Hnutí islámského odporu Hamás (počáteční písmena Hamásu psaného v arabštině znamenají "zápal") vzniklo v roce 1988 krátce po zahájení intifády. Vzešlo z větve Muslimského bratrstva,  která působila v Gaze a zabývala se náboženskou, sociální a vzdělávací činností.

Založili jej mladí militantní členové bratrstva pod vedením invalidního Ahmada Jásína, kteří tak na sebe chtěli vzít větší zodpovědnost za vývoj událostí. Hamás si udržoval odstup od sjednocených palestinských vůdců, kteří se identifikovali s OOP. Hnutí mělo velmi dobrou vnitřní organizaci, orientovalo se na nejnižší vrstvy a bylo obklopeno religiózní aurou. Stalo se vážným konkurentem Fatahu a OOP.

Hamás v čele s šajchem Ahmadem Jásínem nejdříve působil jen v Gaze, jež zůstala základnou jeho sil, ale později rozšířil své aktivity na Západní břeh. V akcích pokračoval i poté, co byl v  roce 1989 Jásín zadržen a odsouzen na doživotí za organizování vražd Palestinců, kteří údajně kolaborovali s izraelskou stranou.

Hamás tvoří politická a vojenská část, která se dělí do tří skupin. První je výzvědná skupina sledující Palestince podezřelé z kolaborace s Izraelem, druhou je ozbrojená složka pronásledující provinilce proti islámu a poslední vojenské křídlo Brigády mučedníků Izzudíma Kásama, které založil Chálid Mišal.

Radikální Hamás odmítl jakékoli snahy o kompromis s Izraelem a veškeré mírové rozhovory, včetně dohody z Osla. Článek 11 charty Hamásu uvádí, že žádná strana nemá právo vzdát se jakékoli části palestinské půdy. Článek 13 prohlašuje džihád za jediné řešení boje s Izraelem a mezinárodní konference označuje za "plýtvání časem" a "dětinskou hru".

Zřízení palestinské samosprávy v Gaze v květnu 1994 pro Hamás znamenalo novou výzvu, neboť se dostal do sevření vlastní rétoriky volající po osvobození Palestiny, svého přání nevyprovokovat občanskou válku mezi Palestinci a svého odhodlání udržet síť organizace neporušenou.

Hebronský masakr v únoru 1994 v očích Hamásu vytvořil politické podmínky pro zahájení sebevražedných bombových útoků. První vlnu atentátů přinesl rok 1996, kdy spáchal sérii pumových útoků, kterou Hamás prezentoval jako odvetu za smrt Jahjá Ajáše.

Hamás je zodpovědný nejen za útoky na izraelské vojáky, ale také za řadu atentátů, jejichž oběťmi se stali civilisté. USA a Izrael označují Hamás za teroristickou organizaci a odmítají s ní jednat.

Hamás a jeho ozbrojené křídlo Brigády mučedníků Izzudíma Kásama totiž nepřestaly v útocích na Izrael, ať už pomocí sebevražedných atentátníků nebo v Gaze vyráběnými raketami Kásam s dostřelem deset kilometrů. Jejich četnost se zvýšila po zahájení druhé intifády po roce 2000.  

Izrael, který do té doby žádal po Jásiru Aafatovi přísný zásah proti Hamásu a Islámskému džihádu včetně uvěznění jejich vůdců, už v opatřeních nekončil jen u zablokování hranic autonomních území. Přibylo k nim ničení domů příbuzných atentátníků a také útoky na špičky organizací. Izrael se nezaměřil jen na vojenské velitele. Tunová bomba zabila 23. června 2002 šéfa vojenského křídla organizace S. Šihádu, přičemž zemřelo 14 lidí včetně devíti dětí. Obětí útoku se stal v březnu 2004 i poloslepý invalidní duchovní vůdce Hamásu Ahmad Jásín, který byl 1. října 1997 propuštěn z vězení výměnou za dva unesené agenty Mossadu. Řízená střela ho zasáhla cestou z mešity. V dubnu byl zabit i jeho nástupce Abd al-Azíz Rantísí.

Do čela Hamásu na okupovaných územích se postavil Ismail Haníja, i když velkou roli v organizaci hrál její exilový vůdce Chálid Mišal.

V roce 2004 se však Hamás zapojil i do politiky, kterou do té doby ignoroval. Už v komunálních volbách získal třetinu hlasů a ovládl některé radnice. Zejména chudí Palestinci mu dali hlasy, protože měl i sociální program a nebyl tak zkorumpovaný a nejednotný jako Fatah, v němž jednotlivé frakce bojovaly o moc i peníze.

V lednu 2006 překvapivě vyhrál parlamentní volby a porazil Fatah. Sestavil vládu, v níž nebyl zastoupen Fatah, musel však čelit velkým problémům, zejména zastavení zahraniční podpory. Přestal dostávat peníze nejen z USA, ale i z Evropské unie, protože se nezřekl násilí a neuznal Izrael.

Hnutí Hamás je vedeno poradním shromážděním, jehož nejznámějšími členy na okupovaných územích byli právě zabití Abd al-Azíz Rantísí a šajch Ahmad Jásín.