Je možné, že by byl radar postaven bez sil s antiraketami?

„To jsou spekulace, nebude se instalovat radar bez raket, taková možnost není, musí být interceptory. Neexistuje varianta, aby byl radar a interceptory ne. Systém, funguje jako celek,“ uvedl Tomáš Klvaňa pro Novinky.

___________________________________________________________________________

Proč je vybrána ČR a ne třeba Británie, která měla o radar i rakety zájem?

Umístění v České republice je optimální pro zničení rakety (letící z Íránu) ve střední fázi letu, tedy nad atmosférou. Je ale potřeba zajistit ochranu jihu Evropy, a to pomocí systému vrstvené ochrany bojiště, který připravuje NATO. Pro funkci systému by byl ale kvůli zakřivení země potřeba ještě jeden podobný radar v Turecku nebo na Kavkaze, protože jde o minuty.

___________________________________________________________________________

Ochrání Českou republiku systém budovaný v Polsku s radarem v Brdech?

Ne, systém protiraketové obrany, který by byl vybudován na území Polska a České republiky, je určen prioritně pro ochranu USA a nechrání sám sebe ani území státu, kde je umístěn. Slouží k ničení balistických střel, které letí vně atmosféry nad územím ČR a Polska a míří na USA a jeho spojence více na západě.

Antirakety prostě nejsou určeny k ničení balistických raket v sestupné fázi letu a prostředek EKV, jenž ničí hlavici nárazem, v atmosféře nefunguje.

Ani sila a radary na Aljašce a v Kalifornii nechrání samy sebe a musejí být chráněny před raketami, které by mířily přímo na ně. V USA k tomu používají dalších systémů, především raket Patriot PAC 3, které jsou určeny k ničení balistických raket v atmosféře v sestupné fázi letu před dopadem.

Do budoucna by měly k ochraně sloužit i Patrioty PAC 3 upravené k vypuštění z letadel F-15C, které by mohly likvidovat také střely s plochou dráhou letu.

Polsko proto žádá výměnou za souhlas s umístěním antiraket GBI o dodání systému Patriot PAC 3, který by chránil území Polska. ČR zatím způsob ochrany radaru neřeší.

Vládní koordinátor Tomáš Klvaňa uvedl, že Česká republika ochranu samotného radaru řeší.

___________________________________________________________________________

Představuje radar pro ČR zvýšené bezpečnostní riziko?

Ano, radar zvyšuje ohrožení ČR a představuje dokonce větší nebezpečí než umístění samotných antiraket. Radary jsou jedním z prioritních terčů prvního úderu. Cílem je oslepit protivníka a znemožnit mu navádět prostředky obranného systému. Antirakety bez radaru nelze použít. Navíc je radar snáze zničitelný než antirakety v podzemních dobře chráněných silech.

Rusko již varovalo, že na radar v České republice zamíří své rakety. Dokonce hrozilo, že by v případě konfliktu proti němu použilo i jadernou hlavici, která zaručí, že bude zlikvidován.

Je třeba si ale uvědomit, že s největší pravděpodobností by se radar stal cílem útoku pouze v případě rozsáhlejšího konfliktu mezi jadernými mocnostmi, který by měl pro celé lidstvo natolik devastující účinky, že je otázkou, zda by současná civilizace přežila.

Vládní koordinátor Tomáš Klvaňa ale nepředpokládá , že by s případným umístěním radaru byly spojené nějaké výraznější hrozby než ty, kterým ČR čelí již v tuto chvíli.

___________________________________________________________________________

Jak bude řešena obrana radaru?

„V mírových dobách českou protivzdušnou obranou, v krizích pak protivzdušnou obranou NATO pomocí mobilních systému Patriot a Thaad, (jenž ale ještě není operačně nasazen - pozn. aš), které jsou mobilní,“ uvedl Tomáš Klvaňa.

___________________________________________________________________________

Proč Česká republika nepožaduje dodání systému Patriot jako Polsko? Poskytne systém dostatečnou ochranu před raketovým útokem mířícím na ČR?

