O viru
Stavba viru
Chřipkové viry o velikosti 80 až 120 nanometrů patří mezi obalené RNA viry. Nositelem genetické informace není od lidí známá DNA, ale jednodušší lineární jednořetězcová negativní segmentovaná RNA, proto se označují -ssRNAviry. Mají osm fragmentů RNA u typu A a B a sedm u typu C. Stejně jako u dalších virů se jedná o nebuněčné živé organismy s jednoduchou stavbou.
Struktura viru
zdroj: Novinky.cz s použitím Profimedia.cz
Segmenty RNA jsou navázány na molekuly nukleokapsidového proteinu (NP-proteinu). Molekuly matricového proteinu M1 pak vážou k nukleokapsidu vnější ochrannou tukovou (lipoproteinovou) dvouvrstvu. Na vnější straně tukového obalu jsou glykoproteiny, které mohou narušovat buňky napadené virem. Jedná se o hemaglutinin (H) a neuraminidázu (N). Hemaglutinin slouží přichycení viru na povrch napadené buňky, neuraminidáza narušuje viskozitu hlenu a umožňuje viru proniknout do napadené buňky, kde se pak replikuje jeho RNA.
Virus chřipky
zdroj: Smittskyddsinstitutet
Replikace viru
Viry se reprodukují v napadených buňkách v dýchacích cestách nositele. Virus nejprve přilne k hostitelské buňce plicního epitelu. Kapsin viru obalený tukovým obalem, jenž je hostitelského původu, naruší membránu napadené buňky a pronikne do ní.
RNA putuje do buněčného jádra, kde probíhá její replikace. Společně s kopírováním genetické informace se podle nových vzorů začínají tvořit i obaly budoucích virů, které jsou tvořeny z napadené buňky. Nová vlákna RNA a ostatní nově tvořené komponenty putují k povrchu buňky, kde se formují v nové viry a opouštějí buňku.
Buňka postupně zaniká. Už navázání viru na buněčnou membránu mění její vlastnosti a funkci. Virové bílkoviny se včleňují do povrchu buňky a imunitní systém považuje pozměněné buňky za cizorodé. Svými obrannými mechanismy je infikovaný organismus napadá a likviduje.
Typy chřipkových virů
Chřipkové viry základních tří typů A, B a C se dále klasifikují podle povrchových proteinů hemaglutininu (H) a neuraminidázy (N). U typu A bylo zjištěno celkem 15 podtypů hemaglutininu a devět podtypů neuramidázy, zatímco u viru typu B existuje jen jeden podtyp H a N.
Chřipkové viry napadají řadu živočichů. U vodních ptáků, kteří slouží jako rezervoár, se vyskytují všechny kombinace hemaglutininu a neuraminidázy.
U hrabavé drůbeže se vyskytuje nebezpečnější subtyp H5, přičemž ptačí chřipka H5N1 je přenosná i na člověka, kterého může zabít, a méně nebezpečný H7. Oba vyvolávají tzv. klasický mor drůbeže.
Viry typu A napadají i řadu savců včetně člověka. Vyskytují se mimo jiné u prasat (H1N1 a H3N1), norků (H10N4), koní (H7N7 a H3N8), tuleňů (H7N7 a H4N5) i velryb (H1N1). Přenést se však mohou i na kočky včetně těch velkých.
Virus chřipky typu A - H1N1 - prasečí chřipka
zdroj: Profimedia.cz
Proměny viru
Viry se rychle proměňují, dochází u nich ke dvěma změnám genetického materiálu. Jedním je drobný antigenní posun, druhým pak radikální změna, označovaná jako antigenní zvrat.
Antigenní posun vzniká při nahromadění drobných mutací obvykle charakteru nukleotidových substitucí ve virovém genomu. I když jsou antigenní vlastnosti pozměněny jen nepatrně, tak jsou viry imunitním systémem hostitele obtížně rozpoznávány. Antigenní posun umožňuje opětovnou infekci osob, které už prodělaly nákazu daným subtypem viru. Kvůli tomu se musí pro každou chřipkovou sezónu připravovat nová vakcína. U virů se proto také vždy uvádí i rok, kdy se daný subtyp vyskytl, protože antigenní posun mění každoročně jeho vlastnosti.
Závažnější je antigenní zvrat, kdy se náhle zásadně změní antigenní vlastnosti viru. Po antigenním zvratu virus chřipky disponuje buď novým subtypem hemaglutininu, nebo novým subtypem hemaglutininu i neuraminidázy. Nový virus je antigenně odlišný od dříve se vyskytujících chřipkových virů v lidské populaci, protože nemohl vzniknout jejich mutací a rekombinací.
zdroj: Reuters/Michaela Rehle