Teroristické útoky v zahraničí
Islámský stát pokračuje v taktice svých předchůdců a pro prosazení svých cílů využívá atentátů. Sebevražedné útoky namířené na příslušníky iráckých ozbrojených složek i civilisty z odlišných náboženských skupin, jako jsou šíité nebo jezídové, byly hojné už za války v Iráku. Rozhodující měrou přispívaly k vysokému počtu obětí v době vrcholící sektářské války v letech 2006 až 2007, kdy si násilí každý měsíc vyžádalo běžně přes 3000 obětí.
Taktiku sebevražedných atentátů využil Islámský stát na počátku roku 2013, kdy jeho moc vzrůstala, a opět rozpoutal sektářské násilí.
Na rozdíl od Al-Káidy, jejíž součástí byl v letech 2004 až 2014, se však Islámský stát nikdy prioritně nesoustředil na páchání atentátů v zahraničí, protože jeho cílem bylo od počátku ustavit emirát, kde by vládl. Až když se po ustavení chalífátu dostal v roce 2015 pod tlak a byl zatlačován do defenzívy, zaměřil se na zahraničí.
U mnohých atentátů ale není vazba na Islámský stát jednoznačně jasná a plně prokázaná, i když se k nim Islámský stát přihlásil, což je případ bruselských atentátů z roku 2016. Mnohdy mohlo jít i o akce příznivců IS, kteří ale jednali samostatně, bez přímého rozkazu z vedení chalífátu.
Atentáty v Jordánsku v roce 2005
První atentáty v zahraničí podnikl ve druhé polovině roku 2005 jeden z předchůdců Islámského státu, irácká Al-Káida (Tanzím ká’idati l-džihád fí-biládi l-Ráfidajín, odnož základny džihádu v Mezopotámii, الرافدين الجهاد بلاد في قاعدة تنظيم), jež se později přetransformovala v Islámský stát v Iráku. Pod vedením abú Musaby Zarkávího 19. srpna 2005 ostřelovala jordánský přístav Akaba, přičemž zahynul jeden jordánský voják. Zasáhla ho raketa, která těsně minula americkou loď USS Ashland.
V listopadu vyslala do Jordánska čtyři sebevražedné atentátníky, kteří 9. listopadu zaútočili na tři hotely v Ammánu. V Radissonu, Grand Hyattu a Days Inn zabili 60 lidí a dalších 110 zranili. Mezi oběťmi převažovali Jordánci, kterých zahynulo 33, zemřeli však i dva Číňané a jeden Američan.
Nejhorší následky měl útok iráckých novomanželů v Radissonu. Sadžídě Rišávíové sice nálož selhala, ale její manžel se odpálil u slavnostní tabule v salónku, kde bylo 250 svatebčanů, zabil 38 lidí. Neúspěšná atentátnice útok přežila, protože ji manžel poslal ze salónku pryč. Byla dopadena a její výpověď pomohla při pronásledování Zarkávího, který byl zabit při náletu v červnu následujícího roku.
Atentát v Ammánu, po kterém odstoupila jordánská vláda, však byl na dlouho jedinou akcí, kterou organizace spáchala mimo oblasti Iráku a Sýrie, kam později rozšířila svou působnost.
Nová vlna atentátů v zahraničí
Množství atentátů začalo narůstat po vyhlášení chalífátu 29. června 2014. Rozdělit se dají do tří kategorií.
Do první spadají atentáty v zemích, kde vznikly odbočky Islámského státu a byly tam vyhlášeny vijaláty (tedy provincie spadající pod Islámský stát), nebo se o to místní skupiny pokusily, což byly především případy Egypta, Libye a Jemenu. Pokud se zaměřovaly na místní bezpečnostní síly nebo na obvyklé terče, jako byli šíité, lze je považovat za obvyklou taktiku IS přenesenou do nové oblasti a v této kapitole nebudou zmiňovány.
Druhou skupinu představují atentáty příznivců Islámského státu a stoupenců dalších forem radikálního islámu, kteří jednali na vlastní pěst a páchali útoky v zemích, kde se narodili nebo kde žili mimo oblast chalífátu a vijalátů, především v západních zemích. Často se k IS hlásili a ten je pak vyzdvihl jako bojovníky džihádu. Patří mezi ně imigranti, děti přistěhovalců i místní konvertité.
Posledním případem jsou akce atentátníků vyslaných přímo Islámským státem nebo jednajících na jeho příkaz. Protože mnohdy není vyšetřování ukončeno, není vždy možné říci, že do těchto atentátů byl skutečně Islámský stát zapojen, i když se k nim přihlásil, jako tomu bylo v případě atentátů v Paříži nebo v Bruselu.
V textu nejsou zmíněny atentáty jiných skupin, které svými činy chtěly dát najevo podporu Islámskému státu, ale současně sledovaly vlastní zájmy, což je případ různých severoafrických skupin působících v Alžírsku, Mali a Maghribu, nigerijského Boko Haram a bangladéšských radikálů.
Útoky osamělých vlků
Nejdříve útočili jednotlivci, kteří sympatizovali s Islámským státem. Jedním z prvních byl 18letý Abdul Numan Haider, který se 23. září 2014 s nožem v ruce vrhl na dva australské policisty. Oba bodl, ale jeden z nich ho dokázal zastřelit.