„Systém chrání proti raketám středního a dlouhého doletu, nechrání proti raketám s kratším doletem, ale my nepočítáme, že ty by představovaly hrozbu, Varšava chce rakety Patriot kvůli Rusku,“ uvedl Tomáš Klvaňa.

___________________________________________________________________________

Získá Česká republika i přístup do vývoje systému?

„Jedním z našich hlavních vyjednávacích postupů je otevřít přístup k technologiím našim firmám i univerzitám a ČVUT, aby se podílely na jejich vývoji. Příklady tu už jsou z Austrálie Británie a Japonska. A že je možné prorazit na americkém trhu ukazuje i nedávný případ konsorcia EASD, které bude americkému letectvu dodávat tankovací stroje místo Boeingu,“ uvedl Tomáš Klvaňa. Boeing původně zakázku získal, kvůli střetu zájmu však bylo rozhodnutí z roku 2004 anulováno (pozn. aš).

___________________________________________________________________________

Slouží radar pouze k navádění antiraket?

Ne, i když je radar prioritně určen k navádění antiraket, je víceúčelový. Jak plyne z jeho technických dat, přestože je vysoce směrový, lze jej používat v jiných režimech ke sledování velkého množství různých cílů současně, takže může být použit i jako přehledový. Může tedy sledovat i dění v Rusku, jak se obává Moskva.

Vládní koordinátor Tomáš Klvaňa v komentáři uvedl, že radar bude po většinu času v pasivním stavu a bude aktivován jen v případě, že americké družice včasné výstrahy zjistí vystřelení nepřátelské rakety. Hostitelská země je podle jeho sdělení on-line informována o konkrétní činnosti radaru, jeho funkcích a nasazení.

___________________________________________________________________________

Je systém americké protiraketové ochrany čistě obranný?

Jak už plyne z názvu, je prioritní funkcí systému obrana proti balistickým raketám. Systém nemůže být použit k útoku, antirakety nenesou žádnou jadernou ani konvenční hlavici, ale zvláštní zařízení, které ničí nepřátelské rakety jen kinetickou energií nárazu.

Jako nosiče však mají být v prvních letech použity třístupňové rakety Minuteman III, u nichž jaderné hlavice nahradí speciální hlavice pro ničení balistických střech kinetickou energií. Nelze vyloučit, že by v budoucnu mohly být původní jaderné hlavice namontovány zpátky.

Americký měsíčník Foreign Affairs zveřejnil i scénář, kdy by mohl být systém využit při ofenzivní akci. Vyšel přitom z oficiální americké strategie preventivního úderu. Pokud by USA podnikly preventivní úder na jaderná zařízení nepřítele, systém by mohl zlikvidovat těch několik balistických jaderných střel, které by se Američany napadané zemi podařilo odpálit v odvetu.

___________________________________________________________________________

Jaké bude platit na základně právo - české nebo americké?

Základna nebude vyňata z územní svrchovanosti České republiky, půjde o český vojenský prostor. Základem právní úpravy bude Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil (NATO SOFA).  K této smlouvě sjednané v Londýně 19. června 1951 tehdejšími členskými zeměmi NATO, přistoupila Česká republika 30. listopadu 2000. Podle této smlouvy funguje většina základen v členských zemích NATO. Upravuje i odpovědnost vojáků NATO sloužících v jiných členských zemí.
Ve většině případů by američtí vojáci spadali pod českou jurisdikci. Výjimkou by byly případy, kdy by se dopustili trestných činů proti majetku základny nebo jejímu americkému personálu, ať už by šlo o krádeže nebo násilné trestné činy proti jiným americkým vojákům. Podle amerického práva by také byli souzeni v případě trestných činů proti bezpečnosti Spojených států, jako je vlastizrada, špionáž nebo sabotáž, a v případě trestných činů spáchaných ve službě. 
Pokud by tedy americký voják napadl v blízkém městě českého občana, byl by souzen podle českých zákonů. Stejně tak, pokud by mu způsobil škodu na majetku.
Smlouva NATO SOFA upravuje odškodné. Pokud by americký voják způsobil ve službě škodu českému občanovi, budou případ řešit české vojenské orgány. Budou-li viníky jen američtí vojáci, USA hradí 75 procent škody, zbytek uhradí české ministerstvo obrany. Pokud škodu způsobí společně čeští a američtí vojáci, každá z ministerstev obrany zaplatí polovinu. Za škody způsobené mimo službu odpovídá výlučně odpovědný jednotlivec.

