Pane velvyslanče, co se stalo 27. září, kdy propukly boje?
Už před 27. zářím zahájila Arménie agresi, začalo to v červenci, kdy Arménie zahájila útok na území Ázerbájdžánu v oblasti, která je daleko od Náhorního Karabachu. Ázerbájdžán, který vždy dodržoval příměří (z roku 1994), čekal, že by mohlo dojít ke střetu na okupovaném území, ale naneštěstí jsme ho neočekávali daleko od něj. Později se ukázal důvod agrese – plynovod z Baku do Tbilisi a další mezinárodní tranzitní energetické projekty mají procházet touto oblastí. Cílem bylo poškodit mezinárodní reputaci Ázerbájdžánu a ohrozit tyto mezinárodní projekty. Druhým důvodem, proč jsme čekali agresi, byly provokativní akce vůči Ázerbájdžánu, kdy přijel nesčetněkrát do Náhorního Karabachu arménský premiér Nikol Pašinjan a řekl, že Karabach je arménský. Během posledních dvou let vláda Pašinjana v rozporu s mezinárodním právem přesídlovala arménské rodiny ze Sýrie a Libanonu na okupovaná území Ázerbájdžánu.
Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev na posledním zasedání Valného shromáždění OSN varoval mezinárodní společenství, že Arménie se připravuje na novou válku, a žádal je, aby zastavilo arménskou agresi. Výsledkem těchto příprav bylo to, že arménská armáda zahájila 27. září tuto válku. Ázerbájdžánská strana začala bránit své obyvatele a infrastrukturu, a ázerbájdžánské síly proto podnikly protiofenzívu, aby zastavily tuto agresi. Když válka začala, tak musí mít výsledek.
Co se odehrálo během prvního měsíce války?
Ázerbájdžánská armáda vyčistila velkou část území v oblasti od arménských sil. Myslím si, že buď Arménie přijme porážku a stáhne se a posadí se k jednacímu stolu, nebo ázerbájdžánská armáda zcela osvobodí od arménských sil své území, jak je uznává mezinárodní společenství.
Jakou roli mají v konfliktu turecké zbraně, zejména drony Bayraktar?
Ázerbájdžánská armáda není ta, kterou jste mohli vidět na počátku devadesátých let. Po kolapsu SSSR Ázerbájdžán musel postavit armádu a toho využila Arménie, která okupovala část Ázerbájdžánu. Ale během posledních 20 let se ázerbájdžánští vojáci vzdělávali na tureckých vojenských školách, a jak víte, turecký systém je kompatibilní s NATO. Proto je nyní ázerbájdžánská armáda adaptovaná na standardy NATO. V posledních letech Ázerbájdžán zvětšil svou vojenskou sílu, máme odlišné typy moderního vybavení a zbraní, Bayraktar je jednou z nich. Členské země NATO v čele s USA s velkým překvapením sledují vojenský úspěch ázerbájdžánských sil v poli, kde využívají nejmodernější vojenskou techniku 21. století.
Jakou roli hraje Turecko?
S Tureckem jsme bratrská země a Turecko nás v tomto konfliktu morálně podporuje, ale ujišťuji vás, že žádný turecký voják není fyzicky přítomný v zemi, protože to Ázerbájdžán nepotřebuje. Je mi velmi líto, že některá vlivná média šíří výmysly Arménů bez jakýchkoli faktů nebo důkazů, že do oblasti přišli ze Sýrie syrští teroristé, aby bojovali na ázerbájdžánské straně. Ale jak jsem řekl, máme takovou vojenskou sílu, jak co se týká lidí, tak i vybavení, že nepotřebuje stovku nebo dvě stovky takovýchto lidí. Jsou to nepodložené informace, které šíří arménská strana, aby zakamuflovala, že prohrává. Arméni zároveň chtějí těmito lžemi poskvrnit mezinárodní reputaci Turecka a chtějí zatáhnout do války některé sousední země, které vidí hrozbu v radikálních islamistech.
