Kořeny napětí v Kosovu
Spor o Kosovo má hluboké kořeny sahající do 14. století. Po porážce s Osmanskou říší v bitvě na Kosovu poli roku 1389 tehdy neobyčejně vyspělé srbské království ztratilo Kosovo, které bylo jeho kolébkou, a samo postupně přešlo do područí Osmanské říše.
Koncem 17. století, po porážce jednoho z řady protitureckých povstání, nastal masový odchod Srbů z Kosova, kde je se souhlasem turecké moci nahradili většinou muslimští Albánci.
Oblast Srbové znovu ovládli až po vzniku Jugoslávie v roce 1918. Tehdy se začali do Kosova opět vracet a mezi světovými válkami tvořili téměř dvě třetiny obyvatelstva.
Během 2. světové války většina Kosova připadla k tzv. Velké Albánii pod italskou správou. Po druhé světové válce se Kosovo opět stalo součástí Jugoslávie. Mělo status autonomní oblasti v rámci SFRJ. Podíl Albánců na populaci provincie tvořil v té době 35-40 procent.
V roce 1974 byla autonomie Kosova zakotvena v nové ústavě. Kosovo získává vlastní ústavu, sněmovnu a vládu. Rozhodující funkce obsazují Albánci, jejichž počet i díky obrovské porodnosti prudce roste a blíží se k 70 procentům populace Kosova.Radikalizují se a požadují změnu statutu Kosova na svazovou republiku s právem odtrhnout se od Jugoslávie.
Roku 1981 propukly v Prištině národnostně motivované nepokoje ústící v řadu mrtvých následné represe státních orgánů. Zároveň přibývá stížností kosovských Srbů na útlak ze strany autonomních orgánů, které jsou zcela v rukou místních Albánců. Tisíce Srbů dobrovolně i pod přímým nátlakem Kosovo opouštějí.
Na konci 80. let dosáhl podíl Albánců už 80 procent. Srbové, kteří zůstali, žádají Bělehrad o zákrok. Reakcí je nová srbská ústava. Ta v roce 1989 ponechala Kosovu územní a kulturní autonomii, ale odebrala mu atributy státu. Po nové vlně nepokojů roku 1990 srbský parlament zrušil i autonomní status Kosova.
Chat s Jiřím Dienstbierem
Srbská provincie Kosovo v neděli 17. února 2008 jednostranně vyhlásila samostatnost. USA a hlavní státy EU Kosovo uznaly, Srbsko a Rusko to odmítají. Podle bývalého ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera je vyhlášení nezávislého Kosova krokem proti evropské integraci a Praha ji neměla uznat. Přirovnání k mnichovské dohodě nepovažoval za nijak přehnaná.
„Odtržení území státu pro to, že na něm žijí lidé mluvící jiným jazykem, je srovnatelné s odtržením československého pohraničí po mnichovské dohodě. Už proto bychom se neměli na opakování Mnichova podílet,“ uvedl Jiří Dienstbier, který byl v letech 1998 - 2001 zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro Federativní republiku Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko.
V komisi působil právě v době, kdy začal exodus kosovských Albánců, kvůli kterému NATO v roce 1999 podnikalo dva měsíce nálety na Federativní republiku Jugoslávie, které vládl Slobodan Miloševič, a kterou tehdy tvořily Srbsko a nyní už samostatná Černá hora.
Podle Diensbiera by Praha neměla jednostranně vyhlášenou nezávislost Kosova uznat. „Uznat Kosovo bychom neměli. Přinejmenším proto, že je to v rozporu s mezinárodním právem," uvedl a dodal, že názor prezidenta Václava Klause, že by se Kosovo nemělo uznat, považuje za rozumný. Zdůraznil i význam postoje České republiky. Pokud by Kosovo neuznala, mělo by to velkou váhu, neboť Česká republika se nepotýká s problémem separatistů.
Upozornil i na skutečnost, že zejména na Srby obývaném severu Kosova se nacházejí ložiska surovin. "Také proto kosovští Albánci vášnivě touží se zmocnit tohoto teritoria," uvedl bývalý ministr zahraničí.