___________________________________________________________________________

Proč se buduje ve střední Evropě systém pracující s pozemními raketami GBI a nedá se přednost upravené verzi námořního systému Aegis, který už několikrát prokázal své kvality?

„GBI je levnější a přesnější, jak prokázaly i testy střel vypálených z Aljašky. Rakety jsou umístěny ve stacionárních silech a ne na lodích u systému Aegis,“ uvedl Tomáš Klvaňa.

___________________________________________________________________________

Mohou ohrozit trosky sestřelených balistických raket obyvatele?

Obavy, že by trosky zničené hlavice balistické rakety, proti níž byla použita antiraketa GBI odpálená z Polska, mohly napáchat v místě dopadu škody, jsou liché. Hlavice antirakety likviduje hlavici balistické rakety samotným nárazem, tedy pouze kinetickou energií a nikoli výbuchem, aby nemohla jaderná nálož vybuchnout. Hlavice antirakety navíc zasahuje nad atmosférou. Většina trosek tudíž shoří při průchodu atmosférou, jak tomu bývá i u zanikajících kosmických těles.

Jinak je tomu u systémů zasahujících hlavici balistické střely ve třetí poslední dopadové části letu balistické rakety, jako je Patriot PAC. Jeho nejnovější verze sice ničí už hlavici balistické střely také kinetickou energií, aby ji nepřivedla k výbuchu, ovšem trosky střely dopadají na zem a případně i do cílové oblasti. Mohou tedy napáchat škody, ale mnohem menší, protože už působí pouze jich kinetická energie. V případě jaderné hlavice však nelze zcela vyloučit mírné zamoření oblasti radioaktivním materiálem. Škody jsou však mnohem menší než v případě nukleárního výbuchu, protože nálož neexploduje, je nižší i úroveň radioaktivního zamoření. Hlavice pak nanejvýš funguje jako tzv. špinavá bomba, která má zamořit cílovou oblast radioaktivním materiálem, ale neexploduje. Tato bomba je výrobně výrazně jednodušší.

___________________________________________________________________________

Ohrožují severokorejské a íránské rakety USA nebo Českou republiku?

Ne, stávající íránské a severokorejské balistické rakety zatím nemají takové parametry, aby mohly zasáhnout území Spojených států nebo České republiky. Území USA mohou teoreticky ohrozit třístupňové verze severokorejské rakety Tepodong 2 a 2A, jejichž maximální dolet je vypočten na 6500 kilometrů. Mohly by tudíž zasáhnout Havaj nebo Aljašku, a také severovýchod Austrálie.

Ještě větší dolet má mít poslední verze rakety Tepodong 2C3, která má být využita pro vynášení satelitů. Americký brigádní generál Patrick O´Reilly uvedl, že má dolet přes deset tisíc kilometrů. Dolet je však pouze vypočtený, ověřen zatím nebyl u žádné verze Tepodongu 2, protože při testu 4. července 2006 Tepodong 2 neznámé verze selhal a explodoval po 40 sekundách letu. Trosky střely se zřítily do Japonského moře.

Obavy ze severokorejských balistických raket vyvolat test z roku 1998, kdy Tepodong 1, přeletěl Japonsko a spadl do Tichého oceánu. Prokázal tak, že Severní Korea má ve výzbroji rakety schopné ohrozit nejen sousední Jižní Koreu, ale také Japonsko.

