Smrt hrdiny i teroristy: Arafat zemřel ve Francii

Intifáda pokračovala - Šaronův plán jednostranného stažení

Jásir Arafat

Ve vojenské nemocnici Percy v Clamartu u Paříže zemřel 11. listopadu ve 03:30 Jásir Arafat. Pro jedny hrdina a bojovník za práva a samostatnost Palestiny, pro druhé největší palestinský terorista. Záleží na úhlu pohledu.

Byl nositelem Nobelovy ceny za mír a údajně i desátým nejbohatším mužem světa. Aureolu bojovníka za svobodu palestinského lidu a mučedníka Arafatovi ovšem kazí stovky mrtvých Izraelců z teroristických útoků i finanční machinace s penězi určenými pro řadové Palestince.

Nebylo třeba znát jeho tvář, stačilo si pamatovat černobílý arabský šátek – kufíju. V srpnu 1956 v Praze si ji Arafat na setkání Mezinárodního svazu studentstva poprvé nasadil coby politický symbol.

Smrt byla očekávaná, pětasedmdesátiletý Arafat zemřel třináctý den hospitalizace v Percy. Ležel už sedmý den v kómatu. Selhaly mu všechny životně důležité orgány. (více na Novinkách)

Svět se s palestinským mužem číslo jedna rozloučil v Káhiře, kam za Českou republiku přijel ministr zahraničí Cyril Svoboda. Arafatovy ostatky byly o několik hodin později pohřbeny v Ramalláhu, kde situace vymkla z rukou. Plochu, kde přistály vrtulníky z Egypta, zaplavil rozvášněný dav. Doprovod musel několik desítek minut čekat, než bylo možné vyndat z vrtulníku rakev. Donést ji k pohřebišti trvalo 25 minut, přičemž se ji chopili mladí bojovníci se zahalenými tvářemi. Aby mohli projít davem, museli střílet do vzduchu.

Jásir Arafat obklopen lékaři z Tuniskau, Egypta a Jordánu ve svém sídle v Ramalláhu na z padním býehu Jordánu.

Arafat byl pohřben na pozemku svého sídla Mukata na místě, kde stávala modlitebna, kterou před časem srovnaly se zemí izraelské tanky. Tělo bylo uloženo do země v rozporu s Koránem. (více na Novinkách)

Odpočívá totiž v betonovém sarkofágu, byť islám přikazuje vložit nebožtíka zabaleného do bílé bavlněné látky pouze do země tváří k Mekce. Stoupenci Arafata doufají, že poté, co se Izrael stáhne z anektované východní části Jeruzaléma se vyplní přání zemřelého: být pohřben na Chrámové hoře, svatém místě všech muslimů. Arafat, který se narodil v Egyptě, rád uváděl, že přišel na svět právě v Jeruzalémě.

Arafat založil v roce 1958 hnutí Fatah, dnešní páteř palestinského establishmentu. Do čela Palestinců se však dostal až v létě 1968, kdy přestal bojkotovat Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) a spojil se ní a nakonec se stal i jejím předsedou. Soukmenovci mu věřili, podporovala ho i armáda asi 15 tisíců bojovníků.

Palestinští vojáci doprovází rozvášněným davem v Ramalláhu rakev s ostatky Jásira Arafat.

Jako vůdce dvou klíčových organizací vyvažoval protichůdné proudy - křídlo prosazující ozbrojený boj a skupinu „umírněných“ nevylučující uznání židovského státu. Za podepsání dohody mezi OOP a Izraelem dostal Arafat v roce 1993 Nobelovu cenu za mír. Zároveň se stal předsedou (pro Araby prezidentem) nově vytvořené palestinské samosprávy.

Zvrat v nesmělém izraelsko-palestinském sbližování přinesl červenec 2000, nezdařený summit v americkém Camp Davidu. Tehdejší prezident Spojených států Bill Clinton a izraelský premiér Ehud Barak nepřesvědčili Arafata o americkém "kompromisním" návrhu. Za dva měsíce vypuklo druhé palestinské povstání, trvající dodnes.

"Největší ironií Arafatovy kariéry je, že dovedl své lidi na práh vzniku vlastního státu, a poté jim zabránil, aby ho skutečně získali," tvrdí izraelský politolog Barry Rubin. Podle něj se palestinský vůdce v zásadě nikdy nevzdal snu o zničení Izraele. (více na Novinkách)

Duchovní vůdce Hamásu Ahmad Jasín (na archivním snímku z května 2003)

Izrael v posledních třech letech izoloval Arafata v jeho sídle v Rámalláhu. Bez elektřiny a vody snil dále o samostatné Palestině. Izrael mu nedovolil opustit místo pobytu. Když se však jeho zdravotní stav koncem října zhoršil, umožnil nejen návštěvu lékařů z Jordánska, Egypta a Tuniska, ale nakonec i jeho převoz do Francie. Sám izraelský premiér Ariel Šaron mu garantoval možnost návratu. (více na Novinkách) Přitom ještě koncem dubna, v době izraelských útoků na předáky Hamásu, Šaron uvedl, že už se necítí být vázán slibem daným americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi ohledně fyzické nedotknutelnosti palestinského předsedy Jásira Arafata. (více na Novinkách)

Okolo Arafatovy nemoci se od počátku objevila řada nejasností, zprávy, že upadl do kómatu palestinští představitelé popírali. Vyskytla se i fáma o jeho smrti, zpráva o ní se objevila 4. listopadu. Přestože byla záhy dementována, stačil na ni reagovat George W. Bush a seznámen s ní byl i Evropský parlament. (více na Novinkách)

Po celou dobu neustávaly spekulace se o příčinách Arafatovy nemoci a následné smrti. Nechyběly úvahy o cirhóze jater, AIDS i syfilidě. Militantní hnutí Hamás zase obvinilo Izraelce, že Arafata otrávili (více na Novinkách).

