Nehody kamiónů blokují dálnice stále častěji

Cesta po nejdelší české dálnici D1 je rok od roku větším dobrodružstvím. Těžko najít člověka, který by služeb tohoto asfaltově betonového hada alespoň jednou v roce nevyužil. Ať už jako řidič nebo jako cestující.

Je všeobecně známo, že z Prahy do Brna, případně opačně, se za běžných podmínek dá po této spojce dojet asi za dvě hodiny, pokud si na ručičce tachometru budeme plus mínus hlídat povolené rychlostní limity a dáme si jednu relaxační přestávku. V posledním roce však zní odhad dvou hodin na cestu jako sen.

Dé jednička se stala vděčným tématem pro média, neboť jestliže se v okurkové sezóně nikde nic neděje, tady vždy ano. Nehody, zácpy, kolony, opravy, zúžení, a v neposlední řadě výstavba mýtných bran. Pestrá škála příčin, kvůli kterým se rozplývá sen o dvou hodinách cesty a jejím pohodovém průběhu.

Od jara bylo téměř nemožné, projet dálnicí bez zdržení. Řidiči si po letech zvykli, že přetížená silnice se musí opravovat, na co se však zvyká špatně je fakt, že na většině komunikace se jezdí jen v jednom pruhu. Ne kvůli stavebním pracím, ale z mnohem méně „konstruktivního“ důvodu. V pravém pruhu jedou kamióny, nikdo jiný si do něj netroufá. Nehody kolosů často zablokují dálnici ve všech pruzích na několik hodin, jak se ukázalo například v srpnu na 52. kilometru dálnice (více na Novinkách).

Kamióny se staly smutnými hrdiny našich silnic. Je jich tolik, že tvoří souvislého, pomalu se sunoucího hada od Prahy až na Moravu. Opravdové blaho pak řidiči těchto kolosů zažívají, mohou-li ve stoupání začít předjíždět svého pomalejšího kolegu. Bouřící se řidiči nižších aut jsou jim spíš pro smích.

Po nehodách se z dálnic stávají spíše parkoviště

V druhé polovině roku přišla bonusová atrakce, a to výstavba mýtných bran. Tento projekt přinesl další úkazy. U všech nájezdů a výjezdů během týdne vznikla rychlostní omezení a rádoby zúžení, na kterých se ovšem pracovalo jen velmi sporadicky. Zúžení však trvalo neustále a kolony byly na denním pořádku. V kolonách se mačkaly plechy... lámaly kosti.... Přesně taková situace nastala i 10. října na 185. kilometru (více na Novinkách).

Společnost stavějící mýto se dušovala, že bude na branách pracovat hlavně v noci, kdy je provoz menší. V praxi to vypadalo asi tak, že celá republika měla podle kalendáře i hodin dopravní špičku pracovního dne, jenom stavbaři mýta měli na svých hodinách víkendovou půlnoc. Jak jinak si vysvětlit, že nezbytné krátkodobé uzavírky obou pruhů dálnice probíhaly za bílého dne.

Snad právě tyto brány, díky kterým se od začátku příštího roku začne mýtné vybírat, vnesou na dálnici trochu větší řád. Snad peníze, které z nich stát bude mít, přispějí ke znatelnějším opravám dálnice a cesta z Brna do Prahy a opačně, nebude zvlášť v částech, kde jsou místo asfaltu betonové panely, klokotajícím dobrodružstvím, při němž trpí jak auto, tak řidiči.