Syn afghánských přistěhovalců už byl v hledáčku policie. Předvolala si ho, neboť během zásahů proti radikálům, které probíhaly o týden dříve, nesl vlajku Islámského státu. Zaútočil v době, kdy Austrálie jednala o zapojení do koalice zemí proti Islámskému státu.
Další útoky islámských radikálů zažila o měsíc později Kanada. 20. října čerstvý muslimský konvertita Martin Rouleau-Couture najel u obchodního střediska v Saint-Jean-sur-Richelieu do dvojice vojáků a jednoho zabil. Policisté 25letého útočníka zabili.
O dva dny později zaútočil v Ottawě další konvertita Michael Zehaf-Bibeau. Tento drobný kriminálník nejprve smrtelně postřelil vojáka u Národního válečného památníku a pak pronikl do parlamentu, kde zranil dva lidi. Po několika hodinách se ho podařilo zasahujícím policistům zastřelit.
Oba útočili v době, kdy kanadský premiér Stephen Harper odsoudil Islámský stát a Kanada zvažovala zapojení do koalice proti němu.
Den po atentátu v Ottawě se vrhl v newyorské čtvrti Queens se sekerou v ruce na čtyři policisty 32letý Zale H. Thompson, který o dva roky dříve konvertoval k islámu. Dva zranil, jednoho vážně. Policisté ho zastřelili. Islámský stát uvedl v prohlášení, že muž jednal na jeho zářijovou výzvu k akci.
Nejdramatičtější byl útok 49letého Mana Harona Monise na kavárnu Lindt v Sydney, kde držel 15. prosince 2014 šestnáct hodin sedmnáct lidí jako rukojmí. Požadoval vlajku Islámského státu. Prapor se šahádou, který si přinesl, museli ve výloze držet rukojmí. Několika rukojmím se postupně podařilo utéci. V noci došlo v kavárně k potyčce, která vyvrcholila střelbou. Poté zasáhla policie. Dva z rukojmích a útočník zemřeli, další tři rukojmí byli zraněni.
Útok ukázal na slabiny policie a tajných služeb, které se podobným akcím snaží zabránit. Monis, jenž utekl z Íránu, byl policii dobře znám, byl to násilník, který sexuálně napadal ženy. Byl stíhán kvůli napomáhání vraždě své bývalé manželky, ale nakonec byl pro nedostatek důkazů v roce 2013 propuštěn na kauci. Také posílal urážlivé dopisy rodinám vojáků, kteří padli v Afghánistánu. Dva dny před útokem upozornil anonym policii na obsah Monisovy webové stránky, kde přísahal věrnost chalífovi všech muslimů. Před Monisem varoval Austrálii i Írán, ale policie přesto nečekala, že by mohl zaútočit.
Útok na Charlie Hebdo
Další útoky zažila Francie. Jejich první vrchol přišel v lednu 2015, kde se terčem staly redakce satirického týdeníku Charlie Hebdo a obchod s košer potravinami Hyper Cacher.
Předcházely jim útoky spáchané 21. a 22. prosince. V Dijonu a v Nantes bylo zraněno 23 lidí, když do nich vjeli muslimští řidiči s auty. V Joué-lès-Tours přišel na policejní stanici 20letý imigrant z Burundi a zaútočil nožem na tři příslušníky. Podařilo se jej zastřelit.
Kvůli těmto útokům byla posílena bezpečnost v ulicích. Policii pomáhaly stovky vojáků. Dalším útokům se přesto nepodařilo zabránit, 7. ledna Chérif a Saïd Kouachiovi zabili dvanáct lidí. Vnikli do sídla satirického časopisu Charlie Hebdo, kde se zrovna konala redakční porada. Zavraždili devět členů redakce včetně proslulých karikaturistů Cabua, Tignouse, Wolinského, Honorého a Charba, který byl šéfredaktorem týdeníku.
Dvojice útočníků také před redakcí zastřelila policistu Ahmeda Merabeta, který se je pokoušel zastavit při útěku. Po atentátu byl v zemi vyhlášen výjimečný stav a byl zahájen celonárodní hon na pachatele. Vzhledem k cíli lze jejich atentát zařadit mezi útoky na karikaturisty znevažující proroka Mohameda a islám, žádný z nich ale nebyl tak tragický.
Situace se ale zkomplikovala o den později, když byla zastřelena na předměstí Paříže Montrouge policistka. Podle svědků se přitom dvojice útočníků z redakce pohybovala úplně jinde. Dva dny po masakru v redakci už bylo jasné, že Kouachiovi nejsou sami. Vrah policistky Amedy Coulibaly vtrhl do pařížského obchodu s košer potravinami Hyper Cacher, kde držel dvě desítky rukojmích. Čtyři zabil, dalším se podařilo uprchnout během zásahu policie, při němž byl Coulibaly zabit. Unikla však jeho komplicka Hayat Boumeddieonová.
Týž den večer skončilo i obléhání tiskárny v Dammartin-en-Goële 30 km severovýchodně od Paříže, kde se Kouachiovi zabarikádovali po dlouhém a dramatickém úprku, během něhož vystřídali několik aut a přepadli benzínovou pumpu. Oba byli při zásahu policie zabiti.
Bratři Kouachiovi na útěku oznámili, že jednali ve jménu Al-Káidy na Arabském poloostrově. Jemenská Al-Káida se k útoku přihlásila, Coulibaly ale ve videu, které našli policisté v jeho úkrytu v bytě najatém jen tři dny před útoky, sliboval věrnost Islámskému státu. Policie přesto tvrdila, že všichni patřili do jedné skupiny, i když Coulibaly zřejmě své akce naplánoval sám.
