Milan Kundera

Český literární svět se letos točil hlavně kolem Milana Kundery, Vladimíra Körnera a Petra Šabacha, punc světovosti mu dodala návštěva nositele Nobelovy ceny Wole Soyinky. Velký zájem stále budí vydávání spisů Gabriela Garcíi Márqueze.   

Jednou z deseti významných událostí české literatury byla skutečnost, že v pátém ročníku soutěže O Cenu Magnesia Litera zvítězila fotografická publikace Jana Reicha Bohemia. Ukázalo se tak, že vítězem soutěže, která přispívá k popularizaci české literatury, se opět stala kniha mající s básněmi či prózou vztah jen symbolický. (více na Novinkách)

S loňskou výjimkou beletrizovaného příběhu Jana Nováka Zatím dobrý o bratřích Mašínových a studené válce porotce žádná kniha veršů ani prózy neoslovila natolik, že by jí dali hlavní cenu.

Za druhou událost bych označil postupné doplňování Spisů Gabriela Márqueze v Odeonu. I když jde o „starší“ romány či novely Všechna špína světa, Plukovníkovi nemá kdo psát či Zlá hodina (více na Novinkách), čtenář dostal v jednom roce tři působivé prozaické knihy dokládající rostoucí umělecké mistrovství nositele Nobelovy ceny z roku 1982.

Za třetí bych připomněl návštěvu nositele Nobelovy ceny z roku 1986, nigerijského autora Wole Soyinky během Festivalu spisovatelů Praha. Jeho překladatel Vladimír Klíma, který uvedl řadu afrických autorů, ho předtím bezvadně představil. (více na Novinkách)

Za čtenářskou literární událost bych potom označil novelu Petra Šabacha Občanský průkaz. Po vesele nostalgických vzpomínkách, které popularizovaly filmy režiséra Hřebejka, je to hořký až bolestný příběh jedné generacce, i když se člověk má potřebu usmívat. Ovšem jen do posledních deseti stránek, kdy úsměv zmrzne. (více na Novinkách)

Páté místo „obsadil“ Milan Kundera s postupně vydávanými esejemi, letos to byl Kastrující stín svatého Garty, na první pohled těžko pochopitelný titul, ale jde o dílo Franze Kafky, respektive cenzurní zásahy Maxe Broda, který z plnokrevného autora učinil redigováním rukopisů i korespondence bezpohlavního, „jen“ excistenciálně uvažujícího intelektuála. Nechovejte se tu jako doma, příteli je další esej uvažující na téma autorské svobody. (více na Novinkách)

Podruhé česky – poprvé v exilu u Škvoreckých – vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí. Opět téma k diskusi, tentokrát snad jen literární bez přesahů, zda kdysi autor napsal báseň o Juliu Fučíkovi. I po téměř čtvrtstoletí událost.

Sedmé místo – Cena Jaroslava Seiferta Ivanu Magoru Jirousovi. Jak řekl na předávání Václav Havel: „Že je Magor básník, jsem věděl dřív než vaše porota i nadace.“

Osmé místo: státní cena za literaturu Vladimíru Körnerovi a je jedno, že za vydávané spisy. (více na Novinkách)

Se zájmem jsem si přečetl obsáhlé rozhovory nazvané prostě Karel Kryl, které doplňují pětisvazkové spisy vydávané v Torstu. Zaujal mě i román Michaela Crichtona Říše strachu. Dobrodružný příběh, ovšem s vážnou úvahou, zda je oteplování planety věc reálná či nátlak jakési – ať už průmyslové či ekologické – lobby.