Strůjce dohody s Jásirem Arafatem Jicchak Rabin se narodil se v Jeruzalémě v roce 1922.  Za své snahy o nastolení míru však nakonec zaplatil životem, dva roky po dohodě s Arafatem ho v listopadu 1995 zabil mladý židovský radikál.

Rabin, který vystudoval střední zemědělskou školu, svoji vojenskou kariéru započal v roce 1940, kdy se připojil k Palmachu, elitní jednotce ilegálních ozbrojených sil Hagana. Ve válce o nezávislost velel brigádě Harel, rozmístěné na jeruzalémské frontě. Dalších dvacet let sloužil v izraelské armádě na velitelských pozicích. Rabin zavedl do izraelské armády novou výcvikovou metodu a velitelský přístup, který se stal známým příkazem "následujte mne!". Vyvinul bojovou strategii založenou na pohybu a překvapení, která byla uplatněna při Šestidenní válce v roce 1967.

V lednu 1968 odešel z armády a krátce nato byl jmenován velvyslancem ve Spojených státech. Během svého působení ve Washingtonu významně upevnil vztahy mezi Izraelem a USA. Na jaře 1973 se těsně před vypuknutím jomkipurské války vrátil zpět do Izraele a zaměřil se na politiku. Za Stranu práce byl v roce 1973 zvolen do Knesetu a ve vládě Goldy Meirové, ustavené na jaře příštího roku, působil jako ministr práce. V červnu 1974 pak Kneset vyjadřuje důvěru nové vládě vedené samotným Rabinem. Během jeho působení v úřadu premiéra izraelská vláda dávala důraz na posílení ekonomiky, řešení sociálních problémů a posílení izraelské armády.

Od voleb v květnu 1977 do vytvoření vlády národní jednoty v září 1984 Rabin pracoval v Knesetu jako člen Strany práce a člen zahraničního a bezpečnostního výboru. V následujících vládách národní jednoty (1984-90) působil opět jako ministr obrany. V roce 1985 vystoupil s návrhem na stažení armády z Libanonu a ustavení bezpečnostní zóny pro zajištění míru v osadách podél izraelské severní hranice.

Jicchak Rabin byl zvolen předsedou Strany práce v prvních celonárodních primárkách v únoru 1992 a dovedl stranu k vítězství ve volbách do Knesetu v červnu 1992. O měsíc později sestavil v pořadí 25. vládu Izraele a stal se jedenáctým premiérem a ministrem obrany a úřadujícím ministrem pro náboženské záležitosti a sociální věci. Toto období Rabinovy kariéry charakterizují dvě významné historické události: dohoda z Osla a smlouva o míru s Jordánskem. Při úzké spolupráci s Šimonem Peresem, tehdejším ministrem zahraničí a dlouholetým osobním rivalem, vedl vyjednávání s OOP v Bílém domě v září 1993. Washingtonské rozhovory otevřely jednání o palestinské autonomii v Gaze a na některých územích Západního břehu Jordánu.

Společně s Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem obdržel v roce 1994 Nobelovu cenu míru.

4. listopadu 1995, když opouštěl masové shromáždění na podporu míru s mottem "Ano míru, ne násilí" na náměstí v Tel Avivu, byl Jicchak Rabin zavražděn židovským pravicovým teroristou. Třiasedmdesátiletý Rabin měl státní pohřeb v Jeruzalémě, kterého se zúčastnili političtí vůdci z celého světa.