Týden po útoku na redakci Charlie Hebdo byly 15. ledna podniknuty velké razie v belgickém městě Vervier, při kterých byli dva lidé zabiti a jeden zraněn. V bytě byli členové buňky radikálních islamistů, kteří se čerstvě vrátili ze Sýrie a podle nejmenovaného zdroje z belgického protiteroristického úřadu měli rozkazy od vedení Islámského státu páchat atentáty. Později se ukázalo, že buňku řídil na dálku z Řecka Abdelhamid Abaaoud, který později naplánoval atentáty v Paříži.
Belgie se ocitla ve středu pozornosti, protože český samopal, který použil Coulibaly, si pořídil na černém trhu v Bruselu.
Podobný motiv jako pařížský útok na redakci Charlie Hedbo měl v půlce února atentát v Dánsku, který spáchal Omar Abdel Hamid El-Hussain. Dva týdny po svém propuštění z vězení, kde si odpykával trest za pobodání cestujícího ve vlaku z listopadu 2013, zabil dva lidi a pět zranil. Bývalý narkoman, ze kterého se stal muslimský fundamentalista, zaútočil nejprve na kavárnu, kde se konala diskuse o svobodě slova. Vedl ji karikaturista Lars Vilks, který také kreslil proroka Mohameda. Omar v ní zastřelil režiséra a zranil několik dalších hostů. Pak z místa činu odjel a zaútočil u synagogy, kde zabil člena ochranky a další dva lidi postřelil. Vazba na Islámský stát u něj nikdy nebyla zmiňována.
Podobný motiv měl i útok na soutěž v karikování proroka Mohammeda podniknutý 3. května 2015 v Garlandu u Dallasu. Na ochranku tam stříleli dva obyvatelé Phoenixu, třicetiletý Elton Simpson a o čtyři roky starší Nadir Soofi. Policisté je zabili. Oba sledovali stránky radikálních islamistů a bojovníků IS. Dva dny po smrti je Islámský stát ocenil jako mučedníky chalífátu, což ale neznamená, že je vyslal nebo řídil.
Masakry turistů v Tunisku
První velké atentáty zaměřené přímo proti Západu, v tomto případě turistům, u nichž je vysoce pravděpodobné, že je skutečně podnikl Islámský stát, byly spáchány na jaře roku 2015 v Tunisku. Dva útočníci začali 18. března 2015 po poledni střílet na turisty, kteří vystoupili z autobusu a šli do Národního muzea Bardo. Část z nich se pokusila utéci do muzejní budovy, kam je útočníci pronásledovali a drželi je tam jako rukojmí. Na svobodu se dostali po třech hodinách, když policisté zabili dva atentátníky Jassina Lábidiho a Hatíma Chašnauiho. Ti postříleli 21 lidí, většinou turistů z Evropy a Japonska, osm lidí zabili před muzeem, třináct v něm, dvaadvacátá oběť podlehla zraněním o deset dní později. Dalších 42 lidí, především turistů, bylo zraněno.
K masakru se den po útoku přihlásil Islámský stát, podle něhož šlo o „požehnanou invazi do jednoho z brlohů bezvěrců a neřesti v muslimském Tunisku“. Tuniský ministr vnitra Nadžím Kharsali však řekl, že atentát organizoval alžírský džihádista Lukman abú Sachr, který je jedním z vůdců brigády Ukba ibn Nafaa, napojené na Al-Káidu.
O tři měsíce zažilo Tunisko další brutální atentát zaměřený proti turistům. Jediný atentátník postřílel 27. června na plážích v Súse 38 lidí, zejména britských turistů. Útok zahájil v hotelu Riu Imperial Marhaba.
„Jeden terorista se dostal do hotelových budov zadním vchodem a začal střílet na hosty uvnitř, na cizince i na Tunisany,“ uvedl mluvčí tuniského ministerstva vnitra. „Byl oblečený, jako by šel plavat, měl slunečník a v něm schovanou zbraň,“ popsal události předcházející atentátu Rafík Chelly ze Státního úřadu pro bezpečnost.
Útočníka Sajfaddína Jakubiho, zvaného též abú Jahjá Kajrawání, policie zastřelila. Za atentátem zřejmě stál Islámský stát, který se k němu přihlásil. Studenta, jehož styl života se příliš neshodoval se zásadami fundamentalistů, zverbovala tuniská pobočka skupiny Ansar šaría, která má blízko k Islámskému státu a v sousední Libyi s ním úzce spolupracuje.
Zatím poslední útok podnikl Islámský stát v centru Tunisu 24. listopadu. Sebevražedný atentátník se odpálil u autobusu, který převážel příslušníky prezidentské gardy. Třináct z nich zabil a dvacet zranil.
Útoky na mešity v arabských zemích
Na jaře roku 2015 podnikl Islámský stát několik atentátů v arabských zemích. Zřejmě se tam pokusil rozšířit svou působnost a vyvolat sektářský konflikt. Uspěl jen v Jemenu zmítaném občanskou válkou.
Právě jemenské hlavní město Saná se stalo 20. března jako první terčem atentátů spáchaných na tři šíitské mešity během pátečních modliteb. Útoky si vyžádaly 142 mrtvých a 351 zraněných, přihlásila se k nim do té doby neznámá jemenská větev Islámského státu. V zemi podnikla i několik dalších útoků, 22. května se sebevražedný atentátník Islámského státu odpálil v šíitské mešitě v hlavním městě Jemenu Saná. Útok si vyžádal 13 mrtvých.