Je smutné, že když oficiální turečtí představitelé říkají, že podporují neporušitelnost územní celistvosti Ázerbájdžánu, tak Arménie křičí do světa, že se vrací další osmanské impérium. Turecko nejenže podporuje Ázerbájdžán v rámci jeho teritoriální integrity, ale také celosvětově v rámci právního státu a mezinárodního práva.
Je možné dosáhnout rychle příměří, i když byste neovládli zpět celé území?
O setkání obou stran se jednalo v Moskvě a ve Washingtonu, kde bylo 10., 18. a 25. října vyhlášeno humanitární příměří, aby obě strany mohly posbírat těla padlých. Arménie utrpěla těžké ztráty a těla padlých arménských vojáků stále leží v oblastech ovládaných nyní Ázerbájdžánem. Ázerbájdžánská strana s tím souhlasila. Arménská vláda bohužel nedodržela žádnou z dohod o příměří. Ihned poté začala arménská strana několikrát ostřelovat ázerbájdžánská města (dvakrát byla ostřelována Gjandža, dvakrát Barda a téměř každý den Tartar), která jsou daleko od zóny konfliktu. Zasažena byla raketami s kazetovou municí v hlavici, které jsou podle mezinárodního práva zakázány. Organizace Human Rights Watch a Amnesty International zveřejnily zprávy, které potvrzují použití kazetových raketových hlavic za strany arménských ozbrojených sil proti ázerbájdžánským civilistům. Při útocích Arménů byly zabity desítky ázerbájdžánských civilistů včetně žen a dětí a stovky byly zraněny. Zničeny byly stovky civilních objektů včetně infrastrukturních. Zabíjením civilistů porušila Arménie mezinárodní humanitární právo a Ženevskou úmluvu z roku 1949. Doufáme, že mezinárodní společenství na tyto zprávy zareaguje.
Kdy jste ochotni přerušit boje?
Arménie neokupuje jen Náhorní Karabach, ale také sedm dalších regionů Ázerbájdžánu. Aby se dosáhlo mírového řešení, byla ustavena Minská skupina. V roce 1993 se o tomto konfliktu jednalo čtyřikrát na Radě bezpečnosti OSN a byly přijaty čtyři rezoluce. Ve všech je jasně napsáno, že arménské síly okupují ázerbájdžánské území, a ve všech bylo uvedeno, že se mají z těchto okupovaných území stáhnout. Jinak řečeno Arménie byla mezinárodním společenstvím označena za agresora. Tyto rezoluce jsou právně závazné. Naneštěstí se Minská skupina od roku 1992 do roku 2020 neukázala jako příliš funkční. Ázerbájdžán přijal všechny návrhy Minské skupiny, ale po konci vlády (arménského prezidenta) Levona Tera-Petrosjana (v roce 1998) byly vždy odmítnuty arménskou stranou.
Ázerbájdžán se třicet let snažil vyřešit konflikt mírově v duchu mezinárodního práva a norem. Arménské vojenské síly by se měly stáhnout z okupovaných území, jeden milion vnitřně vysídlených osob by se měl vrátit do svých domovin, ázerbájdžánští obyvatelé by se měli vrátit do Náhorního Karabachu a pak by se měl projednat status Náhorního Karabachu, ovšem v rámci Ázerbájdžánu a jeho teritoriální integrity. Arménská strana s tím bohužel nesouhlasí. Mají jen dvě řešení – buď by měl být Náhorní Karabach nezávislý, nebo by se měl spojit s Arménií. Jestliže arménské ozbrojené síly neodejdou, protože tu jsou jen dvě možnosti, jak spor vyřešit, a pokud to nebude mírovou cestou, tak poté bude válka pokračovat. Není tu jiné řešení.
Ázerbájdžánská společnost je frustrovaná neúspěšnými jednáními, protože za třicet let jsme se neposunuli ani o metr kupředu. To je postoj ázerbájdžánských občanů. Sto tisíc lidí je připraveno bojovat za osvobození okupovaného území, protože na to roky čekají. A není tu žádná naděje na efektivní mírové řešení, ázerbájdžánská komunita pozorovala přístup všech mezinárodních organizací k tomuto konfliktu, jak nejsou schopny problém vyřešit. Naneštěstí nevidíme žádný upřímný přístup vyřešit situaci, a proto chce ázerbájdžánská populace vyřešit tento problém sama. Vyřešíme tuto situaci. Preferujeme samozřejmě mírové řešení.
