Propaganda
Důležitou roli v politice Islámského státu hraje vyspělá propaganda, ať už jsou to technicky dokonalá videa, nebo internetový časopis Dábiq. Jeho příznivci hojně využívají sociální sítě. Propaganda je také jedním ze zdrojů informací o Islámském státu.
Propaganda má několik důležitých úkolů. Slouží k lákání rodin, které by se měly přestěhovat do nově vzniklého státu i k verbování nových bojovníků. Utužuje také jednotu.
Brutální videa mají také odradit lidi v oblastech pod kontrolou Islámského státu, aby měli pocit, že Islámský stát je silný a mocný, nedávali najevo svou případnou nespokojenost a uvědomili si, jak tvrdě dokáže Islámský stát trestat odpůrce.
Propagandistické materiály také představuje svébytný způsob komunikace se Západem, což bylo jasně u videí s unesenými rukojmími. Islámský stát v nich varoval, že pokud Západ nepřestane s nálety, budou zabíjeni další.
Vlastní propaganda je současně jedním ze zdrojů informací o Islámském státu, který je velmi uzavřený, takže toho o něm víme relativně málo. Propagandistické matriály ale přinášejí velmi zkreslený obraz, což ještě umocňuje fakt, že občas není jasné, komu je které video určeno, což prohlubuje mylný obraz.
Propaganda hrála velkou roli už u předchůdců Islámského státu, u skupiny Tavhíd a džihád abú Musy Zarkávího, který zveřejňoval na mobily nahrané záznamy podřezávání amerických rukojmích. Ty měly ukázat Iráčanům, že v zemi je síla, která se dokáže postavit USA a nalákat další bojovníky. Američanům měla zase přiblížit, co je čeká z rukou odhodlaných sunnitských radikálů, pokud jim padnou do ruky.
Tento přístup platí nadále, byť jsou videa v dnešní době mnohem dokonalejší než jejich zrnití předchůdci ze Zarkávího dob. Už na videích, kde zabíjel "Džihádista John" Emwazí rukojmí, bylo jasně patrné, s jakou pečlivostí byla pořízena od výběru místa exekuce přes nasvícení a postavení kamery až po střih.
Na zpracování videí bylo jasně patrné, že skupina už nepracuje jen se samotným poselstvím, ale dbá také na formu, která se zřetelně inspiruje v hollywoodských akčních filmech, klipové kultuře i videohrách. Zřetelné to bylo na videu z prosince 2014, které přibližovalo boj o pohraniční město Kobani a údajně zachycovalo útoky sebevražedných atentátníků. Na úvod jsou použity záběry z dronu a grafika imituje hru Call of Duty a dalších videoher. Po záblescích se otevírají okna s detaily z jednotlivých akcí. Na pojetí videí je vidět, že hodně džihádistů je ze západních zemí a vyrůstali na počítačových hrách a hollywoodských akčních filmech.
Vliv akčních filmů a videoher byl jasně patrný i v nejbrutálnějším videu s upálením jordánského pilota v kleci na místě domů pobořených při náletech. To však bylo spíše určeno obyvatelům sousedních arabských zemí než Západu, pro který bylo upálení až příliš šokující. Mělo ukázat, jak jordánská vláda kolaboruje s Američany a co stihne kolaboranty. Propagační ráz – tentokrát ale otočené dovnitř do skupiny svých příznivců – měly i výzvy Islámského státu k výměně jordánského pilota za atentátnici Sadžídu Rišávíovou, která se podílela na útocích v jemenských hotelích. Islámský stát chtěl ukázat, že na své bojovníky nezapomíná. Nabídka výměny byla zveřejněna v době, kdy byl pilot už po smrti.
Dovnitř jsou určeny i videa a fotografie se zabíjením údajných homosexuálů nebo agentů. Mají ukázat, že kdo se vzepře zákonům šaríi a IS, bude nemilosrdně potrestán. Hojná jsou i videa s ničením antických památek, která jsou nejen vzkazem Západu, ale i příznivcům, že Islámský stát nezradí militantní přístup a bude modly vyvracet jako prorok Mohamed.
Častá jsou také videa zachycující mladé bojovníky a děti při výcviku, která mají ukázat odhodlání bojovat. Nechybí ani záběry, jak děti zabíjejí, jež mají ukázat, že na džihád je třeba připravovat už děti.
Část propagačních materiálů ale také ukazuje, jak dobře se vede bojovníkům Islámského státu, jakým luxusem jsou obklopeni a co je čeká. Bojovníkům také sliboval ženy včetně těch, které budou zotročeny, přičemž zdůrazňoval, že víra jim umožňuje zotročovat nevěřící a že v případě pohlavního styku s otrokyní je možná i přerušovaná soulož. U bojovníků jde ale občas stranou i striktní dodržování všech norem islámu. Rozvody sice korán povoluje, mezi bojovníky jsou však překvapivě časté a rychlé, i když o tom již propagandistické matriály nemluví.
Důležitou roli v propagandě mají sociální sítě, protože právě přes ně se mají nalákat nejen noví příznivci, když zahájí sami komunikaci a postupně jsou stále více vtahováni do světa IS. ve které se jasně odráží ideologie IS.
Významnou roli má v propagandě internetový časopis Dábiq. Jeho první číslo vyšlo v červenci 2014. V jeho úvodu je citát abú Musa´aba Zarkávího, který založil skupinu Tavhíd a džihád, z níž později vznikl Islámský stát: „Zde v Iráku byla zažehnuta jiskra a její plamen bude s božím svolením sílit, dokud nespálí křižácké armády v Dábiqu“.
Dábiq je městečko na severu Sýrie, u něhož na počátku 16. století vojska Osmanské říše porazila armádu Mamlúckého sultanátu. Podle islámské eschatologie bude Dábiq místem rozhodujícího střetu křesťanů s muslimy. Muslimové z něj vzejdou jako vítězové. Islámský stát svedl na konci léta 2015 u Dábiqu bitvu se syrskou opozicí a zvítězil v ní.
Redakce Dábiqu proklamuje snahu sjednotit všechny pravověrné muslimy ve svaté válce. Cílí na široké mezinárodní publikum. Magazín má profesionální koncepci, stylistickou úroveň i grafickou úpravu a svojí podobou si v ničem nezadá se západními časopisy na lesklém papíře se snímky a články od renomovaných autorů. Vyjadřuje se nejen k dění uvnitř hnutí a jeho organizaci či k událostem v Sýrii, Iráku nebo Afghánistánu, ale i k politice na Západě a útokům vedeným v západních zemích jeho jménem.Vychází v několika jazykových mutacích včetně anglické a opakovaně už posloužil jako platforma pro oficiální potvrzení některých zpráv, například o původcích a okolnostech bombového útoku proti ruskému Airbusu A 321 nad Sinajským poloostrovem na podzim 2015.
Dábiq vychází v rozmezí maximálně dvou měsíců a jeho jednotlivá čísla mají vždy nějaké hlavní téma, ačkoliv se především chlubí vítězstvími a vyzdvihují hrdinství konkrétních džihádistů. Jednou například byla hlavním tématem kritika íránského režimu, jindy se jednalo o tažení proti Muslimskému bratrstvu.