Ve stejný den se na východě Saúdské Arábie v Kádí odpálil v šíitské mešitě během pátečních poledních modliteb sebevražedný atentátník, který zabil 21 lidí a dalších 120 zranil. Šlo o první útok Islámského státu v Saúdské Arábii. V prohlášení IS se uvádělo, že k útoku došlo ve wijalátu Islámského státu Nadžd, což je pouštní oblast Saúdské Arábie. Naznačuje to pokus IS zahrnout v Saúdské Arábii oblast pod svou kontrolou a utvořit tam další provincii, wijalát Nadžd.
O týden později následoval atentát před šíitskou mešitou v Dammamu na východě Saúdské Arábie. Výbuch nálože v autě si vyžádal tři oběti. K útoku se okamžitě přihlásil Islámský stát jménem wijalátu Nadžd, jehož vůdce abú Bakr Bagdádí krátce předtím označil saúdskou královskou rodinu kvůli spolupráci s USA za hlavu hada.
Stejná skupina Vilaját Islámského státu Nadžd zaútočila podobným způsobem i v Kuvajtu. Sebevražedný atentátník se odpálil 26. června během pátečních modliteb v šíitské mešitě imáma Sádika, kde bylo na 2000 věřících. Při atentátu zahynulo 27 lidí a zraněno bylo dalších 227.
Saúdská Arábie reagovala rázně, v červenci v zemi zatkli v rámci zátahu na buňky Islámského státu 431 lidí, což přineslo úspěch. Poslední atentát byl spáchán 6. srpna v mešitě ve městě Abhá na jihu Saúdské Arábie u hranic s Jemenem. Sebevražedný atentátník se tam vmísil mezi modlící se vojáky a odpálil se. Zabil patnáct lidí včetně dvanácti příslušníků armády. Další útoky už nenásledovaly. Naopak v Jemenu Islámský stát zapustil kořeny a pokračoval tam v atentátech.
Atentáty v Turecku
S rostoucí silou kurdských milicí YPG v Sýrii, které dokázaly se západní podporou uhájit město Kobani na hranicích s Tureckem, se Islámský stát začal zaměřovat na Kurdy v Turecku, neboť poskytovali podporu syrským Kurdům bojujícím proti Islámskému státu.
Turecké úřady mu připisují atentát na předvolební mítink příznivců kurdské Lidové demokratické strany (HDP) v Diyarbakiru, který byl spáchán 5. června 2015, tedy dva dny před parlamentními volbami. Při projevu předsedy strany Selahattina Demirtaşe vybuchly v davu dvě nálože. Zabily čtyři lidi a nejméně stovku dalších zranily.
Původně se spekulovalo o tom, že došlo k explozím v transformátorech, ale pak se zjistilo, že vybuchly bomby schované v odpadkových koších. Hned druhý den byl zadržen Orhan Gönder, který bojoval v Sýrii, kde také prodělal výcvik. Byl členem teroristické skupiny Dokumacılar, napojené na IS, která útočila především na kurdské milice YPG.
Stejná skupina zřejmě stála i za atentátem v pohraničním městě Suruç z 20. července 2015, při kterém zahynulo 32 lidí a 104 dalších bylo zraněno. Terčem se stala skupina tří set aktivistů, převážně členů Federace asociací socialistické mládeže, která se sešla v kulturním středisku Amara. Plánovali vyrazit na třídenní brigádu do nedalekého Kobani, jež bylo poničeno během několikaměsíčních tvrdých bojů.
K atentátu se hned druhý den přihlásil Islámský stát. Krátce před atentátem oznámil, že bude aktivnější na území Turecka.
Atentát v Suruçu se považuje za první potvrzený útok IS na území Turecka. Atentátníkem byl zřejmě dvacetiletý turecký Kurd Sayh Alagöz, kterého naverboval půl roku předtím Islámský stát. Právě jeho identifikační průkaz se našel na místě útoku. Podle některých zdrojů byl i on členem skupiny Dokumacılar.
Ankara se rozhodla pro razantní odpověď, 23. července vyhověla starší žádosti USA, aby mohla Američany vedená koalice proti Islámskému státu využívat pro útoky na IS leteckou základnu Incirlik. Reakce Turecka ještě přitvrdila, když ve stejný den pět bojovníků Islámského státu přepadlo turecké pohraniční postavení u města Elbeyli v provincii Kilis a zabilo tureckého vojáka Yalçın Naneho. Turecké dělostřelectvo okamžitě spustilo odvetnou palbu a druhý den byla zahájena vzdušná operace Mučedník Yalçın. Turecké letectvo podniklo během dvou dnů tři vlny útoků na pozice IS v Sýrii, přičemž zničilo dvě velitelství a několik dalších cílů. Armáda oznámila, že při náletech bylo zabito 35 bojovníků IS.
Po atentátu v Suruçu zasáhly Turecko také masové protesty Kurdů, kteří si stěžovali, že je turecké úřady dost nechrání. Dva dny po útoku byli zabiti dva turečtí policisté. K útoku se přihlásila zakázaná Strana kurdských pracujících PKK s tím, že jde o odvetu za útok v Suruçu.
Turecko proto vedle razií proti lidem napojeným na Islámský stát začalo zatýkat i separatisty z PKK a jejich příznivce. Zahájilo i nálety na základny PKK v iráckém Kurdistánu. Skončilo tak několikaleté příměří s PKK a v oblasti se rozhořela další válka.
