Česká republika a Polsko nejsou jedinými dvěma zeměmi, jež se mohou zapojit do amerického programu obrany proti balistickým raketám. USA na něm spolupracují s celou řadou státu, a to nejen se členy NATO, ale i s dalšími zeměmi, které se buď cítí ohroženy, nebo mají k americké politice velmi blízko. Nejužší je spolupráce s Velkou Británií, prvky amerického protiraketového systému však do své výzbroje zařazuje i Japonsko, které se cítí ohrožené severokorejskými balistickými střelami, či Austrálie, která se hodně angažovala ve válce v Iráku.

NATO

Znak organizace NATO

Na úrovni NATO funguje spolupráce na několika úrovních. Nejúžeji USA spolupracují s jednotlivými zeměmi, v nichž jsou nebo mají být dislokovány prvky amerického systému protiraketové obrany, což je případ velké Británie a Dánska, kde jsou přehledové radary. Může to být také případ České republiky a Polska.

USA však spolupracují i s celou aliancí, protože NATO zvažuje, že přijme americký systém jako svou ochranu. USA se také podílejí na systému protiraketové obrany bojiště, který vyvíjí Severoatlantická aliance proti raketám od odletu do 3000 km ohrožujících alianční síly v operační prostoru. Systém má být mobilní, protože NATO operuje v různých oblastech.

Na pražském summitu v roce 2002 se aliance rozhodla vypracovat Studii proveditelnosti protiraketové obrany NATO, která měla zjistit, jaké jsou možnosti obrany členských zemí proti hrozbě raketového útoku různými typy střel. Do té doby byla řešena ochrana jen na národní úrovni různými verzemi systému Patriot, který byl například v Turecku rozmístěn už v roce 1991. 

Ze studie vyplynulo rozhodnutí vybudovat systém protiraketové obrany bojiště NATO. Aktivní vrstvená protiraketová obrana bojiště NATO, budovaná od roku 2005, má do roku 2010 zajistit obranu spojeneckých sil nasazených v operacích proti raketám s dosahem do 3000 km. Plánovaný rozpočet na vývoj systému činí asi 20 miliard eur.

NATO zvažuje i propojení alianční obrany s americkým systémem, který by mohl doplnit alianční systém. Studie totiž ukázala, že aktivní vrstvená protiraketová obrana přestává být účinná i proti raketám krátkého doletu zejména při ochraně obyvatel. NATO proto zkoumá možnosti dalšího vývoje aliančního projektu protiraketové obrany, které má odstranit tyto nedostatky a zajistit i ochranu států aliance a civilních obyvatel. Rozšiřuje jej o další prvky, jako je americký systém THAAD ničící balistické rakety hned návratu do atmosféry a také propojení s dalšími prvky amerického systému.

Systémy NATO

NATO se zaměřuje na vývoj zbraňových systémů proti raketám o doletu do 3000 kilometrů, které ničí až v třetí poslední sestupné fázi letu. Americké střely Patriot PAC 3 by v budoucnu měly být nahrazeny novými systémy, americkým THAAD, ničícím balistické střely ve vysokých výškách hned po návratu do atmosféry, a společným euroamerickým systémem MAEDS, který má využívat střel Patriot PAC 3, řízených novým víceúčelovým radiolokátorem, jenž slouží současně jako přehledový i naváděcí.

Vývoj společného americkoněmeckoitalského mobilního systému MAEDS, který má prioritně chránit jednotky na bojišti i proti střelám s plochou dráhou letu a který by od roku 2014 měl  nahrazovat rakety Patriot, však byl ze strany USA na začátku roku 2007 pozastaven.

Francie a Itálie vyvíjejí vlastní systém SAMP/T, jenž může být vypouštěn nejen ze země, ale i z letadel.

Při vývoji systému vrstvené ochrany bojiště spolupracuje aliance s Ruskem, neboť NATO i Rusko nasazují společně své vojáky do mírových misí a potřebují zajistit jejich ochranu v operačním prostoru. Problémem ale je nekompatibilita ruských a aliančních systémů.

NATO a americký systém

Na uplatnění amerického systému pro ochranu evropských členů  NATO panují v alianci různé názory, od snahy plného propojení až k odmítnutí. Sporným bodem je americká strategie, Evropa totiž nepřijala ideu preventivního úderu.

NATO klade důraz na prevenci, tedy na snahu zabránit šíření raketových zbraní, a na odstrašování, aby státy mající ve výzbroji balistické střely, je nepoužily, i když mezi zvažovanými možnostmi obrany je i preventivní úder.

NATO proto zatím nepřijalo jednotný postoj k rozmístění amerického systému protiraketové obrany v Evropě a šalamounsky nechává na samotných zemích, zda uzavřou bilaterální smlouvy s USA. Američané se ani nesnaží prosadit, aby NATO zaujalo postoj k implementaci amerického systému v Evropě. NATO se rozhoduje konsensuálně, tudíž je potřeba, aby se všechny země shodly na společném stanovisku, což by zabralo dlouhou dobu a pravděpodobně by jeho uplatnění v rámci NATO bylo podmíněno i řadou omezujících podmínek. Spojené státy přitom systém už jen rozšiřují a nemají chuť se už chtějí systém začít budova v horizontu pár let.

