Irák rok po válce

Odpor ve Fallúdži a Nadžáfu - Únosy - Týrání vězňů - Důvody útoku na Irák padly

Irácký policista jde okolo vraku vozidla, které použil sebevražedný atentátník

Z Iráku pomalu každý den přicházely zprávy o přetrvávajících bojích, atentátech, jejichž terčem se stávali jak koaliční vojáci, tak Iráčané, kteří projevili zájem pracovat v nově budované armádě a policii, únosech i popravách rukojmích, především cizinců. Počty obětí značně přesáhly tisícovku, protože některá místa v zemi ovládli rebelové a bylo je potřeba znovu dobýt. Unesených byly na dvě stovky, včetně tří českých novinářů a počty popravených rukojmích šly do desítek.

Irák zůstal nebezpečnou zemí, kde působí nejen řada povstaleckých skupin, které spojuje jen odpor k Američanům a islám. Vedle nich v zemi našli základnu teroristé v čele s Jordáncem abú Musou Zarkávím, za řadou únosů pak stojí také kriminálníci, kteří se chtějí takto obohatit.

Bombardovaná Fallúdža

Jasně se ukázalo, že moderní zbraně sice umožní snadné dobytí země bez velkých obětí na životech, ale to je vše. Nejmodernější zbraňové systémy samy o sobě nedokáží zabezpečit klid v zemi, kde se protivník uchýlí k partyzánským metodám boje a atentátům. S přibývajícími měsíci se stále více ukazovalo, jakou chybou bylo, že Spojené státy neměly plány, jak postupoval v Iráku po svržení a dopadení prezidenta Saddáma Husajna, po jehož odstranění jen vyplynuly skryté problémy země.

Nepomohlo ani předání moci z rukou amerického správce Paula Bremera do rukou prozatímní vlády premiéra Alávího. Kvůli strachu z atentátů a dalších násilností proběhlo už 28. června, tedy o dva dny dříve, než se čekalo. (více na Novinkách) Prozatímní vláda si také uvědomovala, že bez koaličních sil za zády by se neobešla, a tak hned při předání ministr zahraničí Hošjar Zebání uvedl: „Nyní potřebujeme podporu koaličních sil, budeme s koaličními vojsky spolupracovat velmi těsně.“ (více na Novinkách)

V říjnu 2004 bylo v Iráku na 160 000 zahraničních vojáků, z toho 138 000 Američanů. Už to je vyšší počet, než bylo původně plánováno. (více na Novinkách) Některé zkušené jednotky zůstaly v Iráku déle a působily společně s těmi, které je měly vystřídat. Předseda sboru náčelníků štábů USA Richard Myers v srpnu připustil, že americké jednotky čelí houževnatému a dobře se adaptujícímu nepříteli.

Američtí vojáci v ulicích Fallúdži

V té době už Američané oznámili, že v Iráku padlo od zahájení války v roce 2003 tisíc vojáků, přičemž 647 jich zahynulo až po 1. květnu 2003, kdy podle prezidenta Bushe skončily velké vojenské operace v Iráku. Americké ztráty jsou největší v celé koalici. Podle CNN do srpna zemřelo v Iráku 1129 koaličních vojáků z 15 zemí. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld při té příležitosti uznal, že se Američanům nepodařilo ukončit organizovaná povstání sunnitských i šíitských enklávách. (více na Novinkách) A to ještě měl přijít listopad, během něhož zemřelo 136 Američanů - o tři více než v dubnu.

Američané museli znovu dobýt Nadžáf, který obsadily milice radikálního šíitského duchovního Muktady Sadra, nedalekou Kúfu, Fallúdžu, kterou ovládli sunnitští rebelové a kde zřejmě měl svou základu i Zarkáví, stejně jako blízké Ramádí, Kút či Sámarru.

Předání moci do rukou prozatímní vlády tedy nic nevyřešilo. Více se čeká od voleb v lednu 2005. Před nimi po Iráku přijdou další posily. Britové, kteří se kvůli bojům u Fallúdži z Basry přesunuli do Bagdádu, plánují svůj kontingent 9000 mužů posílit o dalších 1300 vojáků.