Islámský stát v útocích na území Turecka pokračoval. 10. října 2015 se odpálili dva atentátníci na mítinku v Ankaře. Zabili 103 lidí a zranili dalších čtyři sta, takže šlo o nejkrvavější atentát v moderní turecké historii. Terčem útoku se stal mírový pochod proti stále sílícím vojenskopolicejním akcím v kurdských městech na jihovýchodě Turecka, které byly zaměřeny proti separatistům z PKK. Demonstraci pořádalo několik odborových svazů a strana HDP. Konala se krátce před předčasnými volbami naplánovanými na 1. listopadu 2015. Vzhledem k terči útoku se objevily různé spekulace, kdo za ním mohl stát. HDP obvinila vládu.
Hypotézu, že za útokem stál Islámský stát, potvrdila identifikace atentátníků. Jedním z nich byl Yunuz Emre Alagöz, mladší bratr atentátníka ze Suruçu.
Atentát na ruský airbus nad Sinajem
Od roku 2012 páchala atentáty na Sinajském poloostrově i v dalších oblastech Egypta salafistická skupina Ansar Bait al-Makdis, která po vyhlášení chalífátu slíbila věrnost abú Bakrovi Bagdádímu a v listopadu 2014 se přetransformovala v Sinajskou provincii Islámského státu.
Většinou mířila na příslušníky egyptských bezpečnostních složek, ačkoli podnikla i několik útoků na Izrael. Také 16. února 2014 přepadla autobus s turisty u Taby, přičemž zabila tři Jihokorejce a egyptského řidiče.
Naprostá většina jejích akcí měla lokální charakter bez mezinárodního přesahu, což se změnilo 31. října 2015, když se během návratu z Šarm aš-Šajchu do Petrohradu zřítil u Hosny na Sinajský poloostrov Airbus A321 ruských aerolinek Kogalymavia, operujících pod obchodní značkou Metrojet. Zahynulo všech 224 lidí na palubě, především ruských turistů.
Z analýzy trosek vyplynulo, že se stroj zřejmě stal terčem pumového atentátu. K útoku se 4. listopadu na Twitteru přihlásil emír Sinajské provincie Islámského státu Usáma al-Masrí: „Zemřete v hněvu. Jsme jediní, kdo to (letadlo) s božím požehnáním sundal. A s božím požehnáním jednoho dne ukážeme jak.“
Radikálové ze Sinaje však už v den pádu stroje ale dávali najevo, že „letadlo sundali“, nebralo se to však vážně, protože jejich prohlášení bylo mylně interpretováno jako sestřelení letadla, k čemuž neměli prostředky.
Ruská tajná služby FSB 17. listopadu oznámila, že se airbus Kogalymavia stal terčem atentátu. O den později časopis Islámského státu Dabík zveřejnil fotografie údajné bomby.
Na konci ledna 2016 ruské tajné služby a egyptští vyšetřovatelé uvedli, že atentát spáchal zaměstnanec letiště, který dal výbušninu do zavazadlového prostoru. Podle agentury Reuters byl zadržen spolu s dalšími čtyřmi osobami. Jeho bratr údajně bojuje v řadách Islámského státu v Sýrii.
Útok byl zřejmě odvetou za zapojení Ruska do války v Sýrii.
Atentát v Bejrútu
Islámský stát také podnikl 12. listopadu 2015 dvojitý atentát v Libanonu, který si vyžádal 43 obětí a dvě stovky zraněných. Spáchán byl v šíitské čtvrti Bejrútu, kterou kontroluje hnutí Hizballáh, jehož milice bojují v Sýrii na straně vládních sil prezidenta Bašára Asada.
Atentátníci zaútočili na zaplněném tržišti. „Vojáci chalífátu se odpálili v pevnosti heretiků. Poté, co se odpadlíci shromáždili kolem místa exploze, druhý mučedník se odpálil za použití pásu s výbušninami,“ uvedl v prohlášení Islámský stát.
Kvůli zapojení Hizballáhu do syrské občanské války se staly šíitské čtvrti Bejrútu od července 2013 terči desítky atentátů. Dlouhodobě panují obavy, že by se syrská válka mohla rozšířit i do nábožensky rozděleného Libanonu, který zažil podobnou válku v letech 1975 až 1989.
Atentáty v Paříži
I když se pachatele lednových útoků v redakci Charlie Hebdo a v pařížském košer obchodu podařilo rychle zlikvidovat, hrozba dalšího atentátu přetrvávala. Na konci srpna před ním varoval francouzský prezident François Hollande po nepovedeném útoku v rychlovlaku Thalys, jedoucím z Amsterdamu do Paříže.
Maročan Ajjúb Chazzaní v něm z 21. srpna 2015 začal střílet z automatu, ale zneškodnili ho dva američtí vojáci Anthony Sadler a Aleck Sharlatos, kteří byli ve Francii na dovolené, a Brit žijící ve Francii Chris Norman. Po výstřelu zaslechli, jak někdo nabíjí zbraň na záchodě. Počkali, a když vyšel z toalety, vrhli se na něj.
Maročan žil od roku 2007 ve Španělsku a tamní úřady ho sledovaly kvůli radikálním názorům. Byl i v hledáčku francouzských a belgických agentů. V květnu 2015 se pokusil dostat do Sýrie.
