Protiraketová střela Patriot

Raketová střela Patriot je nejznámějším prostředkem boje proti balistickým raketám, který se osvědčil za obou konfliktů s Irákem a dále se rozvíjí. Patří mezi prostředky zasahující balistickou střelu v poslední fázi letu, tedy po návratu do atmosféry. V novějších verzích ji ničí také kinetickou energií a ne výbuchem nálože. Střela o dosahu 20 km je určena k ničení taktických balistických raket krátkého dosahu o rychlosti letu okolo 3500 m/s.

Systém vyvíjený od šedesátých let nadále představuje hlavní prostředek americké taktické obrany proti ohrožení ze vzduchu. V současnosti armáda USA provozuje 12 praporů systému PATRIOT u 6 protiletadlových brigád. Kromě USA mají Patrioty ve výzbroji Nizozemsko, Německo, Řecko,Japonsko, Tchajwan, Saúdská Arábie a Kuvajt. O jeho dodávky má zájem Polsko. Střely patriot by měly ochránit území Polska před případným útokem balistickými raketami krátkého doletu. Současně by chránily základnu amerických protiraketových střel GBI, které jsou určené proti střelám středního doletu a samo Polsko nechrání.

Verze systému Patriot

Taktický obranný raketový systém Patriot, byl poprvé úspěšně otestován v roce 1975. Do výzbroje amerických ozbrojených sil byl zařazen v roce 1984. Současně byl dále rozvíjen, aby bylo možné prostředek určený původně proti letadlům použít i proti balistickým raketám.

Tuto schopnost měla v omezené míře verze PAC-1 (Patroit Advanced Capability), u níž byl zvýšen rozsah snímání radiolokátoru z 45° na 90°. Od roku 1987 byla do výzbroje zaváděna verze PAC-2 s upraveným softwarem a novou účinnější bojovou hlavicí, které už byla určena především pro boj s taktickými balistickými střelami. PAC-2 dosahovala pětinásobku rychlosti zvuku, zatímco předchozí verze jen trojnásobné. Šanci na přesný zásah zvyšuje využití dat snímaných nejen řídícím radarem, ale také z radaru v hlavici střely. I základem této verze byla střela Raytheon MIM 104, tentokrát ve verzi C.

V roce 1991 prokázaly Patrioty účinnost během operace Pouštní bouře, kdy mezinárodní společenství podniklo úspěšnou operaci a osvobodilo Kuvajt okupovaný Irákem.

Irácké střely Scud likvidovaly Patrioty v Saúdské Arábii se 70procentním úspěchem a v  Izraeli se 40procentním. Značný rozdíl je vysvětlován, jak odlišnými podmínkami v obou zemích, tak odlišným způsobem, vyhodnocování úspěchu. V Saúdské Arábii útočil Irák na méně vzdálená, ale mnohem menší vojenská zařízení. V Izraeli byla terčem vzdálená města a za neúspěch bylo považováno, pokud hlavice dopadla do města bez ohledu na to, zda raketa byla zasažena antiraketou Patriot.

Po válce v Perském zálivu byl systém dále modernizován, zejména se zvyšovala účinnost proti nízko letícím cílům a střelám s plochou dráhou letu. Americké ministerstvo obrany na další vývoj od té doby vyčlenilo přes 3 miliardy dolarů. Střelu lze použít i jako protizemní při útocích na nepřátelské radary.

Poznatky z války v zálivu vedly k vývoji zatím poslední verze PAC-3. Ta se od svých předchůdců liší především použitím PLŘS MIM-109 o polovičním průměru proti MIM-104, což umožňuje soustředit na odpalovacím zařízení až 16 střel. Navíc ničí balistickou raketu jen svojí vysokou kinetickou energií, aby nedošlo k výbuchu nesené hlavice.

Tato verze byla nasazena spolu se staršími PAC-2 při invazi do Iráku v roce 2003, kdy Patrioty všech typů sestřelily 8 iráckých balistických střel.  

Popis

Mobilní baterie systému Patriot je složena z odpalovacích zařízení M901, kontrolní stanice ECS, radiolokátoru AN/MPQ verzí 53 nebo 65, stožárových antén OE-349 a elektrického generátoru EPP-III složeného ze dvou 150kW dieselagregátů.

Další vývoj

V současné době se na zakázku americké agentury protiraketové obrany MDA vyvíjí upravený systém, který může být odpalován ze stíhacích  letadel F-15C. Sloužily by nejen k ochraně USA, ale použity by mohly být i k ochraně bojových jednotek kdekoli na světě. Ze vzduchu odpalovaná verze má mít větší dosah vzhledem k tomu, že letoun jí před odpálením udělí poměrně vysokou počáteční rychlost ve velké výšce.

Střely Patriot by se také měly stát základem společného euroamerického mobilního systému MAEDS, který by byl vybaven modernějším radiolokátorem, než je současný.