Palestinskému vedení zdravotní dokumentaci Arafata francouzští lékaři odmítli předat, protože nahlédnout do ni mohou jen jeho příbuzní. (více na Novinkách) Nakonec ji přezval kromě manželky Súfy i Arafatův synovec, pozorovatel OSN Násir Kidva. Uvedl, že francouzští lékaři nezjistili u zesnulého žádné stopy po otravě. Příčina smrti však nebyla přesně určena.

Intifáda pokračovala

Palestinské teroristické útoky v rámci druhé intifády pokračovaly po celý letošní rok. Sebevražedný atentátník se 22. února odpálil v izraelském autobusu, zabito bylo 7 lidí a dalších 60 zraněno. (více na Novinkách)

Loučení s Ahmadem Jásínem

Izrael se rozhodl zakročit. Zahájil velkou akci proti militantnímu hnutí Hamás, které se k akci přihlásilo. Zaměřil se na jeho špičky: 22. března bylzabit cestou z mešity ochrnutý duchovní vůdce organizace šajch Ahmad Jásín. K akci dal rozkaz přímo izraelský premiér Ariel Šaron. (více na Novinkách). Stejný osud potkal 17. dubna i jeho následovníka Abdala Azíze Rantisího, kterého zabila raketa vystřelená z vrtulníku. (více na Novinkách zde a zde). Zatímco Evropská unie a arabské země tyto útoky tvrdě kritizovaly, USA k nim výhrady neměly.

Sebevražedné atentáty v Beršebě na dva autobusy z 31. srpna, při nichž zemřelo 16 lidí, vedly k dalšímu zintezívnění akcí proti Hamásu. (více na Novinkách) Izrael nevyloučil ani útoky v Sýrii, kde má řada palestinských organizací své kanceláře. Pokračoval přitom v likvidaci velitelů a předáků Hamásu.

Izraelské tanky a obrněné transportéry postupují do centra pásma Gazy

Zaměřil se též proti skupinám, které odpalovaly na Izrael rakety Kásam o doletu 10 kilometrů. Kvůli tomu Izrael v září pronikl v pásmu Gazy do hloubky deseti kilometrů a zničil řadu domů v uprchlickém táboře Chán Junís, kde se rakety montovaly. (více na Novinkách) Premiér Šaron hrozil, že akce bude časově neomezená a potrvá tak dlouho, dokud budou rakety ohrožovat Izrael. (více na Novinkách) Přestože při ofenzívě zemřelo na 70 Palestinců a stovky jich ztratily střechu nad hlavou, návrh rezoluce rady bezpečnosti OSN, která požadovala, aby Izrael ukončil ofenzívu, neprošla. Spojené státy ji vetovaly. (více na Novinkách)

Šaronův plán jednostranného stažení

Palestinci hledají v troskách po útoku izraelské armády na tábor Chán Júnis svoje věci

Premiéru Šaronovi se podařilo v září prosadit plán na jednostranné stažení z pásma Gazy a z části západního břehu Jordánu do konce roku 2005. Parlament jej schválil 26. října. Podle plánu by mělo být po 37 letech okupace vyklizeno všech 21 židovských osad v pásmu Gazy a čtyři menší izolované osady na západním břehu Jordánu. Předpokládá se, že evakuace 9000 osadníků začne počátkem roku 2005 a završena bude do konce roku 2005. Stažení se má uskutečnit ve čtyřech etapách, o každé z nich bude vláda hlasovat samostatně.

Proti plánu protestovali nejen židovští osadníci, kteří tam žijí, byť budou slušně odškodněni. Odmítaly ho i náboženské a konzervativní strany, ale také část Šaronova bloku Likud. Šaron musel kvůli schválení plánu změnit i obsazení svého kabinetu. (více na Novinkách) Den po jeho schválení odmítl výzvu čtyř ministrů k uspořádání referenda o tomto plánu. (více na Novinkách)

Terčem protestů Palestinců je budovaná bezpečnostní bariéra oddělující je od Izraele.

Smrt Jásira Arafata, s nímž Izrael odmítal jednat, neboť podle něj podporoval teroristy, otevřela nové možnosti. Izrael je připraven koordinovat plánované stažení svých sil a osadníků z pásma Gazy s Palestinci, pokud nový palestinský předák Mahmúd Abbás zakročí proti militantním skupinám. Oznámil to izraelský ministr zahraničí Silvan Šalom. Konzultoval své názory i s americkým ministrem zahraničí Powellem.

Představitelé Izraele a Palestinců již dříve vyjadřovali obavy, že nekoordinovaná evakuace Gazy by v pásmu vyvolala chaos. V posledních měsících palestinské militantní skupiny začaly soupeřit o kontrolu nad oblastí. (více na Novinkách)

Nadějí na pokrok v mírovém řešení palestinského problému je skutečnost, že v čele Organizace pro osvobození Palestiny Arafata nahradil umírněný Mahmúd Abbás. Více však ukáží volby nového předsedy palestinské samosprávy, které se uskuteční 9. ledna 2005. (více na Novinkách)

Alex Švamberk - Novinky.cz
Kliknutím přejdete na další speciály na Novinky.cz zahraniční na začátek stránky