Nejkrvavější útoky zažila Paříž v pátek 13. prosince, kdy se jedna skupina atentátníků odpálila u vchodů na fotbalový stadión, další střílela po návštěvnících restaurací a třetí zmasakrovala návštěvníky koncertu americké skupiny Eagles of Death Metal v klubu Bataclan. Celkem si vyžádaly 130 mrtvých a 350 zraněných.
Prvním terčem byl národní fotbalový stadión Stade de France, kde se hrálo mezistátní přátelské utkání v kopané mezi Německem a Francií, jemuž přihlížel také francouzský prezident Françoise Hollande a německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Jednomu atentátníkovi policisté zabránili ve vstupu na stadión, protože u něj objevili výbušniny. Ten se ve 21.20 hod. odpálil hned u místa kontroly, přičemž zabil jednoho kolemjdoucího. O deset minut později zaútočil u jiného vchodu další sebevražedný atentátník. Třetí se odpálil ve 21.53 hod. u nedalekého rychlého občerstvení. Po druhém výbuchu bezpečnostní složky evakuovaly Hollanda, ale ze strachu před panikou nebyl zápas přerušen. Po konci utkání, ve kterém Francie zvítězila 2:0, zdržela policie 80 000 diváků na ploše stadiónu a evakuovala je v malých skupinkách. Hráči německého týmu přenocovali na stadiónu a jejich francouzští protihráči zůstali ze solidarity na stadiónu také. Později byli útočníci ze stadiónu identifikováni jako Bilal Hadfi, Ahmad al-Mohammed a M al-Mahmod.
Druhá skupina se zaměřila na restaurace v centru. Ve 21.25 hod. začala střílet před barem Le Carillon poblíž náměstí Republiky v desátém obvodě. O chvíli později postřílela v nedaleké restauraci Le Petit Cambodge 15 lidí. Pět dalších lidí bylo zabito při střelbě do návštěvníků kaváren Bonne Biere a La Casa Nostra. Další oběti měla skupina jezdící v černém seatu na svědomí v 11. obvodě. Na terase restaurace La Belle Equipe postřílela 19 lidí. V 21.40 hod. se jeden z útočníků – později identifikovaný jako Brahim Abdeslam – odpálil v restauraci Le Comptoir Voltaire na Voltairově bulváru. Jen zázrakem nikdo nepřišel o život, zraněno však bylo 15 lidí.
Nejtragičtější následky měl útok třetí tříčlenné skupiny v téže ulici, která v hudebním klubu Bataclan povraždila 89 lidí. Omar Ismail Mostefail, Samy Amimour a Foued Mohamed-Aggad vnikli do klubu a začali z galerie střílet do 1500 diváků vyprodaného koncertu kalifornské skupiny Eagles of Death Metal. Většině se podařilo utéci, asi šedesát až sto jich však teroristé drželi jako rukojmí. Když se objevily informace, že teroristé začali popravovat rukojmí, policisté zahájili dvacet minut po půlnoci zásah. Postřelili jednoho z útočníků, jemuž explodovala vesta s výbušninami. Další dva se odpálili sami.
Vzhledem k tomu, že v Bataclanu i v některých restauracích útočníci křičeli Alláhu akbar, bylo jasné, že jde o islámské radikály. O den později se k útokům přihlásil Islámský stát přes svou tiskovou agenturu Al-Haját. Organizaci je připsal i francouzský prezident: „To, co se stalo, je válečný akt, který byl spáchán teroristickou armádou daíš (IS). Byl připraven, zorganizován a naplánován v cizině s pomocí zevnitř, což se objasní při vyšetřování.“
V zemi byl vyhlášen výjimečný stav a zpřísněny kontroly na hranicích. Dočasně bylo uzavřeno několik linek metra a omezena autobusová doprava. Zrušeny byly sportovní a kulturní akce. Pařížanům bylo doporučeno nevycházet.
Okamžitě se také rozběhlo rozsáhlé pátrání s cílem zajistit a dopadnout zbylé teroristy i strůjce atentátů. V pondělí se pozornost upřela na belgického radikála marockého původu Abdelhamída Abaaouda. Byl považován za muže, který atentáty nejen naplánoval, ale také je zřejmě koordinoval. Jeho otisky se objevily i na automatu použitém při střelbě na restaurace. Zřejmě stál i za nepovedeným útokem ve vlaku Thalys. Belgická policie byla přesvědčena, že řídil z Atén skupinu, která byla rozprášena v půlce ledna 2015 ve Verviers.
Při velké razii na předměstí Saint-Denis se policistům podařilo 18. listopadu téhož roku v dlouhé přestřelce zabít Abaaouda, který v lednu řídil z Řecka skupinu ve Verviers. Jeho sestřenice Hasna Aitboulahcenová při zásahu zemřela, když se odpálil další terorista Chakib Akrouh, který byl členem skupiny, jež útočila na restaurace. Sedm dalších lidí bylo zadrženo, čímž se podařilo překazit chystaný atentát na obchodní čtvrť La Défense.
Pátrání se pak soustředilo na Salaha Abdeslama, který si v Belgii pronajal VW Polo, jímž jela skupina útočící v Bataclanu. Najal i další auto Renault Clio, jímž jela skupina útočící u stadiónu, a dva hotelové pokoje u Paříže. Po útocích odjel do Bruselu. Podařilo se najít odhozený pás s výbušninami, což naznačovalo, že se na poslední chvíli rozhodl neodpálit. Francie mezitím zažila několik dalších útoků. V Marseille byl 18. listopadu pobodán třemi lidmi učitel v židovské škole. Další podobný útok se ve stejném městě odehrál 11. ledna, kdy židovského učitele napadl teenager. Učitel se ale dokázal ubránit.
