Stažení z pásma Gazy 2005

Naděje na vyhlášení samostatné Palestiny přinesl rok 2005. Izrael se v polovině srpna se začal jednostranně stahovat z pásma Gazy, kde mělo domovy 8500 osadníků. Poslední izraelský voják Gazu opustil 12. září, tím skončila osmatřicetiletá okupace tohoto území.

Proti plánu izraelského premiéra Ariela Šarona  do poslední chvíle protestovala část osadníků i radikální Židé. Aby Šaron svůj plán vůbec prosadil přes odpůrce ve vlastní straně Likud, musel se spojit ve vládě s opoziční Stranou práce Šimona Perese.

Počátkem února se po čtyřech letech setkali palestinský prezident Mahmúd Abbás, který nahradil ve funkci zesnulého Jásira Arafata, a izraelský premiér Ariel Šaron. Dohodli se na vzájemném příměří: Palestinci ukončí násilí a Izrael vojenské akce. Izrael předá do palestinských rukou správu nad pěti městy na Západním břehu Jordánu.

V červenci zesilovaly střety izraelských pořádkových sil s ortodoxními Židy, kteří odmítali stažení a snažili se proniknout do pásma, aby zabránili odchodu osadníků. Stovky obyvatel nakonec odešly dobrovolně, ale polovina původního počtu, asi 4000, se rozhodla vzdorovat. Osadníci dostali ultimátum odejít do 16. srpna. Následující ráno nastoupili vojáci a začali osady vyklízet násilím. Při evakuaci bylo nasazeno na 40 000 vojáků a policistů.

Při samotném vyklízení se odehrávaly srdcervoucích scény, kdy vojáci museli násilím odvádět rodiče s dětmi z jejich domů i vyvádět osadníky ze synagog. Na protest proti stažení se na jihu Izraele upálila 54letá žena.

Premiér Šaron v televizním projevu se smutkem v hlase přiznal, že ani on nemůže sledovat záběry z nucené evakuace bez pláče. "Zlomilo mi to srdce, když jsem to viděl." Znovu ale obhajoval své rozhodnutí. "Věřím, že přes všechny těžkosti z toho vyjde Izrael silnější." Osadníky a radikály vyzval, aby neútočili na ozbrojené složky. "Útočte na mě. Já jsem za odsun odpovědný.“

Evakuace skončila 23. srpna. Po evakuaci následovala demolice domů. Odsun skončil 12. září, vojáci stáhli vlajku a uzavřeli přechod Kisufim. Do opuštěných osad vtrhly tisícovky triumfujících Palestinců, kteří zapalovali synagogy a rozbíjeli to, co zůstalo v troskách osad.

Ani odchod osadníků však neukončil střety. Dva týdny po odchodu militantní hnutí Islámský džihád a Hamás začala z území Gazy opět ostřelovat Izrael raketami Kásám. Izrael v odvetě provedl několik náletů na cíle v pásmu.

Další problém přinesly volby na palestinských územích, v nichž v lednu 2006 překvapivě zvítězil radikální Hamás, který Izrael a USA označují za teroristickou organizaci. Protože Hamás neuznal Izrael a nevzdal se násilí, přestali Palestinci dostávat podporu ze zahraničí.

 

Pokračování historie - další kapitola: Cedrová revoluce »