I představitelé Pentagonu potvrdili, že zvažují posílení počtu amerických vojáků v Iráku v době voleb. Vrchní velitel amerických sil v zemi generál John Abizaid už dříve řekl, že předpokládá potřebu posílení bezpečnostních sil, ale doufal, že to vyřeší jednotky nově budované irácké armády. (více na Novinkách)

Během roku se také začala rozpadat koalice. Po vítězství opozice ve Španělsku nový premiér Zapatero splnil předvolební slib a do 21. května stáhl z Iráku všech 1300 španělských vojáků. (více na Novinkách) Následovali je vojáci Hondurasu a Dominikánské republiky. Filipíny vyhověly v půlce července únoscům, kteří za propuštění uneseného řidiče požadovali stažení 51 filipínských vojáků (více na Novinkách)

Centra odporu: Fallúdža a Nadžáf

Hořící vůz, který použil sebevražedný atentátník

Hlavním centrem odporu sunnitů se stala Fallúdža, kde už v roce 2003 docházelo nejčastěji k útokům na koaliční vojáky i k demonstracím. Američané se proti silám ve městě rozhodli zasáhnout po útoku z konce března na konvoj tří aut, v nichž jeli američtí podnikatelé. Ohořelá těla mrtvých Američanů rozběsněný dav zohavil, vláčel je po ulici a nakonec pověsil za nohy z mostu. Jedna z obětí už neměla hlavu.

Americká námořní pěchota město obklíčila (více na Novinkách) a zahájila operaci s cílem dopadnout pachatele. Situace se záhy vyhrotila. Američané museli nasadit těžkou techniku a z vrtulníku stříleli na mešitu, kde se údajně ukrývali radikálové, přičemž zemřelo na 40 lidí. (více na Novinkách) Po dvanácti dnech bojů, během nichž se nepodařilo námořní pěchotě město dobýt, byla zahájena jednání s představiteli města. (více na Novinkách). Jednání se však střídala s boji, protože vzbouřenci odmítli odevzdat těžké zbraně. (více na Novinkách). Na konci dubna po 25 dnech bojů došlo k dohodě, Američané se stáhli a předali moc do rukou představitelů města, přičemž o bezpečnost se měli starat bývalí vojáci a policisté.

Další útoky na Fallúdžu přišly poté, co zpravodajci vyhodnotili, že právě v tomto městě mají svou základnu příznivci teroristy Zarkávího, jenž v závěru června vystupňoval kampaň sebevražedných atentátů proti policejních stanicích, při nichž umíraly desítky zájemců o službu v nově budovaných bezpečnostních složkách, a začátkem května popravil uneseného Američana Nicka Berga. Video, na kterém Američanovi uřízl hlavu, umístil na internet.

Příslušními americké námořní pěchoty při akci ve Fallúdži

Americké letectvo začalo od půlky června provádět nálety na jednotlivé domy, v nichž se podle informací zpravodajců scházeli Zarkávího muži nebo tam měli svou základnu. Koncem prázdnin začali Američané ostřelovat vybrané domy z tanků a stále častěji docházelo i k přestřelkám se vzbouřenci, které město ovládali. Vzhledem k vyhrocující se situaci se Američané rozhodli 8. listopadu zahájit dlouho avizovanou operaci, jejímž cílem bylo dobytí města. Měla trvat týden, ale ještě po dvanácti dnech se ve městě bojovalo. Američané při akci, kterou podnikli společně s iráckými vládními vojáky, ztratili přes 50 vojáků, (více na Novinkách), zabili údajně přes tisíc rebelů. Ve městě našli množství zbraní a taktéž místa, kde byli zadržováni a popravováni rukojmí i dům, ze kterého Zarkáví řídil své operace.

V souvislosti s útokem na Fallúdžu však došlo k řadě atentátů a útoků na policejní stanice v dalších městech, jako vseveroiráckém ropném centru Bajdží či v Bákubě a především v blízkém Ramádí. V Mosúlu dokonce musela zasáhnout armáda a dobýt obsazené policejní stanice zpět. (více na Novinkách) Podobnou, ale menší operaci zažila na přelomu září a října i Sámarra (více na Novinkách)

Irácký premiér Ajád Aláví

V dubnu nepropukly rebelie jen ve Fallúdži, ale také v šíitských městech, byť většinoví šíité za Husajna byli potlačovanou skupinou. V jejich čele stál radikální duchovní Muktada Sadr, který ze svých věrných vytvořil milice, takzvanou Mahdího armádu. Vzpoury propukly v souvislosti se snahou zatknout Muktadu Sadra a lidi kolem něj, neboť byli zapleteni do vraždy nadžáfského duchovního Abdala Madžída Chújího z dubna 2003.