Pátrání v Belgii a dopadení Abdeslama
Belgie vyhlásila v Bruselu 21. listopadu nejvyšší stupeň pohotovosti poté, co při razii ve čtvrti Molenbeek byly nalezeny výbušniny. Pátrání po Adbeslamovi však výsledky nepřinášelo, i když se 10. prosince podařilo najít jeho otisky v bytě v bruselské ulici Berge ve čtvrti Schaerbeek, kde byly nalezeny i pásy sebevražedných atentátníků a stopy po výbušnině TATP (triaceton triperoxid), kterou použili teroristé v Paříži.
Zlom přišel až v půlce března. Skupina francouzských a belgických policistů se chystala provést rutinní razii v bytě na předměstí Forest, když po nich začali dva lidé střílet z automatu. Jednoho, Alžířana Bena Caïda, se podařilo zabít, ale druhý utekl.
Protože se v bytě našly Abdeslamovy otisky prstů i jeho DNA, objevily se spekulace, že byl jedním ze dvou mužů, kteří po policistech pálili.
Smyčka kolem posledního přímého účastníka pařížských atentátů se začala stahovat. Abdeslam byl 18. března dopaden na bruselském předměstí Molenbeek, kde se skrýval po návratu z Paříže. Spolu s ním byli zadrženi další čtyři lidé včetně tří členů rodiny, která ho ukrývala. Skutečnost, že se dokázal tak dlouho skrývat, vyvolala oprávněné pochybnosti o schopnostech belgické policie.
Abdeslamovo dopadení však neznamenalo definitivní tečku za teroristickým násilím na území Evropy. Ba naopak. Čtyři dny po dopadení se 22. března 2016 stal terčem dvou sebevražedných atentátů Brusel.
Pátrání také ukázalo, že zabitý Alžířan Mohamed Ben Caïd byl jedním z mužů, kteří pařížskou skupinu z Bruselu řídili, a prokazoval se doklady na jméno Samir Bouzid. S Abdeslamem a Soufianem Kayalem byl v září na rakousko-maďarské hranici.
Z výslechů Abdeslama vyplynulo, že Kayal byl expert na výbušniny Najim Laachraoui, po kterém belgická policie pátrala. Je stíhán kvůli verbování bojovníků do Sýrie, kam sám odjel v únoru 2013.
Atentáty v Bruselu
Zadržení posledního útočníka z Paříže Salaha Abdeslama, k němuž došlo 18. března, neznamenalo definitivní tečku za pácháním teroristických útoků v Evropě. Čtyři dny po jeho dopadení se 22. března 2016 stal cílem dvou sebevražedných atentátů Brusel. Vyžádaly si 32 obětí a tři stovky zraněných, z nichž 62 bylo v kritickém stavu. Jedním z útočníků byl Laachraoui, jak se později ukázalo.
Nejprve dva atentátníci odpálili kolem osmé ráno nálože ukryté v kufrech v odletové hale bruselského letiště Zaventem. Jeden přímo u odbavování pasažérů British Airways a Iberie, druhý u kavárny.
Exploze silných náloží zabila 16 lidí a další desítky osob byly vážně zraněny, protože atentátníci použili střepinové bomby. Hala byla vážně poškozena, tlaková vlna vyrazila okna a zřítilo se i obložení stropu. Třetí nálož nevybuchla. Protože nálože explodovaly právě na letišti, bylo mezi oběťmi mnoho cizinců včetně Peruánky, Američanů, Brita nebo Číňana a Inda.
O hodinu a čtvrt později otřásl výbuch prostředním vagónem metra ve stanici Maalbeek, ležící nedaleko budovy Evropské komise. V metru zahynulo dalších šestnáct lidí.
K útoku se ještě v úterý přihlásil Islámský stát. „Bojovníci Islámského státu začali střílet uvnitř letiště Zaventem a pak odpálili své pásy s výbušninami,“ uvedl v prohlášení pro agenturu Amak. Další útok podle něj podnikl „mučedník“ ve stanici metra Maalbeek. „Atentáty byly provedeny na základě velmi rychlého plánování a rozhodnutí,“ stálo dále v prohlášení, což naznačovalo, že rozhodnutí zaútočit bylo přijato narychlo.
Vyšetřování ukázalo, že útočili Najim Laachraoui a bratři Ibrahim a Khalid El Bakraouiovi. Ibrahim a Najim útočili na letišti, Khalid v metru, kde s ním byl komplic Osama Krayem.
V bytě, odkud jeli Najim Laachraoui a Ibrahnim El Bakraoui na letiště, byla nalezena bomba i 15 kg výbušniny TATP (triaceton triperoxid) a velké množství chemikálií k její výrobě – 150 litrů acetonu a 30 litrů peroxidu vodíku. V nedaleké popelnici byl nalezen počítač Ibrahima El Bakraouiho, ve kterém byl neodeslaný dopis matce na rozloučenou. Psal v něm, že je vystresovaný, necítí se bezpečně a nevidí důvod proč dál žít.
Následovalo rozsáhlé pátrání s cílem najít komplice atentátníků, který doprovázel Najima a Ibrahima na letišti. Mohameda Abriniho, který byl opravdu s oběma muži na letišti, sám se však neodpálil, se podařilo dopadnout 8. dubna.