Velká Británie

Na systému americké protiraketové obrany nejúžeji spolupracují Britové a je dokonce možné, že na území  Spojeného království budou dokonce dislokovány americké antirakety GBI, stejné jaké jsou na Aljašce a jaké mají být v Polsku. Těsná spolupráce USA s Brity se datuje od počátku roku 2003, kdy se Londýn vyjádřil kladně k žádosti Spojených států o modernizaci radaru včasné výstrahy na britské základně Fylingdales pro potřeby protiraketové obrany. Obě země podepsaly Rámcové memorandum o vzájemném porozumění, jenž je základem jejich vzájemné velmi úzké spolupráce v oblasti protiraketové obrany.

Přehledový radar ve Fylingdales, který byl postaven v roce 1963, je jen jedním z prvků americké protiraketové obrany, umístěné v Británii. Na základně Menwith Hill se buduje vyhodnocovací stanice pro příjem informací z nově budovaného družicového systému SBIRS, který má detekovat starty raket. I když jde o britskou základnu, 1400 z 1800 lidí na ní dislokovaných, jsou Američané.

Britská vláda v únoru 2007 potvrdila, že jedná s USA o možnosti zapojit se do programu obranného protiraketového systému. V létě roku 2006 se přitom objevily zprávy, že americké ministerstvo obrany požádalo Londýn o povolení postavit na britském území protiraketovou základnu, která by měla zneškodnit případné nepřátelské rakety vypálené z Íránu a z dalších rizikových zemí.

O možnosti umístit antirakety GBI v Británii se spekulovalo už v říjnu 2004 po podepsání druhého dodatku o bilaterální spolupráci při výzkumu, vývoji, testování a vyhodnocování protiraketové obrany. Obě země také uzavřely kontrakt na vývoj, testování a využití prostředků protiraketové obrany ve výši 30 miliónů liber. Fylingdales bylo zmiňováno jako možná základna až 24 antiraket GBI.

Dánsko

Další americký radar je umístěn na grónské základně Thule. I ten se modernizuje. V srpnu 2004 Spojené státy a Dánsko proto uzavřely dohody, které umožní modernizaci přehledového radaru včasné výstrahy a jeho začlenění do systému protiraketové obrany. Má sloužit především ke zjišťování střel odpálených v zemích Blízkého východu.

Japonsko

Prostředky amerického systému protiraketové obrany využívá také Japonsko, které se cítí ohrožené severokorejskými balistickými střelami. Na svém území rozmisťuje rakety Patriot PAC-3 a své torpédoborce vybavuje americkým námořním systémem Aegis, který umožňuje detekovat a ničit balistické střely ve střední fázi letu mimo atmosféru. Jeden z japonských přístavů bude také upraven pro možnost dočasné dislokace amerického plovoucího radaru SBX.

Vícevrstvý obranný systém ochrany proti balistickým střelám se Japonsko rozhodlo na svém území vybudovat v roce 2003. V prosinci 2004 Japonsko a Spojené státy podepsaly Rámcové memorandum o vzájemném porozumění v otázkách spolupráce v protiraketové obraně. Na základě smlouvy Japonsko nakoupilo jak střely Patriot, tak systém Aegis.

Obě země také spolupracují na vývoji další generace antiraket. V březnu 2006 Spojené státy a Japonsko dokončily letové zkoušky upravené antirakety SM-3 vybavené Japonci zmodernizovanou hlavicí.

Austrálie

Na americkém programu protiraketové obrany s USA spolupracuje také Austrálie, i když se v současné době necítí ohrožena balistickými střelami. Tři objednané torpédoborce míní vybavit systémem antiraket Aegis. Do služby budou zařazeny v roce 2013. V Austrálii by také měl být vybudován radiolokátor OTH, jenž pracuje s odrazem paprsků od ionosféry, což mu umožní monitorovat dění i za obzorem.

Zájem o účast na americkém systému protiraketové obrany Canberra oznámila v prosinci 2003. V červenci 2004 obě země podepsaly Rámcové memorandum o vzájemném porozumění v otázkách spolupráce v oblasti protiraketové obrany.

Kanada

Kanada se kupodivu v roce 2004 odmítla k projektu připojit, i když od roku 1958 funguje společné Severoamerické velitelství protivzdušné obrany NORAD, které má na starosti ochranu vzdušného prostoru obou zemí. NORAD však  Kanada neopustila, v jeho rámci se naopak spolupráce prohloubila.

Izrael

Americký protiraketový systém Patriot využívá už od začátku devadesátých let Izrael. Osvědčil se za první války v Perském zálivu, kdy Patrioty likvidovaly irácké rakety SCAD.

Izrael také spolu se Spojenými státy vyvíjí antiraketu Arrow  určenou k ničení balistických střel v poslední fázi letu, která je odpalována z mobilních ramp. V létě 2004 bylo dvanáct střel systému, který může čelit i střelám s delším doletem, než mají rakety SCAD, testováno na střelnici v Kalifornii. Po porážce režimu Saddáma Husajna se Izrael obává především íránských balistických střel. Část komponent střel Arrow vyrábí firma Boeing.