Jestliže korejská verze Scudu C Hwasong 6 má dolet 500 až 700 kilometrů, odvozený Nodong má dolet mezi 1000 až 1350 kilometry a Tepodong 1 až 2000 kilometrů. Tyto rakety byly odzkoušeny. Modernizovaný Nodong B, jenž je možná odvozen od ruské rakety SS 6 určené pro ponorky, může mít dolet mezi 3000 až 4000 kilometry. Dolet Tepodongu 2 byl bouze vypočten na základě odhadovaných parametrů, takže není jasné, zda skutečně může Tepodong 2C/3 zasáhnout cíl ve vzdálenosti deseti až čtrnácti tisíc kilometrů, jak tvrdí O´Reilly.

Střely jsou  navíc koncepčně velmi staré, jejich kořeny sahají do padesátých let. Jsou odvozené z čínských verzí ruské střely Scud C a D označovaných CSS 2 a CSS 3. Občas se srovnávají s ruskými střelami SS 5, protože však mají menší průměr, bude zřejmě nižší i jejich výkon. Otázkou také je, zda se zmenšení průměru nepodepsalo negativně na pevnosti střely. Sporná je i spolehlivost, což je dáno i použitými palivy, která jsou nejen vysoce výbušná, ale také velmi korozivní, takže nádrže musejí být plněny až těsně před startem.

Íránské rakety Šiháb

Jádro íránských strategických raketových sil představují rakety řady Šiháb, jejichž první odzkoušené a ve výzbroji zavedené varianty jsou přímo odvozeny z obstarožních Scudů, které s úspěchem likvidovaly za první války v Perském zálivu americké a izraelské Patrioty.

Teprve střela Šiháb 3 s doletem přes tisíc kilometrů je schopna zasáhnout území Izraele. Šiháb 3 je považován za íránskou verzi rakety Nodong.

Novější varianta Šiháb 4, což je údajně íránská verze korejské střely Nodong B nebo Tepodong 1, má mít teoreticky dolet přes dva tisíce kilometrů a byla by schopna zasáhnout bulharské hlavní město Sofia. Některé údaje uvádí dolet až tři tisíce kilometrů, takže by byl Šiháb 4 schopen zasáhnout i Řím. Střela však nebyla nikdy odzkoušena při dálkovém letu.

Občas se také zmiňují střely Šiháb 5 a Šiháb 6, což by měly být íránské verze Tepodongu 2 a 2C3. Zatím však není jasné, zda tyto rakety, které nebyly úspěšně odzkoušeny ani v Koreji, Írán skutečně má. Tyto střely - pokud by fungovaly - by už byly schopné ohrozit většinu Evropy, je však otázkou, za jak dlouho by je byl Írán schopen zařadit k bojovým jednotkám, odborníci uvádějí čas mezi deseti až patnácti lety a je jasné, že to nebude dříve než koncem první poloviny dalšího desetiletí.

Obavy vyvolává vývoj balistických střel v obou zemích především kvůli jejich jadernému programu. Teprve s jadernou hlavicí by mohly tyto střely způsobit skutečně vážné škody. Nebylo by jich totiž nutné vypálit mnoho, aby byl jejich účinek zničující, a to platí v případě, že by místo klasické jaderné nálože nesly tzv. špinavou bombu, kdy by hlavice zamořila oblast radioaktivním materiálem, aniž by však došlo k jadernému výbuchu.

Výroba jaderné bomby není jednoduchá a o úspěšnosti severokorejského testu z roku 2006 panují velké pochybnosti. KLDR navíc v roce 2007 ustoupila od dalšího jaderného vývoje a začala uzavírat své jaderné provozy výměnou za hospodářskou pomoc, takže se nebezpečí z její strany zmenšilo.

Írán sice odmítá ustoupit od jaderného programu a spouští další centrifugy sloužící k obohacování uranu. Má jich nejméně tři tisíce. Pro výrobu jaderné bomby by jich však bylo potřeba několik desítek tisíc. Bombu však netvoří jen štěpný materiál, ale i další složité komponenty, jako jsou iniciační nálože.

___________________________________________________________________________

Jaká je účinnost celého budovaného systému americké protiraketové obrany?

