Untitled

Rošády s odposlechy
Rok 2003 se nesl na české politické scéně rovněž v duchu špionážních románů. V událostech však nevystupovali tajní agenti a padouši ohrožující svět, ale čeští poslanci, kteří se národu svěřili se svým tíživým pocitem, že jsou sledováni.

Tlustý a hlasová schránka

V době vrcholících příprav na volbu nové hlavy státu rozbouřilo politickou scénu na konci února prohlášení šéfa poslanců ODS Vlastimila Tlustého, že jeho mobilní telefon je odposloucháván. Tlustý řekl, že na jeho mobilní telefon přišla krátká textová zpráva o tom, že má v hlasové schránce zprávu. Když si ji vyslechl, zjistil, že mu byla zaslána nahrávka odposlechu jednání, jež vedl ve své rakovnické poslanecké kanceláři o včelích subvencích. Ministr vnitra i premiér odmítli, že by se na případném odposlechu podílely tajné služby či policie.

Tajemný odposlech tak trochu postavilo do jiného světla prohlášení odborníka na mobilní telefony Patrika Zandla, který nevyloučil, že se mohlo jednat o náhodu a nikoli odposlech. Jen několik dní poté se k Tlustému se svými podezřeními, že jsou odposloucháváni, přidali další tři poslanci. Podezřelý záznam hovoru dostal do hlasové schránky svého mobilu i šéf poslaneckého kontrolního orgánu BIS Jan Klas (ODS). Měsíc před tím se něco podobného stalo i další poslankyni ODS Zdeňce Horníkové, která však nechala svou zkušenost bez povšimnutí. K hlubšímu zamyšlení nad tím ji přivedla až prohlášení stranických kolegů. Podobný případ pak přímo ministrovi vnitra Stanislavu Grossovi oznámil i místopředseda Sněmovny Jan Kasal (KDU-ČSL), který tomu však podle ministra nepřikládal příliš velký význam.

Následné policejní vyšetřování skončilo jednoznačným závěrem: jednalo se o technický problém, nikoli odposlech. Poslanec Tlustý (na snímku) se nehodlal s verdiktem smířit a zaútočil žalobou na mobilního operátora Eurotel. Případ totiž komentoval mluvčí operátora Jan Kučmáš, který naznačil, že si Tlustý mohl záznam ze svého jednání omylem nahrát do hlasové schránky sám.

Tlustý se cítil výrokem dotčen a na soud se obrátil s tím, že společnost neoprávněně zasáhla do jeho osobnostní sféry. Požadoval rovněž i finanční satisfakci ve výši pěti miliónů korun, od které však na konci září při zahájení jednání občanskoprávního senátu pražského městského soudu upustil. V polovině prosince proces s operátorem poslanec prohrál, hodlá se však odvolat.

Kauza odposlechu na Novinkách:
Tlustý prohrál spor s Eurotelem
Tlustý se začal soudit s Eurotelem
Soudní pře Tlustého s Eurotelem začne až v září
V odposlechu Tlustého nemá prsty státní moc

Třikrát o rebelantovi Hojdarovi
Rebel v řadách sociální demokracie poslanec Josef Hojdar se ve všeobecnou známost dostal na konci července svým vystoupením z poslaneckého klubu ČSSD. Nás však bude nyní zajímat jako jeden z politiků, který prohlásil, že je permanentně sledován a má odposlouchávané telefony. Tuto skutečnost zveřejnil v rozhovoru pro deník Právo na konci srpna. O tom, že by se na sledování Hojdara podílela Bezpečnostní informační služba rezolutně odmítl ministr vnitra Stanislav Gross. Hojdar odmítl podpořit vládní reformu veřejných financí, pokud nebudou přijaty jeho pozměňovací návrhy. Spekulace tak i nadále směřovaly k nejvyšším činitelům státu. Dalším směrem, kterým se šuškání okolo odposlechů Hojdara ubíralo, byly spekulace o Hojdarově napojení na důlní a energetickou lobby. Kabinet Vladimíra Špidly rozjel jednání o privatizaci Severočeských dolů, na které měl mít právě Hojdar osobní zájem. Poslanec však všechny podobné informace odmítl. Nicméně jeho kolegové na politickém kolbišti se domnívali, že to je důvodem sledování jeho osoby.

O několik dní později Hojdar (na snímku) své prohlášení o sledování přitvrdil, když v rádiu BBC prohlásil, že ho sledují oficiální bezpečnostní struktury a to nejméně rok. Na počátku září pak v kauze odposlechů Hojdar podal trestní oznámení a navíc oznámil, že ve své poslanecké kanceláří před rokem objevil odposlouchávací zařízení. Na konci téhož měsíce se tlak na Hojdara začal stupňovat. Patrně v souvislosti s jeho postojem k reformě dostal Hojdar do redakce regionálního deníku na Mostecku dopis se dvěma nábojnicemi. Hojdar se vyslovil o možné souvislosti tohoto činu s výrokem jeho stranického kolegy Radima Turka, který týden předtím o Hojdarovi s nadsázkou řekl: "Když bude hlasovat proti reformě, není sociálním demokratem. Asi ho lze jen zastřelit, jiné řešení nevidím."

Vrcholem pak byla výhružná SMS zpráva s textem: "Ty svině, ty hnusná kurvo, jestli nepodpoříš reformu a nebo sundáš vládu tak ti unesem dítě tebe rostřílíme na kusy. Jestli to oznámíš policajtům tak seš mrtvola a tvoje dítě taky!!!" Poté se Hojdar obrátil na ministra vnitra s žádostí o policejní ochranu své rodiny. Tu poté využíval asi 14 dní. Zároveň dal svolení, aby policie dva měsíce odposlouchávala jeho mobilní telefon. Případ pak policie na počátku prosince odložila. (více na Novinkách)

Na samém sklonku září se poslancům sněmovní komise pro kontrolu BIS dostalo od jejího ředitele Jiřího Langa ujištění, že Hojdara tato služba nesledovala. Hojdar nicméně předložil důkazy, že se v jeho blízkosti pohybovala dvě vozidla patřící BIS. Neupřesnil však, kde zmíněné vozy spatřil. Lang o několik dní později sněmovní komisi potvrdil, že vozy patřily BIS, ale v žádném případě nesledovaly Hojdara. Do třetice se situace kolem poslance vyostřila na počátku listopadu, kdy mostecká policie našla v Hojdarově služebním autě profesionální odposlouchávací zařízení. (více na Novinkách) I v tomto případě ministr vnitra Stanislav Gross a premiér Vladimír Špidla popřeli, že by za odposlechem byl stát.

Tvrdík a Gross a tajemné telefonáty
Třetími, byť nedobrovolnými, oběťmi odposlechů se stali ministři Stanislav Gross a Jaroslav Tvrdík. Oběma sociálnědemokratickým členům vlády volala například majitelka nevěstince, jejíž telefon byl policií odposloucháván. Sněmovní komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR se poté začala zabývat způsobem, jakým utajované informace pronikly do médií. (více na Novinkách)