Duchovním vůdcem palestinského hnutí Hamás byl invalidní poloslepý šajch Ahmad Jásín, kterého 22. března 2004 zabila raketa hellfire vypálená z izraelského vrtulníku.
 
Palestinský náboženský vůdce se narodil ve městě Aškelon, které nyní leží v Izraeli, ovšem před druhou světovou válkou bylo na území Palestiny pod britskou správou. Narodil se zřejmě v roce 1937 nebo 1938, i když v pase měl napsáno, že se narodil v roce 1929. 

Od dvanácti let byl invalidní následkem úrazu při sportu. Protože byl odkázán na invalidní vozík, nezbylo mu než se věnovat studiu. Získal stipendium na islámské univerzitě al-Azhar v Káhiře.  Po ukončení studí pracoval jako učitel a kazatel.

Právě na univerzitě v Káhiře, místě vzniku Muslimského bratrstva, se formovaly Jásínovy politické postoje vycházející z atmosféry porážky a pokoření Palestinců. Šajch Jásín věřil, že Palestina náleží islámu, chtěl vytvořit islámský stát na celém jejím území. Tvrdil, že žádný arabský vůdce nemá právo vzdát se jediné pídě palestinské půdy.

Stal se proto politicky aktivním v palestinské větvi Muslimského bratrstva. V roce 1973 založil Islámské centrum v Gaze, které brzy dostalo pod svoji kontrolu všechny náboženské instituce. Po vypuknutí palestinské intifády stál v roce 1987 spolu s Abdalem Azízem Rantísím u zrodu hnutí Hamás, které tvořili především mladí radikální členové bratrstva.

V roce 1989 Izraelci Jásína zatkli za zorganizování vraždy Palestinců, kteří údajně kolaborovali s izraelskou stranou. Obviněn byl též z toho, že nařídil exekuci dvou zajatých izraelských vojáků. Za to byl odsouzen na doživotí. Zbytek života však v cele nestrávil, na svobodu se dostal 1. října 1997 , když byl s Jordánskem vyměněn za dva izraelské agenty, kteří se pokusili zabít jiného vysokého představitele Hamásu, Chálida Mišala, ale selhali.

Zdravotní stav Jásína, který se stal jedním ze symbolů palestinského odporu, se ve vězení zhoršoval, přestal vidět na jedno oko a také ztrácel sluch. Po propuštění se Jásín stal vůdcem Hamásu.

Pro mladé Palestince zklamané neúspěchem mírových nadějí představoval velký vzor. Zůstal však nekompromisní v otázce míru. "Takzvaná mírová cesta není mírem a není náhradou za džihád a odpor," opakovaně tvrdil.

Podporoval útoky na Izrael včetně sebevražedných atentátů, jejichž vlna zasáhla Izrael po vypuknutí druhé intifády.  Atentátníkům říkal, že lidé, kteří ztratí život v boji za svobodnou Palestinu, dosáhnou mučednictví.

Izrael 13. června 2003 naznačil, že Jásín „nemá imunitu“ a mohl by se stát cílem útoku. Izraelský stíhací bombardér F-16 shodil 6. září 2003 čtvrttunovou bombu na dům, kde se nacházel. Izrael potvrdil, že duchovní vůdce Hamásu byl terčem útoku, ovšem vyvázl jen s lehkými zraněními.

Ze svých radikálních názorů však neslevil. Když se 14. ledna na hraničním přechodu Erez odpálila matka dvou dětí Rím Sálih Rašíová a zabila čtyři další lidi, Jásín s potěšením řekl: „To je nový vývoj v odporu proti nepříteli, který se bude stupňovat, dokud neodejde z naší země a vlasti."

Jásín, který říkal, že je možné buď vyhrát nebo se stát mučedníkem, se nakonec mučedníkem stal, když jej při cestě z ranní modlitby 22. března 2004 zabila izraelská raketa vypálená z vrtulníku. Statisíce lidí vyšly po útoku do ulic, Hamás vzápětí přislíbil Židům tvrdou odplatu. "V případě mé vraždy se tisíce Ahmadů Jásínů narodí," to bylo oblíbené Jásínovo motto.

Jásína nahradil v čele Hamásu Abdal Azíz Rantísí, ovšem i ten se stal 17. dubna obětí izraelského útoku.