Spolehlivost systému zatím nebyla plně ověřena. V boji byly ověřeny pouze rakety Patriot, jejichž starší verze byly s úspěchem použity za první války v Perském zálivu. Další komponenty systému se teprve testují, zatím nejdále je námořní systém protiraketové obrany Aegis, který je již zařazen do výzbroje a v dubnu 2007 dokázal zlikvidovat současně dvě střely. Pozemní systém protiraketové obrany, jehož součástí má být i radar v ČR a sila v Polsku, je zatím ve fázi test bed, což znamená, že se teprve testuje, ale v případě potřeby je možné jej nasadit.

Irácké střely Scud likvidovaly Patrioty v Saúdské Arábii se 70procentním úspěchem a v  Izraeli se 40procentním. Značný rozdíl je vysvětlován, jak odlišnými podmínkami v obou zemích, tak odlišným způsobem, vyhodnocování úspěchu. V Izraeli byla terčem vzdálená města a za neúspěch bylo považováno, pokud hlavice dopadla do města bez ohledu na to, zda raketa byla zasažena antiraketou Patriot. Odpůrci ale namítají, že skutečná účinnost byla ještě nižší, hlavním problémem ale je, že rakety byly nasazeny proti zastaralému systému, pocházejícímu z padesátých let.

Po válce v Perském zálivu byl systém dále modernizován, zejména se zvyšovala účinnost proti nízko letícím cílům a střelám s plochou dráhou letu.

V testech prokázal vysokou účinnost námořní systém Aegis s antiraketami Standard Missile SM3, jenž je určený nejen proti raketám krátkého, ale také středního doletu, jejichž hlavice likviduje mimo atmosféru. Test z 22. července 2007 byl už devátý, kdy antiraketa zničila balistickou střelu, neúspěchem skončily jen dva z 11 testů. V červenci byla poprvé byla antiraketa vypálena z torpédoborce a ne z křižníku. Zasáhla raketu vypálenou z Havaje. Za nejúspěšnější je ale považován test z 26. dubna 2007, kdy systém zničil hned dvě střely. Podařilo se mu zachytit a zničit dvě rakety současně - balistickou raketu středního doletu a simulovanou střelu s plochou dráhou letu. Balistická střela byla odpálená z ostrova Kauai v Havajském souostroví, střelu s plochou dráhou letu simulovalo letadlo amerického námořnictva. Protiraketové obranné lodi Lake Erie se podařilo obě střely bezpečně zasáhnout, takže prokázala, že je schopna nejen ničit střely mířící na pevninu, ale současně ochránit i sama sebe. Antirakety SM 3 byly už předtím úspěšně testovány třikrát v roce 2002, jednou v roce 2003, dvakrát v roce 2005 a jednou v roce 2006.

Také antirakety pozemního systému GBI, určeného proti strategickým balistickým raketám dlouhého doletu dokázaly při testech zničit mimo atmosféru hlavice balistických střel, ovšem na mnohem menší vzdálenost a v nižší výšce, než v jakých mají operačně zasahovat, což je terčem značné kritiky odpůrců.

I kdyby systémy v bojových podmínkách dosahovaly vypočtené účinnosti, stejně nejsou schopné plně zabránit tomu, aby žádná nepřátelská raketa nezasáhla jimi chráněná území. Stoprocentní ochrana neexistuje a i devadesátiprocentní účinnost, znamená, že některá z raket štítem pronikne a její jaderná nálož může napáchat značné škody.

Problémem také je malý počet antiraket doposud zařazených do výzbroje, což se týká především pozemního systému se střelami GBI. Dvacítka střel na Aljašce a v Kalifornii může zabránit jen omezenému a ne masivnímu útoku.

Účinnost také snižuje, že moderní balistické střely jsou proti antiraketám různým způsobem chráněné. Ruské Topoly M jsou schopné okamžitých změn trajektorie, takže mohou uniknout antiraketě, která je mine. K jejich likvidaci je potřeba více antiraket než u starších typů balistických raket. Číňané zase sázejí na nosiče s více hlavicemi. Zásah také ztěžuje i nasazení klamných hlavic a skutečnost, že moderní hlavice mají charakteristiky stealth, takže jsou radarem, hůře rozpoznatelné.

