HISTORIE NEJVĚTŠÍCH
pandemií
HISTORIE NEJVĚTŠÍCH PANDEMIÍ
HISTORIE NEJVĚTŠÍCH
ARS-CoV-2 není prvním virem, který naplnil pandemický scénář. Lidstvo se za svou historii střetlo už s mnoho nemocemi.
Některé z nich dokázaly zabít desítky miliónů lidí, přičemž sužovaly obyvatele desítky let.
Například během takzvaného Antoninovského moru zemřelo v letech 165 až 185 n. l. pět milionů lidí. Některá závažná onemocnění se pak v průběhu staletí neustále vracela.
*podle Marca Aurelia Antonina
Pravý mor, který se začal šířit z Etiopie do Egypta a poté do celého Středomoří. Mor měl už tehdy silný dopad na ekonomiku, kulturu a společnost východořímské říše i dalších oblastí Evropy a Asie. Epidemie se pak opakovaně vracely a cyklicky se opakovaly zhruba jednou za čtyři roky. Pravému moru padlo podle odhadů za oběť 30–50 milionů lidí, vědci se však v číslech rozcházejí.
Pravé neštovice, jenž lidstvo začaly sužovat už před 12 tisíci lety, se šířily Japonskem v letech 735 až 737 a zahubily zhruba třetinu tehdejší japonské populace. To byl však jen zlomek obětí, které si pravé neštovice vyžádaly v následujících stoletích.
Mor způsobený bakterií Yersinia pestis, která postihla Eurasii. Vyžádala si až 125 milionů obětí a poprvé se nejspíš objevila v provincii Chu-pej ve střední Číně. První celoevropská epidemie pravého moru si v Evropě vyžádala 25 milionů mrtvých, obyvatelstvo zdecimovala zhruba o třetinu.
300–500 milionů pouze ve 20. století. Pravé neštovice patří k nejnebezpečnějším onemocněním vůbec. Do 16. století řádily v Evropě a Asii, v roce 1520 je španělští dobyvatelé zavlekli do Střední Ameriky, právě devastující epidemie neštovic byla jedním z faktorů pádu Incké říše. Neštovice následně pronásledovaly lidstvo až do 20. století. Ještě v roce 1967 se jimi nakazilo 15 milionů lidí a 2 miliony jich zemřelo. Díky rozsáhlému programu očkování WHO prohlásila nemoc za vymýcenou v roce 1980.
I když si londýnská epidemie vyžádala méně obětí než ty předchozí, je označována za velkou, protože jde o jednu z posledních epidemií pravého moru v Evropě.
V letech 1665 a 1666 nemoc zabila zhruba sto tisíc Londýňanů. Epidemie dosáhla vrcholu v září 1665, kdy umíralo v půlmilionovém Londýně zhruba 7000 lidí týdně. Mor zastavila až další katastrofa, velký londýnský požár v září roku 1666.
S pravým morem způsobeným bakterií Yersinia pestis bojovala také Itálie. Tehdy s ním prohrálo boj více jak jeden milion obyvatel.
Nebezpečné průjmové onemocnění způsobené kontaminovanou vodou výkaly si vyžádalo více jak jeden milion mrtvých. V historii proběhlo šest hlavních vln pandemií. V letech 1816 až 1826 zuřila cholera v Asii, v letech 1829 až 1851 v Evropě a v severní Americe, další vlny zažila Evropa v letech 1863 až 1875 a 1881 až 1896 a mezi roky 1899 až 1923 řádila cholera v Rusku a Osmanské říši.
Naposledy Yersinia pestis drasticky udeřila v roce 1885. Z Asie se rozšířila na všechny kontinenty a vyžádala si 12 milionů obětí převážně v Indii (až 10 milionů obětí). WHO považovala pandemii za aktivní až do roku 1960. Je považována za třetí obří pandemii po Justiniánském moru a Černé smrti.
Ruskou chřipkou se na sklonku 19. století nakazil průměrně každý třetí v oblasti, kde řádila. Díky rozvíjející se železniční síti zemřelo na její příznaky zhruba jeden milion obyvatel na severní polokouli.
Celosvětová pandemie označená jako Španělská chřipka probíhala dva roky v letech 1918 až 1920. Vyžádala si zhruba 50 milionů životů, přičemž ty nejvyšší odhady hovoří až o 100 milionech obětí. Nakazila se jí čtvrtina světové populace. Pochází z Číny a šířila se hlavně přes vojáky vracející se z 1. světové války. Je první velkou pandemií způsobenou virem H1N1.
SARS (těžký akutní respirační syndrom) se vyznačuje vysokou smrtností kolem 10 procent. Během několika měsíců se rozšířil ve více jak 30 zemích. Tam nakazil zhruba 8 000 lidí a z toho způsobil smrt 774 z nich.
Prasečí chřipka, také nazývaná mexická chřipka, se objevila v Mexiku v roce 2009. Nový kmen viru H1N1 si dle odhadů vyžádal až 284 tisíc obětí, přičemž se podle některých studií nakazilo až 1,4 miliardy lidí (odhady se v tomto však velice liší).
Virus ebola byl poprvé objeven v roce 1976 a dostal jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo. Jde o jednu z nejnebezpečnějších nemocí vůbec. Smrtnost tří kmenů eboly, které napadají člověka se pohybuje mezi 70 až 100 procenty. Mezi lety 2013 až 2016 si ebola vyžádala přes 28 tisíc životů nejen v Africe ale i v USA.
Nový typ SARSU s označením SARS-CoV-2 se na sklonku roku 2019 začal šířit celou Čínou. Netrvalo to dlouho a velmi rychle pronikl do celého světa. K 9. dubnu 2020 se virem nakazilo více jak 1 milion 500 tisíc lidí a z toho mu podlehlo přes 88 tisíc. Onemocnění COVID-19 je nebezpečné zejména rychlým šířením ještě během inkubační doby, které vede ke kolapsu zdravotnických systémů.
REKLAMA