Předpovídat další vývoj však podle něj není v tuto chvíli možné. Stejně tak jako důsledky tohoto kroku, protože se otevřela Pandořina skříňka. Po vyhlášení nezávislosti Kosova separatisté na celém světě získali inspiraci a o nezávislosti už uvažují ve Španělsku nejen Baksové, ale také Katalánci, stejně jako frankofonní Kanaďané v Quebeku.
Upozornil též na paradox, že dvoumiliónové Kosovo tuto šanci mělo, zatímco 40 miliónů Kurdů ne.
Chat proběhl 21.2. 2008 na Novinky.cz
- Jiří Dienstbier patří k předním představitelům disentu, byl mezi prvními 250 signatáři Charty 77. Už v roce 1979 ho s Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou a Otkou Bednářovou poslal režim na tři roky do vězení za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
- Po vzniku Občanského fóra v listopadu 1989 se stal mluvčím jeho koordinačního centra, 10. prosince 1989, se stal ministrem zahraničí.
- Do rozdělení Československa byl místopředsedou vlády a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF a později za Občanské hnutí.
- V letech 1994 až 2000 byl také osobním zástupcem prezidenta Václava Havla ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro multilaterální spolupráci a reformu OSN (1994-2000).
- Byl v letech 1998-2001 zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko.
- Jiří Dienstbier starší zemřel 8. ledna 2011.
Rozhovor se srbským velvyslancem v ČR Vladimirem Verešem o Kosovu
Jak vnímáte vyhlášení nezávislosti Kosova, které je zřejmým porušením rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 a zřejmě také principu nedotknutelnosti hranic?
Především jako porušování základních principů mezinárodního práva a podrývání samotných základů, na nichž spočívají současně mezinárodní vztahy. Tento akt je v rozporu nejen s uvedenou rezolucí, ale také se samotnou Chartou OSN a Závěrečným aktem OBSE z Helsinek z roku 1975. V politickém smyslu to povede k destabilizaci Balkánu, ale i k vážným problémům v jiných částech světa.
Jakým způsobem bude Srbsko uplatňovat svou svrchovanost nad Kosovem, které považuje stále za svou součást? Je to vůbec možné bez vojenské síly, jejíž použití ale vláda v Bělehradě vyloučila?
Srbsko bude využívat politických, diplomatických a právních prostředků, které má k dispozici. Všichni obyvatelé Kosova a Metohije srbské národnosti, stejně jako i ostatní obyvatelé, pokud uznají srbský stát, budou nadále považováni za občany Srbska se všemi odpovídajícími právy. Instituce srbského státu budou přítomny v oblasti a obyvatelé, jichž se to týká, budou zapojeni do ekonomického, administrativního, zdravotního a vzdělávajícího systému Srbska. Budou se rovněž účastnit voleb, které budou v Srbsku vypsány — od prezidentských až po komunální.
Nemůže vést vyhlášení nezávislosti Kosova k dalšímu přepisování hranic na území bývalé Jugoslávie, když už Srbové v bosenské Republice srbské pohrozili vyhlášením nezávislosti?
Následky jednostranně vyhlášené nezávislosti mohou být nesmírně závažné, především ve smyslu destabilizace celého regionu.
Nebojíte, že se také o svá práva přihlásí Albánci v Makedonii?
Na tuto otázku bych mohl dát téměř stejnou odpověď jako na předchozí.
Řada zemí už nezávislost Kosovo uznala. Uplatní proti nim Srbsko nějaká opatření?
Uznání jednostranného vyhlášení Kosova a Metohije bude jistě negativně působit - a již začíná působit - na bilaterální vztahy Srbska se zeměmi, které toto rozhodnutí učinily. Z těchto zemí byli odvoláni na konzultace velvyslanci Srbska a ve vzájemných vztazích rozhodně dojde k určité stagnaci a ochlazení.
Pokud uzná Česká republika Kosovo, postihnou případná opatření i české turisty, kteří přes Srbsko jedou na dovolenou do Řecka nebo Černé Hory?