Nepokoje propukly v řadě šíitských měst, zejména v Basře a v bagdádské čtvrti Sadr. (více na Novinkách) Muktada Sadr se stáhl do svatého města Nadžáfu, které ovládly šíitské milice. Američané v něm nezasáhli kvůli jeho významu, jen je obklíčili. Přesto z něj každý pátek Sadr vyjížděl kázat do blízké Kúfy. Během dubna si boje vyžádaly řadu padlých, ale město Američané nikdy neobsadili. (více na Novinkách)

Situace se opět vyhrotila v srpnu, kdy na stále vzpurnější šíity a Sadrovy milice zaútočily americké síly. (více na Novinkách zde a zde) Současně se snažily dobýt i další město Kút. Irácká vláda však byla velmi rezervovaná, obávala se totiž, že zásah ve svatém městě by mohl mít tragické následky pro situaci v Iráku. Sadrovi bojovníci se uchýlili právě do pro šíity tak významné mešity imáma Alího a na přilehlý hřbitov. Sadr odmítl uposlechnout výzvy premiéra Alávího, aby se vzdal, jednání s ním selhala. Američané nakonec začali ostřelovat i mešitu. (více na Novinkách) Krizi vyřešil nejvyšší šíitský duchovní v Iráku ajatolláh Sistání, který přiletěl do Iráku z Londýna, kde se léčil, a do města se vypravil v čele kolony poutníků. (více na Novinkách). Výsledkem byla dohoda, Sadrovy milice se stáhly, ukončily i boje v Bagdádu a souhlasily s odzbrojením (více na Novinkách). Prozatímní vláda od nich zbraně vykoupila. (více na Novinkách)

Únosy

Unesení Brit Kenneth Bigley a Američané Eugene Armstrong a Jack Hensley (zleva). Za nimi čte maskovaný únosce prohlášení. Záběr pochází z internetových stránek militantních islamistů.

Novou metodou boje iráckých povstalců se staly od března únosy, především cizinců. Uneseni byli i čeští reportéři, televizní zpravodaj Michal Kubal, kameraman Petr Klíma a redaktor Radiožurnálu Vít Pohanka. Pohřešováni byli od 11. dubna, zmizeli při návratu domů cestou z Bagdádu do jordánského Ammánu. O jejich únosu informoval úřady taxikář, který je vezl. Vypověděl, že ozbrojenci vůz zastavili pomocí zátarasů a odvedli jeho i Čechy. "Unesli nás a zavázali oči. To byly asi ty nejkrušnější chvilky. Cestovali jsme krajinou, točili se neustále sem a tam, takže jsme absolutně ztratili orientaci. V autě jsme se dostali do takové malé dílny uprostřed pole - ležící, jak jsme se teď dozvěděli, severozápadně od Bagdádu," popsal Pohanka po propuštění první hodiny po únosu.

Naděje se střídala s beznadějí. Chyběly věrohodné informace. S únosci, kteří nevznesli žádné požadavky, se nedařilo navázat přímý kontakt. Irácký ministr kultury Mufíd Džazajrí sice ujišťoval, že tři Češi jsou v pořádku, že však je nutné čekat: "Věc je citlivá... a netýká se jen českých rukojmích. Unesených je několik desítek. Snažíme se nyní získat nové informace, víme však pouze to, že musíme být trpěliví. Uklidňuje nás však fakt, že se prozatím nikomu nic nestalo, ani těm, kteří jsou ze zemí, jež v Iráku mají svá vojska." (více na Novinkách)

Na svobodu byli všichni tři propuštěni po šesti dnech 16. dubna navečer. "Nakonec rozhodující roli sehrálo, že jsme byli Češi a ne příslušníci žádné země působící vojensky v Iráku. To nám výslovně řekli. Kdybychom prý byli Italové, Poláci, Američané, Britové - údajně by z toho byl hrozně velký problém," uvedl Kubal. (více na Novinkách)

Češi patřili k prvním uneseným, i když už před nimi v rukách odpůrců americké okupace skončili Japonci, Číňané a dokonce i několik Korejek. Japoncům jako prvním hrozila smrt. Měli být popraveni, jestliže se japonský nebojový kontingent do tří dnů nestáhne, což Tokio odmítlo. (více na Novinkách) Přesto byli unesení Japonci propuštěni.

Vraždy unesených

Záhy však únosci své hrozby začali plnit, 15. dubna byl ranou do týla zastřelen jeden ze čtyř italských bodyguardů Fabrizio Quattrocchi, který byl unesen 12. dubna. Zbylí tři unesení Italové byly osvobozeni při vojenské akci Američanů 8. června. (více na Novinkách)

Skutečný šok však vyvolaly až 11. května záběry popravy Američana Nicka Berga, který padl do rukou Zarkávího teroristické skupiny Tavhíd a džihád 9. dubna. Byl sťat a záběr jeho dekapitace se objevil i na internetu. (více na Novinkách)

Stejně dopadl 22. června i překladatel Kim Sun-il z Jižní Koreje, který padl do rukou téže skupiny. Po Soulu požadovala stažení všech jeho vojáků z Iráku a pozastavení plánu na vyslání dalších 3000 mužů do irácké mise. (více na Novinkách) O týden později se objevil na internetu záběr s jeho popravou.

