Izraelský vpád do Libanonu a vyhnání OOP

Napětí na izraelsko-libanonské hranici se opět vyhrotilo na počátku osmdesátých let. Organizace pro osvobození Palestiny, která měla v Libanonu asi 15 až 18 tisíc svých bojovníků,  porušovala příměří z roku 1978 - pokračovala v ostřelování Izraele. Izrael v odvetu podnikal nálety na Libanon i na Sýrii, jejíž vojáci v roce 1981 bojovali s maronitskými falangisty.

Situace se vyostřila po několika atentátech a útocích na jaře 1982. Krize vyvrcholila v půlce roku, 3. června se pokusila palestinská teroristická skupina abú Nidala zabít izraelského velvyslance ve Velké Británii Šloma Argova. V následujících dvou dnech podnikl Izrael nálety na pozice OOP a na Bejrút. Palestinci odpověděli raketovým útokem, 6. června proto překročily izraelské pozemní síly na třech místech hranici s Libanonem a zahájily operaci Mír pro Galileu. Obsadily třetinu Libanonu včetně města Tyr. O týden později obklíčil Izrael Bejrút, kam ustoupilo 11 500 členů OOP a 2 700 syrských vojáků. Snaha Sýrie o protiakci se nepovedla, ve velké letecké bitvě v údolí Bikáa sestřelili 11. srpna izraelští piloti přes 80 syrských letadel.

Protože obklíčení Bejrútu ze strany Izraele trvalo, nejvyšší představitel OOP Jásir Arafat se rozhodl pro evakuaci svých bojovníků. Pod dozorem mezinárodních sil bylo z Bejrútu evakuováno do 1. září na 12 000 palestinských bojovníků, kteří si mohli ponechat své zbraně.  Bejrút opustil i Jásir Arafat, 30. srpna odjel do Tunisu, kam se přemístil hlavní stan OOP.

Ani odchod palestinských bojovníků však mír nezajistil, v srpnu zvolený křesťanský prezident a velitel Falangy Bášir Džamáíl zahynul 14. září, když vybuchla bomba v sídle Falangistické strany. Falangisté se rozhodli pro odvetu, na území kontrolovaných Izraelem vtrhli do palestinských uprchlických táborů Sabra a  Šatíla, kde povraždili stovky Palestinců, možná jich byly až 3000.

Kvůli tomu byl tvrdě kritizován i ministr obrany Ariel Šaron a náčelník štábu Rafael Eitan, falangisté Palestince zmasakrovali na území kontrolovaným Izraelem, aniž by proti tomu izraelští vojáci zasáhli. Oba navíc den po atentátu bez souhlasu kabinetu rozhodli o obsazení západní části Bejrútu. V Izraeli se konaly protiválečné demonstrace a vyšetřující Kahanova komise učinila za masakr politicky zodpovědného právě Šarona.

Mezinárodní společenství se snažilo napětí urovnat. Do země, v jejímž čele stanul Báširův bratr Amín, se vrátily mezinárodní jednotky. Pokračovala i jednání o příměří a 17. května 1983 Libanon, Izrael a USA podepsaly dohodu o izraelském stažení, které bylo podmíněno odchodem syrské armády, což ovšem Sýrie odmítla. Pod syrským tlakem Libanon dohodu v roce 1984 vypověděl. Stahování izraelských jednotek, zahájené v srpnu 1983 však pokračovalo. Poslední izraelské jednotky odešly z Libanonu v roce 1985, židovský stát si ale až do roku 2000 ponechal desetikilometrové nárazníkové pásmo při hranicích, protože pokračovaly střety na hranicích, především s militantním Hizballáhem, jenž nahradil OOP.  Izrael v nich podporoval křesťanskou Jiholibanonskou armádu.

V samotném Libanonu však nadále pokračovala občanská válka.

Pokračování historie - další kapitola: Intifáda »

Pokračování dějin Libanonu: Konec války v Libanonu »