Při explozi byli zraněni další čtyři Češi, jeden z nich velmi těžce. (více na Novinkách)

Nadporučíkovi Robertu Chudému exploze utrhla levou ruku i levou nohu. Navíc měl těžce poškozené plíce. Útok byl spáchán v den, kdy Sněmovna schválila posílení českého kontingentu na dvojnásobek.

Základna Shank byla opakovaně ostřelována. Koncem září tam střepiny z rakety zranily tři vojáky. (více na Novinkách)

Jen o týden později, v první říjnový den, bylo zraněno sedm českých vojáků, jejichž vozidlo uvízlo ve vyschlém korytu řeky a přepadla je skupina ozbrojenců. Češi opětovanou palbou útok odvrátili, ale vozidlo museli zapálit, aby nepadlo nepříteli do rukou. (více na Novinkách)

Většina ostatních útoků se obešla bez zranění, vojáci si ale stěžovali, že je unavují a vyčerpávají, protože musejí noc trávit v krytech.

Útoky na české vojáky jen potvrdily, že Tálibán posiluje. Obětí konfliktu v zemi bylo v roce 2008 nejvíce od invaze z roku 2001 a koaliční velitelé přiznávají, že v Afghánistánu nevítězí. (více na Novinkách)

USA proto zahájily útoky na příhraniční pákistánské území, kde rebelové nacházejí bezpečné přístavy. Útoky si vyžádaly mrtvé a zraněné civilisty, což vyvolalo odpor Islámábádu. (více na Novinkách)

Tálibové posilovali nejen v jižních provinciích Hílmand a Kandahár, ale i okolo hlavního města Kábulu, kde se 27. dubna pokusili neúspěšně spáchat atentát na afghánského prezidenta Hámida Karzáího. Tálibové, kteří uprchli z vězení u Kandaháru, načas ovládli deset vesnic v jeho okolí.

Situace v Afghánistánu je horší než v Iráku, což dokládá počet padlých zahraničních vojáků za červen. V Afghánistánu jich padlo 46, v Iráku 31.

Jednou to přijít muselo. Ve čtvrtek 20. března dopoledne se na 100. kilometru dálnice D1 směrem na Prahu stala největší hromadná nehoda v historii dálnice. Stačila krátká sněhová vánice a hromadný karambol 189 vozů byl na světě.

Jen zázrakem nikdo nezemřel, záchranáři se k těžko dostupnému místu dopravovali vrtulníky. Desítky lidí byly zraněny, dvacet tisíc lidí zůstalo uvězněno jedenáct hodin v kolonách za zkázou. Jeden viník určen nebyl, policisté během vyšetřování obvinili desítky řidičů. Problémy na D1 pokračovaly i během následujícíh měsíců.

Vážné nehody, často se smrtelnými následky, vyšetřují policisté téměř denně. Nezřídka pak řidiči uvíznou v mnohakilometrových kolonách na dlouhé hodiny. (více na Novinkách)