Opatření, která by vláda Srbska mohla podniknout vůči zemím, jež uznaly nezávislé Kosovo, se určitě nebudou vztahovat na turisty a jiné občany z těchto zemí. Ti mohou nadále přijíždět do Srbska stejně jako dosud, nebo jím projíždět na cestě do dalších zemí.
V Praze se konala a bude konat řada demonstrací proti odtržení Kosova od Srbska. Co pro vás tyto demonstrace znamenají?
Velice si vážíme podpory, které se nám dostává v Praze od velkého počtu občanů České republiky. Kromě demonstrací, kterých se již konalo několik, dostáváme ohromný počet dopisů, e-mailů a telefonátů, jimiž nám občané vyjadřují podporu. Bylo již podepsáno hodně petic a mezi signatáři jsou i velmi významné osobnosti politického a kulturního života ČR. Cítíme, že mnozí v České republice nezapomněli na podporu a solidaritu Srbů, Srbska a Jugoslávie z let 1938 a 1968.
Usiluje nadále Srbsko o přijetí do Evropské unie?
Srbsko se chce účastnit evropských integračních procesů a chce se stát členem EU. V tomto směru již učinilo významné kroky a tuto politickou orientaci bude zachovávat i nadále. Avšak ani jedna země nevstoupila do EU se ztrátou části svého území, a proto je pro Srbsko věcí prvořadého významu právě způsob, jaký zvolí EU k otázce Kosova a Metohije. Srbsko si přeje, aby bylo přijato do Unie s uznáním své teritoriální celistvosti.
Není z vzhledem k postupné integraci Evropy do Evropské unie jedno, že Kosovo vyhlásilo nezávislost, protože jediný rozdíl nakonec bude v tom, že do EU vstoupí dvě země a ne jedna?
Pokud je to úplně jedno, pak se nabízí otázka, proč potom některé velmi vlivné země v EU trvají na nezávislosti Kosova a Metohije. Z toho vyplývá, že je třeba jednu zemi rozdělit, aby se její části opět ocitly společně v EU. Cožpak by nebylo lepší, vycházejíce z této logiky, přijmout do EU Srbsko s autonomním Kosovem a Metohijí jako jeho součástí?
Považujete za řešení problému rozdělení Kosova na Srby obývanou severní část a Albánci obývaný zbytek?
Jsme toho názoru, že celé území Kosova a Metohije má být autonomií v rámci hranic Srbska. Srbské obyvatelstvo ostatně nežije pouze na severu, ale i v jiných částech oblasti.
Obáváte se exodu Srbů z Kosova?
Je mimořádně důležité, aby Srbové zůstali na územích, na nichž odedávna žijí. Jejich eventuální vystěhování by znamenalo definitivní porážku každé politiky, jež usilovala o nezávislé Kosovo.
Kosovský premiér Hashim Thaci slíbil, že nezávislé Kosovo bude ctít práva menšin. Je jeho prohlášení a kosovská ústava dostatečnou zárukou dodržování jejich práv zejména vzhledem k Thaciho minulosti?
S ohledem na minulost a dosavadní úlohu a činy Hashima Thaciho nemohu takovým prohlášením věřit.
Objevily se spekulace, že na severu Kosova se nacházejí suroviny, o něž mají zájem Srbové i Albánci. Myslíte si, že to mohl být jeden z důvodů urychlené vyhlášení nezávislosti Kosova?
Kosovo má velké nerostné bohatství, zvláště rud. Tato naleziště byla po léta součástí těžebního a energetického systému Srbska, které do nich daleko nejvíce investovalo. Vyhlášením nezávislosti jsou zlikvidována mimo jiné i vlastnická práva a dlouholeté investice Srbska a jeho občanů, což je také v rozporu se základními mezinárodními principy a konvencemi. Tady nejde o to, jaké je přírodní bohatství jednotlivých částí Kosova a Metohije, ale o to, zda je možné si je přivlastnit jednostranným rozhodnutím.
Alex Švamberk, rozhovor vyšel na Novinkách 29.2. 2008