___________________________________________________________________________

Jaká je účinnost systému protiraketové obrany, který Spojené státy chtějí vybudovat ve střední Evropě?

O účinnosti systému lze jen spekulovat. Nejenže nebyl ověřen v boji, ale ani v bojové konfiguraci. V silech na aljašské základně Fort Greely a na kalifornské základně Vandenberg sice jsou rakety připraveny k případnému použití, ovšem zatím nejsou zařazeny k operační službě a mají zvláštní status označovaný jako test bed, což znamená, že mohou být nasazeny, ale současně se stále zkoušejí.

Několik testů sice prokázalo schopnost antirakety zasáhnout hlavici balistické střely, ovšem jejich výsledky jsou zpochybňovány, protože se konaly v mimořádně příznivých podmínkách, kdy obsluha antirakety znala trajektorii hlavice, kterou měla zlikvidovat. Testy probíhaly také na mnohem kratší vzdálenost a v menších výškách, než v jakých mají být antirakety systému GBI využívány, což zvyšovalo šanci na úspěšný zásah.

Antirakety doposud vynášely jen dvoustupňové testovací nosiče PLV, které využívají jen druhý a třetí stupeň staršího Minutemanu II, namísto plánovaných třístupňových nosičů Minutem III.. Už proto všechny testy probíhaly ve výškách kolem 250 kilometrů nad zemských povrchem a do vzdálenosti 700 kilometrů. Antiraketa se také pohybovala jen rychlostí 2,2 km/s a ne 7,5 km/s. Přesto mnohé testy skončily neúspěchem, většinou pro selhání některé z komponent antirakety.

První test z ledna 1997 skončil neúspěchem, protože nosič antirakety selhal. Následující dva testy sloužily k ověření naváděcího zařízení a jejich výsledky nejsou plně známé. Zničit hlavici balistické rakety se podařilo při testu z října 1999. Dva testy celého systému v roce 2000 byly neúspěšné stejně jako test z července 2001, kdy byl poprvé použit radar XBR, který naváděcí systém hlavice antirakety zahltil příliš velkým množstvím dat.
Zničit hlavici pomocí celého systému se povedlo až 3. prosince 2001. Jeho věrohodnost ale byla zpochybněna, protože naváděcí středisko znalo dráhu rakety, kterou mělo sestřelit. Cíl byl zasažen ve výšce 225 km a ve vzdálenosti 700 km, což je výrazně méně, než jsou bojové podmínky. Ze stejných důvodů byl zpochybněn i opakovaný test z března 2002, kdy raketa zasahovala proti hlavici a třem klamným hlavicím, jež ale měly výrazně odlišné charakteristiky, takže byly snadno odlišitelné.

Úspěšný byl i test, kdy byla raketa naváděna námořním radarem systému Aegis, naopak první noční test z roku 2003 skončil neúspěchem, protože se hlavice antirakety neoddělila.  Následující testy byly zrušeny, neboť se vyvíjela nová antiraketa. Test z února 2005 přinesl zklamání, protože nosič neodstartoval, ale 22. července 2006 antiraketa zasáhla nosič vypuštěný z Havaje a v září 2006, kdy antiraketa vypuštěná z Marshallových ostrovů zlikvidovala střelu vypuštěnou z Aljašky.

I americký úřad MDA, který má na starosti vývoj systému, připouští, že testy měly významná omezení a konaly se v nepřirozených podmínkách, neboť antiraketa i raketa letěly po zhruba stejných trajektoriích relativně nízkou rychlostí. MDA však tvrdí, že testy prokázaly schopnost antirakety s hlavicí EKV ničit balistické střely a odvolává se na počítačové simulace, podle nichž je účinnost systému devadesátiprocentní. I tak vysoká účinnost, která je navíc teoretická, ovšem dává malou naději, že v bojových podmínkách budou zlikvidovány všechny nepřátelské střely. A pokud některá ponese jadernou hlavici, mohou být výsledky tragické. Právě proto mnozí kladou důraz na diplomacii a mezinárodní smlouvy.