Sionismus a návrat do svaté země

Vytvoření státu Izrael v roce 1948 předcházelo více než padesát let snah sionistického hnutí o založení židovské země. Sionismus zformuloval na závěru 19. století vídeňský novinář Theodor Herzl. V knize Židovský stát se pokoušel řešit problém Židů vyznávajících své náboženství, kteří byli v křesťanských zemích ostrakizováni, ve městech museli žít v ghettech a od středověku se stávali terči pronásledování a pogromů jako národ, který nechal ukřižovat Krista, i když důvody byly mnohdy prozaičtější, Židé věnující se obchodu byli bohatší. Židům byly připisovány ty nejhrůznější zločiny, což přetrvávalo až do moderní doby, jak to dokazovala Dreyfusova aféra v Francii nebo u nás hilsneriáda. Herzel navrhl, aby se Židé vrátili do Palestiny a tam založili vlastní stát, který si budou sami spravovat.

První vlna židovských přistěhovalců přišla do Palestiny už v roce 1882. Židé, kteří se tam rozhodli usadit, si tam od arabských vlastníků koupili půdu, kterou začali sami obdělávat. Jejich příchod však vyvolal napětí, protože mnohdy si koupili od bohatých vlastníků půdu, na které už žili jiní lidé. Představitelé otomanské říše se však nových vlastníků zastali, protože dbali na dodržení práva.

Šanci na vznik samostatného státu však přinesla až první světová válka s ní spojený rozpad Otomanské říše. Dokud existovala, nebylo reálné, že by Židé mohli odtrhnout část jejího území a vyhlásit tam samostatný stát. Pro vznik budoucí státu Izraele byla velmi důležitá Balfourova deklarace z roku 1917. V ní britská koruna deklarovala podporu sionistickým myšlenkám a ideji založit na území Palestiny, která po první světové válce spadala pod správu Velké Británie, židovský stát. Balfourova deklarace vycházela z Sykes-Picotovy dohody z roku 1916 o rozdělení částí Otomanské říše. Francie měla převzít pod přímou správu Sýrii a Libanon, Velká Británie Irák a Zajordánsko, zatímco Saúdská Arábie a Jemen získaly nezávislost. Palestinu podle rozhodnutí Ligy národů z roku 1922 spravovali Britové.

Židé totiž Brity podporovali ve válce s Otomanskou říší, už u Gallipoli jim pomohl Siónský sbor mulařů a na konci války už pět tisíc Židů bojovalo pod vlastní vlajkou ve čtyřech praporech Královských střelců. Odchod Židů do Palestiny však mohl také řešit aktuální problém Londýna, jímž byl příliv židovských emigrantů z Ruska po revoluci.

Pokračování historie - další kapitola: Mezi svět. válkami »