Policie má podezření, že Abrini mohl mít prsty nejen v útocích v Bruselu, ale mohl být i klíčovou postavou útoku v Paříži. Před listopadovými útoky totiž doprovázel Abdeslama a zařizoval ve městě hotel a půjčení vozu.
Abrini u výslechu vypověděl, že původně všichni chtěli zaútočit na mistrovství Evropy v kopané v roce 2016 ve Francii, ale kvůli dopadení Abdeslama museli změnit plán a akci uspíšit.
Dopadeni byli 12. dubna i další komplici Smail F. a Ibrahim F., kteří používali stejný byt, z něhož 22. března odešli dva atentátníci zaútočit do metra.
Belgická policie opět čelila kritice, protože všichni tři pachatelé jí byli dobře známi, soudili je za jiné trestné činy, ale nedařilo se je dopadnout. Ukázalo se také, že v Belgii v rodinách přistěhovalců vyrostlo mnoho domácích radikálů a do Sýrie odešlo bojovat 440 Belgičanů, což je vůbec největší počet v poměru k počtu obyvatel. Brusel představoval pro islámské radikály bezpečný přístav.
Dva útočníky z Paříže Brahima a Salaha Abdeslama belgická policie na začátku roku vyslýchala, ale nezadržela je, protože prý nepředstavovali nebezpečí. Bratři Bakraouiové dokonce nějaký čas pracovali přímo na letišti Zaventem, kde později útočili.
Po útocích bylo letiště Zaventem deset dnů mimo provoz, obnova poničené odbavovací haly ale zabrala dlouhé měsíce.
Střelba v San Bernardinu
Dobře připravený útok radikálů vyzbrojených automatickými zbraněmi zažila 3. prosince 2015 i americká Kalifornie. Na párty úřadu sociálních služeb přijel jeden z jeho zaměstnanců Syed Rizwad Farook s manželkou Tashfeen Malikovou. Zastřelili čtrnáct lidí a dalších 22 zranili. Kolem budovy rozmístili improvizované nálože, které ale nevybuchly.
Po masakru odjeli domů v černém SUV. Když police zjistila, kde jsou, dvojice se pokusila ujet. Nakonec ji policie zastavila a v přestřelce manžele zabila.
Z provedení bylo jasné, že hygienik a farmaceutka útok dobře připravili, auto si najali čtyři dny před akcí a své dítě svěřili babičce.
Islámský stát oba ocenil jako vojáky chalífátu, podle vyšetřování ale šlo o typické představitele doma vyrostlých teroristů, kteří byli inspirováni případy ze zahraničí.
K radikalizaci Farooka, jehož rodiče pocházeli z Pákistánu, mohla přispět jeho žena, Pákistánka, kterou poznal na pouti do Mekky v Saúdské Arábii. Maliková se podle rodiny radikalizovala v Saúdské Arábii.
Farrok měl údajně uznávat chalífu abú Bakra Bagdádího, ale měl být současně v kontaktu s lidmi napojenými na somálský Aš-Šabáb a na Frontu an-Nusra, což je syrská odnož Al-Káidy.
Vyšetřování případu rozpoutalo spor mezi firmou Apple a státem, protože Apple odmítl upravit software svých mobilů, aby se do nich mohli vyšetřovatelé dostat, a odmítl také odkódovat Farookův telefon, aby z něj získali data. FBI se zabezpečení nakonec podařilo prolomit.
Útoky na turisty v Turecku a Egyptě
Turisté zůstávali v centru pozornosti radikálů. Další útok na turisty podnikl na severu Sinaje místní Islámský stát 24. listopadu 2015. Při přepadení hotelu zabil nejméně sedm lidí.
Islámský stát se také přihlásil k nepovedenému útoku na turisty ze 7. ledna 2016. Skupina ozbrojených mužů střílela na autobus s turisty, který přijížděl k hotelu. O den později jiná dvojice s vlajkou Islámského státu zaútočila na hotel Bella Vista v Hurghadě. Pobodala tři turisty. Policie jednoho útočníka zastřelila a druhého zatkla. Oba se chtěli zapojit do války v Sýrii, ale nepovedlo se jim to, a tak zaútočili v Egyptě.
Sebevražedný atentátník si vybral za cíl turisty i 12. ledna 2016 v Istanbulu, zabil dvanáct Němců, peruánského turistu a zranil patnáct další lidí. V historickém centru Istanbulu poblíž Theodosiova obelisku a Modré mešity se přiblížil ke skupině turistů a odpálil nálož. Naštěstí si ho všimla průvodkyně, která na turisty křičela, aby utekli, což některým zachránilo život.
Turecký premiér Ahmet Davutoglu obvinil z útoku Islámský stát, ten se k němu ale nepřihlásil.
Atentát podnikl Syřan narozený v Saúdské Arábii Nabil Fahdí (Fadli). Údajně šlo o bojovníka Islámského státu, jehož bratr spáchal sebevražedný atentát v Sýrii při útoku IS na letiště.
V centru Istanbulu u náměstí Taksím zaútočil 19. března 2016 další sebevražedný atentátník, který zabil čtyři lidi – tři Izraelce a jednoho Íránce. Čtyřicet osob utrpělo zranění, patnáct z nich skončilo v nemocnici. Podle tureckého ministra vnitra Efkana Ala stojí za útokem Islámský stát, atentátníkem byl Turek, muž narozený v Gaziantepu.