V půlce července únosci poprvé uspěli. Filipíny se rozhodly stáhnout "co možná nejdříve" své vojáky z Iráku, aby byl zachráněn život řidiči Angelu de la Cruzovi. (více na Novinkách) Unesený Filipínec byl propuštěn výměnou za stažení 51 filipínských vojáků z Iráku.

Irácký duchovní Muktada Sadr

Únosci se nezastavili ani před popravou novináře, 27. srpna bylo potvrzeno, že italský reportér Enzo Baldoni, kterého držela jako rukojmího skupina Islámská armáda v Iráku, byl zabit. Šestapadesátiletý Baldoni byl veteránem mezi válečnými zpravodaji, označoval se za "válečného turistu". Itálie odmítla stáhnout 3000 svých vojáků z Iráku.

Čas, který rukojmí strávili v rukou únosců, se prodlužoval. V posledním srpnovém týdnu Islámská armáda v Iráku unesla francouzské novináře Christiana Chesnota a Georgese Malbrunota. Její požadavek byl odlišný – chtěla, aby Francie neuplatnila zákaz nošení islámských šátků a dalších náboženských symbolů ve školách. Francie nevyhověla. (více na Novinkách) Oba novináři zůstali po další dva měsíce v rukou únosců, kteří je do konce roku 2004 nepropustili. (více na Novinkách zde a zde)

Zabito bylo i dvanáct Nepálců, což buddhistickou zemi šokovalo a propukly v ní nepokoje, při nichž byly vypáleny dvě mešity a musel být vyhlášen zákaz vycházení. (více na Novinkách zde a zde)

Celý svět sledoval také osud Brita Kennetha Bigleyho a Američanů Jacka Hensleye a Eugena Armstronga pracujících pro stavební firmu, které v honosné čtvrti Bagdádu unesla v půlce září Zarkávího skupina. (více na Novinkách) Vznesla nový požadavek - propuštění všech vězněných Iráčanek. Podle sdělení koaličních sil však ve vězeních byly jen dvě ženy, které se věnovaly za Husajnova režimu programu biologických zbraní. (více na Novinkách)

Zatímco Američané byli zabiti do týdne, Brit, který prosil na videu o pomoc i premiéra Blaira, byl zabit až 7. října při neúspěšném pokusu ho osvobodit. (více na Novinkách)

Zahynula i žena. V dobyté Fallúdži byla nalezena mrtvá unesená Margaret Hasanovová. (více na Novinkách) Pracovala pro nevládní charitativní organizaci Care International. Devětapadesátiletá žena sňatkem s Iráčanem získala irácké občanství. Měla také irský a britský pas. Unesena byla 19. října. (více na Novinkách)

Ne vždy však měly únosy tragický konec. Polka Teresa Borczova (54), která žila v Iráku řadu let, byla po třech týdnech propuštěna. Únosci za její osvobození požadovali stažení polských vojsk z Iráku. (více na Novinkách) Propuštěny byly i dvě italské humanitární pracovnice Simona Pariová a Simona Torrettaová, které byly uneseny 7. září ze své kanceláře v centru Bagdádu a zadržovány byly přes tři týdny.

Týrání vězňů

Na konci dubna propukl skandál s týráním iráckých zajatců v přeplněné bagdádské věznici Abú Ghrajb.

Americký voják nutí zajatce pomazaného blíže neurčenou hnědou hmotou kráčet s roztaženýma rukama. Muž má spoutané nohy

Fotografie mučení odvysílala 28. dubna americká televizní stanice CBS. Na jednom snímku je zachycen irácký vězeň, kterého vojáci přinutili stát se spoutanýma rukama a přikrytou hlavou na bedně pod pohrůžkou, že bude usmrcen elektrickým proudem, jestliže spadne. Na jiném zase zadržení Iráčané klečí jeden na druhém a vytvářejí pyramidu, za níž stojí příslušnice americké armády. Jeden z Iráčanů má přitom na kůži napsané anglické nadávky. Další fotografie zachycují nahé irácké zajatce v pozicích napodobujících sexuální styk před smějícími se Američany. Na jiných snímcích jsou detaily genitálií omotaných drátem či útok psa na vězně. (více na Novinkách)

