Premiérem Izraele se stal 31. března pravicový politik Benjamin Netajahu, který vede blok Likud. V čele židovského státu stanul podruhé ve svém životě, poprvé byl premiérem už v letech 1996 až 1999, a to jako nejmladší premiér v historii země. I tentokrát má jeden primát. Vládu sestavil, ač Likud nevyhrál únorové volby. Bylo to poprvé, kdy prezident pověřil sestavením vlády politika z jiné strany než nejsilnější.

Předseda pravicového bloku Likud Benjamin Netanjahu (* 21. října 1949), přezdívaný Bibi, je dlouholetým matadorem izraelské politické scény. Několikrát stál v čele Likudu, jehož členem je od roku 1988 a který poprvé vedl od roku 1993. V roce 1993 se stal premiérem. V předčasných volbách, které v roce 1999 vypsal, však jeho strana utrpěla drtivou porážku. Likud získal jen 17 procent hlasů a Netanjahu prohrál i v přímé volbě premiéra s Ehudem Barakem ze Strany práce. Netanjahu poté opustil křeslo předsedy Likudu a načas odešel z politiky.

Netanjahu byl také třikrát ministrem financí. Na tomto postu se mu v letech 2003 až 2005 podařilo pozvednout izraelskou ekonomiku, když prosadil omezení rozpočtových výdajů o deset procent a další reformy. Post opustil na protest proti stažení Izraele z pásma Gazy. Vůči Palestincům zastával vždy tvrdý postoj, i když se lety zmírňoval.

Netanjahu nebyl ochoten akceptovat izraelsko-palestinské smlouvy a odmítal jednat s Jásirem Arafatem, kterého označoval za vůdce teroristů. V devadesátých letech vyzýval židovské osadníky, aby své osady rozšiřovali, a odmítal také vznik samostatného palestinského státu a navrhoval pro Palestince jen širokou autonomii. Zejména se stavěl proti tomu, aby Palestinci měli vlastní ozbrojené složky. I když postupně souhlasil se stažením izraelských vojsk z Hebronu a s rozšiřováním palestinské samosprávy, strana Likud v roce 2002 hlasovala proti vzniku palestinského státu.

Když se Izrael stahoval v roce 2005 z pásma Gazy, Netanjahu varoval, že to bude mít špatné dopady na bezpečnostní situaci Izraele, a varoval, že palestinské rakety mohou v budoucnu dopadat i na velká izraelská města.

Benjamin Netanjahu za šestidenní války sloužil v elitní armádní jednotce. V roce 1972 se účastnil úspěšné operace proti palestinským teroristům, kteří unesli letadlo společnosti Sabena. Při operaci, kdy se podařilo rukojmí zachránit, byl zraněn. Jeho nejstarší bratr Joni padl jako velitel tajné operace Entebbe, při které došlo k osvobození izraelských rukojmí letu společnosti Air France v Ugandě.

Po opuštění armády studoval v USA na massachusettském technologickém institutu a na Harvardské univerzitě. Od roku 1982 působil v diplomatických službách, do roku 1984 byl generálním konzulem v USA. V letech 1984 - 1988 byl velvyslancem Izraele při OSN. Pak se dal na politiku.

Největší Netanjahuovou aférou byla Bibi-gate v roce 1997, při níž mělo dojít k politickému obchodu, který umožnil podporu vlády ultraortodoxní stranou Šas. Policie doporučila obvinit i samotného Netanjahua. Ten uznal chyby, ale popřel , že by s dopustil trestného činu.

Po nátlaku šéfa Šasu jmenoval Arieho Deriho z této strany generálním prokurátorem, Derimu přitom hrozilo obvinění ze zpronevěry.

Další blamáž představovala jím nařízená tajná operace, jejímž cílem bylo v roce 1997 zabít hlavu hnutí Hamás v exilu Chálida Mišála v jordánském Ammánu. Deset agentů tajné služby Mossad s kanadskými pasy Mišála otrávilo, Jordánsko však izraelskou operaci odhalilo a zadrželo dva agenty Mossadu. Izrael pak musel dodat protijed. Zadržení agenti Mossadu navíc byli vyměněni za vězněného duchovního vůdce Hamásu šajcha Jásína.

Za další velmi kontroverzní krok Netanjahuovy vlády se pokládá výstavba projektu židovského sídliště na jihu Jeruzaléma, což vyvolalo protesty mezi palestinskými Araby a odsouzení ve světě.