Válka v pásmu Gazy

Na přelomu let 2008 a 2009 podnikl Izrael třítýdenní operaci Lité Olovo proti palestinským radikálům, ostřelujícím z pásma Gazy území Izraele raketami. Po leteckých útocích, které židovský stát zahájil 27. prosince, následovala 3. ledna pozemní ofenzíva. Dvaadvacet dnů dlouhé operace si vyžádala životy 1285 Palestinců. Zraněno jich bylo 4000 až 5000. Asi 90 000 Palestinců ztratilo střechu nad hlavou. Na izraelské straně zemřelo 14 lidí včetně devíti vojáků, zraněno bylo skoro sto osob.

Pro útoku se Izrael rozhodl v druhé polovině prosince 2008. Hnutí Hamás oznámilo 18. prosince, že neobnoví příměří, které mělo vypršet o den později. Na Izrael začaly ještě před koncem příměří dopadat rakety vystřelované radikálními palestinskými skupinami. V posledních pěti dnech příměří jich Izrael zasáhlo 50. Palestinci ostřelovali území židovského státu nejen podomácku vyráběnými raketami Kásam s doletem asi deset kilometrů a minomety, ale také mohutnějšími střelami do raketometů Grad o doletu až čtyřicet kilometrů. Palbu pocítili nejen obyvatelé Sderotu, ale také lidé žijící v v Ašdodu, Berševě, Aškelonu a dokonce i na předměstí Tel Avivu.

Izraelský ministr obrany Ehud Barak varoval, že nepřestane-li ostřelování, Izrael zakročí. Vojenskou operací hrozil Izrael už 22. prosince, o pět dnů později přikročil k leteckým útokům. Zpočátku se soustředil především na místa, odkud byly rakety odpalovány, na jejich sklady a na tunely vedoucími z Rafahu od Egypta, jimiž se střely pašovaly. Přesto si nálety vyžádaly na 250 obětí. Vysoký počet obětí je dán tím, že radikálové odpalují rakety často z dvorků obytných domů. Zbraně montují a ukrývají jak v obytných domech, tak v mešitách.

V další fázi operace bombardovala izraelská letadla vládní budovy Hamásu v Gaze i místní univerzitu. Pak začal cílit na domy obývané předáky Hamásu a zabil vysoce postaveného představitele Hamásu Nízára Rijána. Přestože se Izrael snažil minimalizovat počet civilních obětí (před útoky například volal sousedům nebo v oblasti náletů rozhazoval letáky), jen nálety si v první fázi Litého olova, kdy se útočilo jen ze vzduchu, vyžádaly skoro pět set mrtvých.

Po týdenním leteckém bombardování pásma přikročil Izrael v sobotu 3. ledna k mohutnému pozemnímu útoku, který předznamenala dělostřelecká příprava. Za jediný den izraelské síly o počtu asi 125 000 vojáků rozdělily pásmo na dvě části. Na severu začaly obsazovat oblasti, z nichž radikálové ostřelovali Izrael.

Pozemní boje však pokračovaly až do 17. ledna, Izrael chtěl maximálně oslabit radikální palestinské skupiny ostřelující Izrael.

Nakonec Izrael přistoupil k vyčišťovací operací v samotném městě Gaza, protože i z něj se vystřelovaly palestinské rakety.

Akci na začátku ledna neukončil, přestože se Evropská unie i francouzský ministr snažili dojednat příměří a Rada bezpečnosti OSN 8. ledna vyzvala obě bojující strany k uzavření příměří. Izrael dál prováděl nálety a jeho dělostřelectvo pálilo na pásmo, zatímco Palestinci ostřelovali Izrael raketami. Delegaci EU vedené českým ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem se podařilo jen dojednat, že od druhého lednového týdne vždy na tři hodiny se přerušil boj, aby se do pásma mohly dostat kolony s humanitární pomocí. V Gaze docházela mouka a nemocnice nezvládaly příliv raněných. Nálety navíc poškodily infrastrukturu, takže řada oblastí se ocitla bez elektrického proudu a tepla.

PPříměří se nakonec podařilo dojednat Egyptu, ale bylo jen dočasné a zpočátku často porušované z obou stran. Na dlouhodobém příměří se nedokázala odstupující vláda Ehuda Olmerta a hnutí Hamás domluvit.

Operace Lité olovo definitivně pohřbila poslední mírovou iniciativu amerického prezidenta Bushe, kterou na konci 2007 zahájila schůzka v Annapolisu. Plánu amerického prezidenta, že se podaří dosáhnout míru v roce 2009, však nevěřila ani jedna ze stran. Palestinská samospráva vedená umírněným Mahmúdem Abbásem neměla pod kontrolou pásmo Gazy a nemohla zaručit, že radikálové přestanou ostřelovat Izrael raketami. Kvůli neustávajícím raketovým útokům palestinských radikálů na území židovského státu Izrael už v půlce ledna 2008 neprodyšně uzavřel pásmo Gazy. V oblasti však vypukla humanitární krize, Izrael tak musel blokádu zmírnit. Izrael nakonec přikročil k vojenské operaci, nejprve k náletům a 1. března přistoupil k omezeným akcím na území pásma, v nichž nasadil i tanky. Po třech dnech je však stáhl. Egyptu se nakonec mezi oběma stranami podařilo dojednat půlroční příměří, které vstoupilo v platnost 19. června 2008. To vydrželo do půlky prosince. Na obnovené ostřelování raketami Izrael odpověděl nejen operací Lité olovo.

Koncem ledna také poprvé zaútočil na kolonu vezoucí zbraně z Íránu do pásma Gazy mimo území pod kontrolou palestinské samosprávy. Konvoj 17 nákladních automobilů napadl severozápadně od města Port Súdán u hory Al-Ša´anún. Při útoku zahynulo 39 lidí. Jednalo se o obtížnou operaci ve vzdálenosti 1400 kilometrů od mateřských letišť. Pod krytím stíhačů F-16 útočily stroje F-16I. Přesnost zásahu kontrolovala bezpilotní letadla.

Útok byl proveden na základě špionážních informací izraelské tajné služby Mossad, která na počátku ledna zjistila, že vyrazí kolona se zbraněmi z Íránu po už několikrát použité trase přes Jemen a Rudé moře do Súdánu. Odtud měla pokračovat do Egypta a beduíni měli zbraně dopravit k podzemním tunelům vedoucím do Gazy. Panovaly obavy, že v dodávce byly i ruské rakety FROG o doletu 70 kilometrů.

Útok měl nejen přímý význam, že byly zbraně zničeny, ale také byl druhem varování radikálním Palestincům i íránským vůdcům, že dodávky zbraní do Gazy nebude Izrael tolerovat a že je schopen stále provést akce daleko za hranicemi své země. O tajné operaci poprvé informoval Súdán až v březnu, izraelští velitelé ji potvrdili, ale neuvedli přesné datum útoku.