Strach z jaderné Severní Koreje a Íránu

Íránský jaderný program - Pákistánský transfer technologií

Na snímku z roku 1996 je chladící zařízení, v němž jsou skladovány palivové tyče jaderného reaktoru v severokorejském komplexu Jongbjon.

Výbuch v hornaté oblasti Severní Koreje ze 7. září opět zvýšil strach ze severokorejského jaderného programu. Protože v k němu došlo v den, kdy stát oslavoval 56. výročí svého vzniku v řídce obývané oblasti na severu země, kde má KLDR velké vojenské základny včetně raketových, objevily se spekulace, že šlo o test jaderné zbraně. Popíral je jak americký minstr zahraničí Colin Powell, tak jihokorejští vojenští představitelé. (více na Novinkách) Podle sdělení Pchjongjangu šlo o odstřel hory v místě, kde má vzniknout přehrada. KLDR dokonce dovolila zahraničním diplomatům místo navštívit. (více na Novinkách)

Obavy ze severokorejských atomových zbraní, jejichž vlastnictví země oznámila v roce 2003, však trvaly celý rok. V lednu 2004 navštívila mezinárodní delegace severokorejský jaderný komplex v Jongbjonu. Bylo to poprvé od vypovězení inspektorů OSN v roce 2003, kdy cizinci mohli vstoupit do zařízení. Pchjongjang uvedl, že se delegace seznámila s blíže nespecifikovanou severokorejskou "jadernou odstrašující silou". (více na Novinkách)

Únorová šestistranná jednání o severokorejském jadrném programu nepřinesla žádný výsledek. KLDR zopakovala, že je ochotna jej ukončit pouze výměnou za bezpečnostní záruky ze strany Washingtonu. Nabídky energetické pomoci ze stran Jižní Koreje, Ruska a Číny nestačily. (více na Novinkách)

Slibněji se rozvíjely vztahy s Jižní Koreou. Po setkání vysokých vojenských a politických činitelů obou zemí v Pchjongjangu byla zřízena horká linka mezi generálními štáby a unifikována námořní komunikace, aby pokleslo množství incidentů mezi jihokorejskými a severokorejskými rybářskými loděmi. Obě země by měly spojit dvě železniční tratě a dvě silnice vedené při pobřeží. (více na Novinkách)

Oteplení netrvalo dlouho. Poté, co Jižní Korea v červenci přepravila letecky do země na 500 uprchlíků z KLDR, kterým hrozila deportace do vlasti, Severní Korea na počátku srpna jednostranně přerušila rozhovory na vysoké úrovni. (více na Novinkách) Situaci dále zkomplikovalo odhalení, že i Jižní Korea se snažila vyrobit jadernou zbraň. Soul přiznal, že se v roce 1982 jeho vědcům podařilo získat malé množství plutonia. V roce 2000 jeho vědci údajně za zády vlády vyprodukovali malé množství vysoce obohaceného uranu vhodného pro jaderné zbraně.

Severní Korea na to reagovala 11. září tím, že v takovéto situaci nemůže ustoupit od svého jaderného programu. (více na Novinkách)

Íránský jaderný program

Íránská jaderná zařízení na satelitním snímku z roku 2002

Podobné obavy vyvolává i jaderný program Íránu, byť tato země je jednání přístupnější. Německo, Británie a Francie dokonce v roce 2003 Írán přesvědčily, aby se vzdal svého programu na obohacování uranu a umožnil inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii MAAE kontrolovat jeho jaderná zařízení.

Už v půlce února však íránský ministr zahraničí Kamál Charrazí oznámil, že Írán je připraven prodávat na mezinárodních trzích jaderné palivo, které je schopen vyrábět. (více na Novinkách)

Situace se přiostřila v březnu, kdy se Írán rozhodl na šest týdnů přerušit inspekce. Navíc se ukázalo, že zatajil vlastnictví centrifug, v nichž se obohacuje uran a vyrábí tak palivo. Rada guvernérů MAAE krok Íránu odsoudila, ovšem bez návrhu sankcí. (více na Novinkách)

V září šéf íránského jaderného programu Golámrezá Ákázáde ohlásil na zasedání MAAE, že země zahájila přeměnu 37 tun uranového koncentrátu v plyn U6, což je jedna z etap obohacování uranu. Írán proces odmítl zastavit. Uvedl, že nevyvíjí jaderné zbraně, ale chce být soběstačný v otázce paliva pro jaderné elektrárny. (více na Novinkách)

MAAE se rozhodla celý případ předat Radě bezpečnosti, jestliže Írán do 25. listopadu obohacování neukončí. Íránský vyjednávač Hasan Rúhání však 14. listopadu oznámil, že souhlasí se zmrazením "téměř všech aktivit" souvisejících s obohacováním uranu. Domluvil se na tom se zeměmi Evropské unie, která uznala, že Teherán má právo na vývoj a využívání jaderné technologie k mírovým účelům. Írán tak unikl možným sankcím, jimiž by mu asi pohrozila Rada bezpečnosti OSN, neboť je požadovaly USA. Problém však nezmizel ze světa. Rúhání řekl, že jde jen o dočasné zmrazení. (více na Novinkách zde a zde)

Pákistánský transfer technologií

Jak se šíří jaderné technologie, ukázal v únoru skandál v Pákistánu. Otec pákistánské jaderné bomby Abdul Kádir Chán se přiznal k podílu na šíření informací o jaderných technologiích s tím, že je prodával Libyi a Íránu bez vědomí vlády. Spekulace, že se tyto informace dostaly i do KLDR popřel jak Pákistán, tak Pchjongjang.

K odhalení napomohla Libye, která se v závěru roku 2003 zřekla vývoje zbraní hromadného ničení a předala veškerou dokumentaci Američanům. Ti mezi nimi našli řadu dokumentů v čínštině, které pocházely z Pákistánu. Potvrdilo se tak, že pákistánští vědci šířili dál čínskou technologii, kterou získali v 80. letech a pomohla jim k získání atomové bomby.

Pákistánský prezident Parvíz Mušaraf ovšem Chána omilostnil. Zároveň prohlásil, že jeho vláda neposkytne Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) žádné dokumenty o jaderné spolupráci se zmíněnými zeměmi a ani se nepodřídí nezávislému vyšetřování. Odmítl také kontrolu OSN nad pákistánským jaderným programem. (více na Novinkách zde a zde)

Rozhodnutí zříci se programu vývoje jaderných zbraní Libyi vyvedlo z izolace. Koncem března do země přiletěl britský premiér Tony Blair, kde se setkal s Muammarem Kaddáfím. (více na Novinkách) V dubnu pak Kaddáfí přiletěl po patnácti letech do Evropy, kde ho uvítal tehdejší předseda Evropské komise Romano Prodi. (více na Novinkách) Lybie byla též jednou z možných zemí, kde se měly vybudovat internační tábory pro imigranty z Afriky, kteří se nelegálně dostali do Evropy. (více na Novinkách)

Alex Švamberk - Novinky.cz
Kliknutím přejdete na další speciály na Novinky.cz zahraniční na začátek stránky