Skandál se rozrůstal, na konci května byly zveřejněny další fotografie týraných vězňů, které pro sebe pořizovali američtí vojáci. Na jednom videozáznamu je pět nahých masturbujících vězňů s kápěmi na hlavách a další dva se krčí u jejich nohou. Vše pozorují americké vojačky. (více na Novinkách)

Americký prezident George W. Bush se omluvil a vysvětloval, že šlo o výjimečné případy, ovšem svět, zejména arabský, byl šokován. (více na Novinkách). Rychle proto byly zahájeny procesy s prvními sedmi obviněnými, mezi nimiž byli Jeremy Sivits, Charles Graner, Ivan Frederick, Javal Davis, Megan Ambuhlová i Lynndie Englandová, která se objevila na řadě snímků se zřetelným sexuálním podtextem a stala se tak hlavní tváří aféry.

Pokáráno bylo sedm důstojníků a odvolána byla i brigádní generál Janis Karpinská, která velela věznici. Ta uvedla, že tvrdý postup vůči zajatým Iráčanům a jejich zastrašování vyžadovali příslušníci zpravodajských služeb. (více na Novinkách)

Jako první byl 19. května odsouzen vojenským soudem v Bagdádu příslušník armády Spojených států Jeremy Sivits (24). Soud je shledal vinným ze špatného zacházení se svěřenými osobami, týrání vězňů a spiknutí. Ve věznici pořídil snímky, na nichž nazí Iráčané s kuklami na hlavách tvoří pyramidu z lidských těl. Sivits se přiznal, ostatní obvinění se bránili, že jednali na rozkaz nadřízených. (více na Novinkách)

Seržant Kenneth Davis už v minulosti naznačil, že ke zneužívání vězňů nepřímo vybízela rozvědka. Pentagon ale trval na tom, že týrán í vězňů je záležitostí jen těch vojáků, kteří už byli obviněni či suspendováni. Odmítal názory, že vojenští policisté měli pokyny, aby vězně před výslechy psychicky nalomili a získali z nich snáze informace o chystaných atentátech.

Za mučení však nakonec byl odsouzen i jeden ze zpravodajců, příslušník americké vojenské rozvědky Armin Cruz. Stal se osmým obviněným a prvním obviněným příslušníkem vojenské rozvědky v souvislosti s mučením iráckých vězňů. Dostal osmiměsíční trest.

Přiznání viny ze strany Cruze se očekávalo, protože již před procesem bylo dosaženo dohody mezi ním a obžalobou. Podle ní měl Cruz převzít plnou osobní odpovědnost za mučení vězňů. Pak totiž nemůže být nastolena otázka obecné odpovědnosti vojenské rozvědky a vysoce postavených velitelů. Ti měli údajně nařídit, aby se vězni před výslechy mučili. (více na Novinkách)

Další byl odsouzen Ivan Frederick, který dostal osm let. (více na Novinkách)

Nařízené vyšetřování prokázalo, že od podzimu roku 2001 americká armáda zaznamenala celkem 94 případů potvrzeného nebo údajného zneužívání vězňů vojáky v Iráku a Afghánistánu. (více na Novinkách)

Důvody útoku na Irák padly

Během roku také narůstaly pochybnosti o důvodech útoku na Irák. Zbraně hromadného ničení se nenašly. Americký ministr zahraničí Colin Powell v půlce května připustil, že se Ústřední zpravodajská služba CIA zmýlila i v případě údajných mobilních chemických laboratoří, které měly dokazovat, že Irák vyvíjel zbraně hromadného ničení. (více na Novinkách)

Vyšetřovací komise Kongresu, zabývající se útoky na USA z 11. září 2001, nenašla ani žádné věrohodné důkazy o spolupráci Saddáma Husajna s teroristickou organizací al-Kajdá, čímž padla i druhá záminka útoku na Irák. (více na Novinkách)

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld přiznal, že skutečně neexistují "pevné a spolehlivé důkazy" o spojení bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna s al-Kajdá. "Byl jsem svědkem, že se výzvědné služby nemohly na povaze vztahů mezi Husajnem a al-Kajdá shodnout,“ řekl a dodal: "Co se mě týče, neviděl jsem žádné pevné, spolehlivé důkazy o jejich stycích." (více na Novinkách)

Generální tajemník Organizace spojených národů Kofi Annan označil 16. října invazi do Iráku za nelegální a v rozporu s Chartou OSN. Podle něj se o akci nemělo rozhodovat jednostranně, ale v Radě bezpečnosti. "Z pohledu Charty to bylo nelegální," řekl Annan. (více na Novinkách)

Alex Švamberk - Novinky.cz
Kliknutím přejdete na další speciály na Novinky.cz zahraniční na začátek stránky