Skutečně si myslíte, že je možné změnit Náhorní Karabach v mozaiku národů, kdy se střídají ázerbájdžánské a arménské vesnice?
Ano, naší ambicí je vrátit tam mír. Ázerbájdžán je multikulturní a etnická a náboženská rozmanitost je v něm patrná ve všech oblastech. Lidé, kteří žijí v Náhorním Karabachu, jsou občané Ázerbájdžánu, a je povinností Ázerbájdžánu se o všechny své obyvatele starat bez ohledu na víru nebo etnicitu. Arméni jsou oběťmi, jsou vězni arménského politického zřízení. Před konfliktem žili Arméni a Ázerbájdžánci v míru a v přátelství. Momentálně, mimo Náhorního Karabachu, 30 000 etnických Arménů žije poklidně v ázerbájdžánských městech. Pro ázerbájdžánský lid nejsou Arméni nepřátelé.
Je tu ale jedna podmínka, oblasti by měly být osvobozeny od arménských ozbrojených si. A jsou pro to dvě cesty – nabídli jsme mírovou, že se stáhnou, takže nikdo nebude ani na jedné straně umírat. Ale pokud jsou proti, nemáme jinou možnost než mír prosadit silou, osvobodit tyto oblasti ázerbájdžánskými silami. A naše akce jsou podloženy mezinárodním právem na osvobození okupovaných území. Není to separatistický režim, je to arménská okupace. Naším přáním je, aby mezinárodní společenství zatlačilo na Arménii, aby se stáhla.
Plánujete uznat arménskou genocidu, jak to udělal český parlament?
Když se zhroutila osmanská říše, žilo tam mnoho národů a mnoho z nich trpělo, nejen Arméni. A na území dnešního Turecka nežilo ani 1,5 milionu Arménů. Je tedy absurdní, aby Osmani zabili 1,5 milionu Arménů. Nemůžete uznat, že Turci zabili 1,5 milionu Arménů, když jich tam tolik nežilo. Pro některé státy je to důkazy nepodložená politická zbraň, jak vytvořit tlak na Turecko. Chtěl bych vyzdvihnout jednu důležitou věc. Momentálně sto tisíc etnických Arménů s tureckým občanstvím žije v Turecku. Navíc více než sto tisíc arménských občanů přichází do Turecka kvůli lepším životním podmínkám. Asi byste souhlasil, že pokud by turečtí občané měli nepřátelský postoj vůči Arménům, tyto podmínky by nebyly umožněny tureckou vládou. Turecká vláda opakovaně nabídla, aby se otevřely turecké archívy pro arménské a turecké historiky.
Nechme je debatovat, ať rozhodnou historici, protože o genocidě mají rozhodovat historici, a ne politici kvůli politickým ambicím. A v devadesátých letech bylo mnoho nevinných zabito Armény. Ve vesnici Chodžaly, která je v oblasti Náhorního Karabachu, Arméni spáchali genocidu a zabili za jeden den 613 lidí, civilistů, starých lidí, žen a dětí a těhotným rozřezávali břicha. Pokud se během první a druhé světové války tyto a další události odehrály při absenci norem a principů mezinárodního práva v mezinárodních vztazích, při absenci tak vlivného orgánu, který dohlíží na světový pořádek, jako OSN, došlo na konci dvacátého století před očima celého světa k masakru v Chodžaly, který bývá označován za Srebrenici Kavkazu. A nyní Arménie střílí zakázané rakety na ázerbájdžánská města vzdálená 100 kilometrů od válečné zóny a zabíjí mnoho civilistů. Svět, který žije podle dvojího metru, o tom mlčí. Jsme si jisti, že lidé, kteří se tohoto násilí dopouštěli, budou souzeni a spravedlivě potrestáni.