Vyhlášení samostatného Libanonu

Samostatný Libanon byl vyhlášen 22. listopadu 1943, základy jeho samostatnosti však položila první světová válka, kdy se rozpadla Osmanská říše, jejíž součástí byl po čtyři staletí.

Po první světové válce jej spolu se Sýrií jako mandátní území Společnosti národů spravovala Francie. Ta v jeho rámci 1. září 1920 vyhlásila Velký Libanon a v roce 1926 pak Libanonskou republiku. Ta už nebyla součástí Sýrie, ale stále ji spravovala Francie.

Po pádu Francie v květnu 1940 spravovala Libanon kolaborantská vichistická vláda. Ta o rok později umožnila hitlerovskému Německu jeho území používat pro mezipřistání Messerschmidtů Bf-110 určených pro Irák, jež se obracel proti Britům. Britové se obávali, že by slabá vichistická vláda mohla ustoupit tlaku Německa a umožnit mu, aby Libanon i Sýrii obsadilo. Proto se rozhodli pro vojenskou akci.

Situaci komplikovala etnická a především náboženská roztříštěnost Libanonu. V té době polovinu jeho obyvatel tvořili maronitští křesťané. Křesťanství mezi libanonské Araby rozšířili křižáci, kteří ve středověku kontrolovali část země po dobití Arabského chalífátu seldžuckými Turky. Maronité si proto do ústavy prosadili, že prezidentem je vždy křesťan, premiérem sunnitský muslim a předsedou parlamentu drúz. Maronité se obávali tlaku ze strany muslimů, proto založili v roce 1936, kdy propuklo v Palestině arabské protibritské a protižidovské povstání, Falangu, která měla hájit jejich práva i silou.

Samostatný Libanon byl po volbách jednostranně vyhlášen  8. listopadu 1943 a 22. listopadu jeho nezávislost uznala Francie. Anglofrancouzská vojka však v zemi zůstala po celý zbytek druhé světové války. Poslední se stáhla v roce 1946.

Libanon se po skončení druhé světové války snažil ovlivnit politické uspořádání oblasti a zabránit vyhlášení Izraele. Jeho premiér vyzýval Arabskou ligu, aby zabránila rozdělení Palestiny a podpořil vznik Arabské osvobozenecké armády. Do ní se začlenila i libanonská vojska, která hned po vyhlášení Izraele 15 května 1948 překročila hranici a zaútočila na židovský stát. V bitvě u Sasy však byla 31. října 1948 vojska Arabské osvobozenské armády poražena a utekla do Libanonu. Do Libanonu také uteklo na 100 000 Palestinců.

Pokračování historie - další kapitola: K samostat. Izraele »

Pokračování dějin Libanonu: Výlodění USA v Bejrútu »