Dvanáctý izraelský premiér Ehud Olmert, který se narodil 30. září 1945 v Binjamině u města Netanja, je zkušený politik, jenž zastával několik ministerských funkcí a byl dvakrát zvolen starostou Jeruzaléma.

Do premiérského křesla usedl ještě před vítězstvím strany Kadima ve volbách 28. března 2006. Od 4. ledna do 4. května 2006, kdy dostala důvěru vláda vzešlá z voleb a tvořená Kadimou, Stranou práce, Stranou důchodců a stranou Šas, zastupoval nemocného premiéra Ariela Šarona.

V čele vlády ale nezůstal až do konce funkčního období, 21  září 2008 odstoupil z postu premiéra kvůli nařčení z korupce. Byl podezřelý, že během působení v úřadu jeruzalémského starosty a později jako ministr přijal úplatky od amerického obchodníka Morrise Talanského. Olmert se hájil, že je předával státnímu zástupci. Kritizován byl i kvůli způsobu vedení vláky v Libanonu. Protože ministryně zahraničí a nová šéfka strany Kadima Cipi Livniová nedokázala sestavit vládu, která by dostala důvěru, musely se konat předčasné volby.

Edud Olmert je synem přistěhovalců z Ruska. Po většinu života zastával konzervativní názory a měl blízko k sionistům. Jeho rodiče měli blízko k sionistické straně Herut, kterou založil v roce 1948 Menachem Begin a od roku 1983 ji vedl Jicchak Šamir.

Sám byl členem mládežnického hnutí Beitar, jež vycházelo ze sionistických ideálů. Byl velkým odpůrcem mírových dohod mezi Egyptem a Izraelem z Camp Davidu, hlasoval proti jejich přijetí a následnému stažení se Sinajského poloostrova. V roce 1993 zabránil Jásiru Arafatovi v návštěvě Jeruzaléma.

Poté, co vystudoval Hebrejskou universitu, pracoval za jomkipurské války jako válečný zpravodaj. Přestože v armádě neudělal velkou kariéru, zůstal s ní spjat i v době, kdy se začal plně věnovat politice, v roce 1980 absolvoval důstojnický kurs.

V politice působí od mládí, už v roce 1973 byl zvolen do parlamentu jako nejmladší poslanec v historii Izraele, to mu bylo 28 let. O rok později vstoupil do nově vzniklého pravicového bloku Likud, na jehož vzniku se podílel vedle Menachema Begina i Ariel Šaron. Ministerskou funkci zastával poprvé v letech 1988-199O, kdy byl ministrem bez portfeje, který měl na starosti menšiny. V dalších dvou letech byl ministrem zdravotnictví.

Do parlamentu byl zvolen sedmkrát za sebou. V roce 1993 byl poprvé zvolen starostou Jeruzaléma a většina voličů ho upřednostnila i o pět let později.

V roce 2003 vedl volební kampaň Likudu a jako pravá ruka Ariela Šarona vyjednával také koaliční smlouvu. Získal post vicepremiéra a ministra průmyslu, obchodu a práce. V srpnu 2005 zaujal post ministra financí poté, co z vlády na protest proti stažení z pásma Gazy odešel Benjamin Netanjahu. Když v listopadu 2005 Šaron oznámil, že odchází z Likudu a zakládá novou stranu Kadima, Olmert byl jeden z prvních, kdo se k němu přidal.

Předsedou strany se stal 16. ledna 2006. Dovedl ji k volebnímu vítězství, byť její zakladatel ležel v komatu. Ještě v předvolební kampani Olmert zdůraznil, že během své vlády bude pokračovat ve stahování z palestinských území a pokusí se ustanovit definitivní hranice židovského státu. Jeho součástí ale zůstanou největší osady na západním břehu Jordánu a hranice bude do značné míry kopírovat bezpečnostní bariéru.